Ruské sabotáže v Evropě? Co zatím víme o útocích na zbrojní průmysl podporující Ukrajinu

Kampaň pod prahem otevřeného konfliktu

Dostupné zprávy popisují údajnou ruskou strategii jako kampaň v takzvané šedé zóně: jde o rušivé, ale záměrně obtížně připsatelné útoky proti obranné výrobě a kritické infrastruktuře. Jejich cílem má být zvýšit náklady evropské podpory Ukrajiny a současně prověřit, jak rychle a jednotně spojenci zareagují — aniž by byl zjevně překročen práh, který by mohl vést k rozhodnutí NATO o společné obraně.

Jakou roli mají hrát prostředníci napojení na GRU

Podle západních zpravodajských informací Rusko stále častěji využívá místní prostředníky, včetně lidí z kriminálního prostředí, namísto operativců, které by bylo možné přímo identifikovat jako ruské agenty. Nábor přes Telegram a platby v kryptoměnách mohou oddělit zadavatele od vykonavatelů, ztížit sledování finančních toků a Moskvě poskytnout prostor pro věrohodné popírání odpovědnosti. Dřívější zprávy podobně dokumentovaly nabídky kryptoměn za sledování, žhářství a další sabotážní akce v Evropě. 3

Neznamená to ale, že se tím automaticky „obejde“ článek 5 Severoatlantické smlouvy. Jeho uplatnění není mechanický proces spuštěný po dosažení přesně stanoveného prahu. Jde o politické rozhodnutí spojenců, kteří posuzují konkrétní útok a jeho okolnosti.

Tallinn: požár u Milrem Robotics

V noci na 15. srpna vypukl požár v objektu využívaném společností Milrem Robotics v tallinnské čtvrti Lasnamäe. Estonské úřady případ vyhodnotily jako úmyslný a předem připravený čin. V Lotyšsku byli zadrženi tři podezřelí lotyšští občané a vyšetřovatelé prověřují, zda za žhářstvím mohl stát ruský aktér. Milrem Robotics vyrábí bezosádková pozemní vozidla, která Ukrajina využívá mimo jiné k evakuaci, zásobování a odminování. 4

Samotné zadržení podezřelých ani závěr, že požár byl založen úmyslně, však nejsou důkazem, že čin řídil ruský stát. Podle dostupných informací požár nenarušil výrobu ani dodávky robotických vozidel na Ukrajinu.

Bulharsko a Itálie: dvě exploze, ale bez potvrzené ruské stopy

V bulharském areálu společnosti EMCO u obce Belica 10. srpna začal podle místních zpráv hořet vůz s palivem. Plameny se následně rozšířily do skladu munice a vyvolaly sérii explozí. Areál i okolí muselo být preventivně evakuováno, podle dostupných zpráv se nikdo nezranil. 5

O tři dny později zasáhl výbuch závod KNDS Ammo Italy v Colleferro jihovýchodně od Říma. Také zde explozi předcházel požár. Okolnosti případu se vyšetřují a nebyla hlášena žádná zranění. 6

Oba podniky jsou v souvislosti s evropskou obrannou výrobou a dodávkami pro Ukrajinu přirozeně sledovanými místy. Časová blízkost incidentů proto vyvolala spekulace o koordinované sabotáži. Sama o sobě však takovou souvislost neprokazuje. Italský ministr obrany Guido Crosetto uvedl, že vláda nemá žádné náznaky ruské odpovědnosti za výbuch v Colleferro a že vše může být důsledkem interního problému. 2

Na základě dosud dostupných důkazů by proto nebylo oprávněné označit ani jednu z explozí za potvrzenou ruskou sabotáž.

Co skutečně řekl NATO a co nelze ověřit

Zprávy připisují generálnímu tajemníkovi NATO Marku Ruttemu varování, že sabotáže jsou „bezohledné a nebezpečné“ a vyžadují jasnou, rychlou a rozhodnou reakci. Takové hodnocení odpovídá dlouhodobým obavám NATO z širšího souboru hybridních hrozeb — od žhářství a kybernetických útoků přes rušení signálu až po poškozování kritické infrastruktury. 1

Přesné znění Rutteho výroku se však z dostupných výsledků nepodařilo nezávisle ověřit. Je proto namístě rozlišovat mezi ověřeným postojem aliance k hybridním hrozbám a konkrétní citací