Šest měsíců po smrti Alího Chameneího řídí Írán bezpečnostní aparát

Šest měsíců po zabití nejvyššího vůdce Alího Chameneího působí Írán méně jako stát soustředěný kolem jediné autority a více jako bezpečnostně řízený válečný režim. Mojtaba Chameneí poskytuje systému dynastickou a náboženskou kontinuitu, zatímco Islámské revoluční gardy (IRGC) a Nejvyšší rada národní bezpečnosti získaly větší praktický vliv nad válkou, vnitřní bezpečností i diplomacií. Nástupnictví tak není zcela uzavřeným příběhem, ale spíše novým mocenským zápasem: civilní představitelé potřebují dohodu, která zmírní ekonomický tlak, zatímco bezpečnostní instituce si během konfliktu upevnily postavení. 46

Formální vůdce, skutečná moc

Mojtaba Chameneího nástup obnovil formální vrchol íránského politického systému. Neznamená to však návrat k předchozímu modelu, v němž nejvyšší vůdce fungoval jako jediný a nezpochybnitelný rozhodčí. Jmenování Ahmada Vahídího velitelem IRGC a rostoucí význam bezpečnostních orgánů naznačují, že skutečné hranice politiky nyní určují spíše donucovací instituce než volená prezidentská moc. 456

Nejvyšší rada národní bezpečnosti, klíčový orgán pro strategická a bezpečnostní rozhodnutí, zároveň stále více propojuje vojenské kroky, sankce a zahraniční politiku. Její veřejně formulované podmínky pro znovuotevření Hormuzského průlivu ukazují, že průliv už není pouze vojenskou otázkou, ale také hlavním nástrojem vyjednávání. 456

Pezeškján hledá cestu k jednání

Prezident Masúd Pezeškján se snaží prosadit ukončení války a tvrdí, že jeho předchůdce Alí Chameneí byl údajně otevřený diplomacii s Washingtonem. Tato argumentace má politický význam: jednání nemají působit jako kapitulace, ale jako politika slučitelná s odkazem revolučního režimu. 4

Prezidentova schopnost proměnit tento postoj v konkrétní dohodu je ale omezená. Musí zohlednit nejvyššího vůdce, IRGC, Nejvyšší radu národní bezpečnosti i tvrdé křídlo režimu. Jeho setkání s Mojtabou Chameneím na konci července navíc naznačilo, že přístup k novému nejvyššímu vůdci zůstává pro jakoukoli civilní iniciativu zásadní.

Ekonomika tlačí na kompromis, jestřábi ho odmítají

Válka, sankce, omezená námořní doprava a zablokované příjmy vytvářejí náklady, které stát nemůže donekonečna přenášet na obyvatelstvo. Varování předsedy parlamentu Mohammada Bákira Ghalíbáfa proto odrážejí zásadní problém civilního vedení: ekonomický tlak může ohrozit nejen životní úroveň, ale i stabilitu režimu.

Spojené státy v červnu poskytly šedesátidenní výjimku ze sankcí, která Íránu umožňovala prodávat ropu a související produkty a přijímat za ně platby. Dočasné uspořádání se však rozpadlo a Washington v červenci uvalil nové sankce spojené s Íránem. 1215

Tvrdé křídlo přesto odmítá ústupky bez významných amerických závazků. Ekonomická bolest se tak stává dvojsečným argumentem: pro pragmatiky je důvodem k jednání, pro jestřáby důkazem, že Teherán musí nejprve získat větší vyjednávací páku.

Konec šedesátidenního příměří bez mírové dohody

Šedesátidenní lhůta určená k uzavření konečné dohody vypršela bez prodloužení i bez trvalého urovnání. Obě strany se navzájem obviňují z porušování nebo nedodržování podmínek prozatímního uspořádání. 25

Nejostřejší spor se soustředí na Hormuzský průliv, jednu z nejdůležitějších námořních tras pro přepravu ropy. Teherán tvrdí, že průliv zůstane omezený, dokud Spojené státy nezruší blokádu íránských přístavů, ropné sankce a vojenský tlak a neuvolní zmrazená aktiva. Washington naopak tvrdí, že průliv je otevřený, a prezident Donald Trump uvedl, že mezi USA a Íránem neprobíhají ani nejsou naplánována žádná jednání. 14

Írán mění vojenskou taktiku

Írán se neposunul pouze od přijímání úderů k odvetným akcím. Námořní narušování dopravy a hrozba přechodu k otevřeně ofenzivnějšímu postoji se staly také nástroji politického vyjednávání. Vysoce postavený íránský představitel agentuře Reuters řekl, že Teherán může v případě nesplnění podmínek prozatímní dohody vystupňovat napětí v Hormuzském průlivu i mimo něj. 17

Obnovené útoky na tankery už vedly k dalším americkým sankcím. Tím se zvyšuje strategická váha námořních a raketových schopností IRGC a zároveň roste vliv jejího velení na rozhodování o válce i diplomacii. 615

Proč válka posiluje právě bezpečnostní složky

Dlouhý konflikt institucionálně posiluje bezpečnostní aparát, ospravedlňuje mimořádnou kontrolu IRGC a Nejvyšší rady národní bezpečnosti a umožňuje tvrdému křídlu označovat kompromis za kapitulaci. Zároveň však stejná válka poškozuje ekonomiku a vytváří tlak na Pezeškjána, Ghalíbáfa a další civilní představitele, aby usilovali o úlevu od sankcí a trvalé urovnání. 26

Výsledkem proto zatím není ani jasná cesta k míru, ani nevyhnutelná velká eskalace. Pravděpodobnější je bezpečnostní patová situace, v níž tlak prostřednictvím Hormuzského průlivu nahrazuje ucelené politické řešení. Írán má sice znovu nejvyššího vůdce, ale praktická moc je rozptýlenější — a výrazně více ji drží instituce, jejichž postavení vyrostlo právě díky válce.