Proč válka s Íránem vyvolala krizi pohonných hmot, i když se dodávky ropy zotavují

Válka, která začala 28. února, způsobila ropný šok. Její nejtrvalejší dopad se však projevil především u rafinovaných paliv – zejména nafty, benzinu a leteckého paliva. Útoky na energetickou infrastrukturu na Blízkém východě, omezení tankerové dopravy přes Hormuzský průliv a poškození ruských rafinerií snížily schopnost trhu přeměňovat surovou ropu na hotové produkty. 36

Toto rozlišení je zásadní. Dodávky i ceny surové ropy se mohou začít vracet k normálu, jakmile se obnoví přepravní trasy. Ceny paliv ale mohou zůstat vysoké, pokud jsou rafinerie poškozené, vývoz omezený nebo se zásoby už výrazně vyčerpaly. Dostupné údaje potvrzují mimořádně silný nabídkový šok, ne však definitivní závěr, že drahá paliva zůstanou problémem po mnoho let.

Jak se výpadek ropy změnil v nedostatek paliv

Hormuzský průliv je klíčovou trasou pro přepravu surové ropy i ropných produktů. Ve druhém čtvrtletí 2026 jím procházelo v průměru jen 4,9 milionu barelů ropy a ropných kapalin denně. Ve čtvrtém čtvrtletí 2025, tedy před začátkem konfliktu, to bylo 21,6 milionu barelů denně.

Výpadek zasáhl obě strany rafinérského řetězce:

• rafinerie měly potíže získat surovinu ke zpracování;
• hotová paliva se obtížně dostávala na dovozní trhy;
• některé rafinerie na Blízkém východě byly napadeny nebo odstaveny;
• alternativní trasy dokázaly část dodávek nahradit, nikoli však okamžitě celý běžný objem přepravy přes Hormuz.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) označila následné přerušení dodávek za největší šok v historii světového ropného trhu. Celosvětové zásoby ropy a ropných produktů sledované agenturou se v březnu snížily o 85 milionů barelů. Zásoby mimo oblast Perského zálivu přitom klesly o 205 milionů barelů, protože přeprava přes Hormuz byla ochromena.

Hlavním omezením se stala kapacita rafinerií

Krize nebyla pouze důsledkem nedostatku ropy v nalezištích. Šlo také o nedostatek provozuschopných rafinerií a spolehlivé logistiky.

IEA odhadla, že zpracování ropy na Blízkém východě bylo ve druhém čtvrtletí o 2,9 milionu barelů denně pod předválečnou úrovní. Ve třetím čtvrtletí mělo zůstat nižší o 2,2 milionu barelů denně. Ukrajinské útoky mezitím stlačily ruské zpracování ropy téměř k nejnižší úrovni za dvě desetiletí. Produkce ruských rafinerií byla v červenci uváděna na 3,9 milionu barelů denně. 12

Poškození rafinerií na Blízkém východě a výpadek ruské kapacity dohromady ve druhém čtvrtletí vyřadily přibližně 5 milionů barelů denně, tedy asi 6 % předválečné světové rafinérské kapacity. Globální zpracování ropy dosahovalo v průměru zhruba 78 milionů barelů denně, což byla podle odhadů IEA nejnižší úroveň od vrcholu pandemie covidu-19 v roce 2020. 3

Proto může na trhu vzniknout nedostatek rafinovaných produktů, i když je surová ropa dostupná jinde. Poškozenou rafinerii nelze nahradit pouhým přesměrováním tankeru. Návrat výroby brzdí poškozené provozy, výpadky energií, nedostatek lodní dopravy i nejistota, zda je bezpečné zařízení znovu spustit.

Proč nafta zdražila výrazněji než ropa

Nafta je mimořádně citlivá na výpadky dodávek, protože pohání nákladní dopravu, zemědělské stroje, stavební techniku a velkou část těžkého průmyslu. Evropa navíc vstoupila do krize s omezenou rezervou: zásoby plynového oleje, který je blízkou obdobou motorové nafty, v obchodním centru Amsterdam–Rotterdam–Antverpy byly uváděny 24 % pod pětiletým průměrem. 1

Napětí na trhu ukazují rafinérské marže – tedy rozdíl mezi cenou ropy a cenou vyrobeného paliva. V eurozóně vzrostla složka marže u nafty z 0,10 eura za litr maloobchodní ceny před válkou na 0,35 eura v prvních třech červencových týdnech. U benzinu se příslušná marže zvýšila z 0,04 eura v únoru na 0,23 eura v červenci. 4

Ceny hotových paliv proto rostly rychleji než ceny surové ropy. Evropská nafta od začátku války zdražila o více než 70 %, zatímco benzin ve Spojených státech podle zpráv citujících údaje IEA zdražil přibližně o 60 %. 5

Napětí bylo patrné také v USA, kde zásoby zůstávaly pod průměrem posledních pěti let. V týdnu do 17. července byly americké zásoby surové ropy 6 % pod pětiletým průměrem, zásoby benzinu 7 % pod ním a zásoby destilátů, kam patří i motorová nafta, 10 % pod ním.

Ekonomický dopad: nabídkový šok se stagflačním účinkem

Nedostatek paliv zasahuje ekonomiku prostřednictvím cen i nákladů. Vyšší cena nafty prodražuje přepravu zboží, provoz zemědělské techniky, výstavbu infrastruktury i chod průmyslových strojů. Firmy mohou tyto náklady přenést na zákazníky, absorbovat je prostřednictvím nižších marží nebo omezit výrobu a další aktivitu.

Výsledkem může být stagflační kombinace: vyšší spotřebitelské ceny současně s poklesem reálných příjmů domácností a pomalejším hospodářským růstem. Největší tlak pociťují odvětví, která nemohou rychle přejít na jiné palivo nebo si zajistit dlouhodobé dodávky.

Nízké zásoby činí výhled křehčím. I při nezměněné poptávce může další útok, přerušení přepravy nebo odstávka rafinerie vyvolat nepřiměřeně prudký růst cen, protože odběratelé mají menší rezervu, ze které mohou čerpat. Naopak trvalé doplňování zásob by toto riziko snížilo a pomohlo stlačit rafinérské marže.

Proč je další vývoj tak nejistý

Dostupné podklady ukazují na dvě protichůdné síly. IEA v srpnu uvedla, že produkce v oblasti Perského zálivu zůstávala 8,3 milionu barelů denně pod předválečnou úrovní. Regionální vývoz po opětovném faktickém uzavření Hormuzu na začátku července klesl. Ruské zpracování ropy zůstávalo utlumené a po útocích na rafinerie byl omezen také vývoz ruských paliv. 26

Na druhé straně americký Úřad pro energetické informace (EIA) uvádí, že memorandum mezi Spojenými státy a Íránem z 18. června mělo konflikt ukončit a následoval po něm nárůst provozu v Hormuzském průlivu. EIA ve své prognóze očekává, že se produkce surové ropy a obchodní toky do konce roku přiblíží předkonfliktním úrovním a že většina odstavené produkce bude obnovena do začátku roku 2027.

Tyto odhady nejsou zcela v souladu. Délku krize je proto přesnější popisovat podmíněně než s jistotou. Trvalá dohoda a spolehlivé zajištění lodní dopravy by mohly ceny surové ropy snížit poměrně rychle. U rafinovaných paliv by návrat k normálu pravděpodobně trval déle, protože rafinerie je třeba bezpečně znovu spustit a doplnit zásoby. Dostupné důkazy však neurčují přesný harmonogram oprav každého poškozeného zařízení v Perském zálivu.

Co by přineslo úlevu?

K uklidnění trhu s palivy by musely nastat tři věci současně:

1. Bezpečný a pravidelný průjezd Hormuzem, aby se obnovila běžná přeprava ropy i ropných produktů.
2. Obnovení provozu rafinerií na Blízkém východě a v Rusku, které by zvýšilo výrobu nafty, benzinu a leteckého paliva.
3. Doplnění zásob, zejména destilátů, aby odběratelé nebyli při dalším výpadku tak zranitelní.

Hlavní poučení je jednoduché: zotavení dodávek surové ropy neznamená okamžitý návrat levného benzinu nebo nafty. Konflikt odhalil užší a obtížněji odstranitelnou překážku – schopnost světa paliva rafinovat, přepravovat a skladovat. To, zda ceny výrazně klesnou, proto nebude záviset jen na celkové těžbě ropy, ale na obnovení celého tohoto řetězce.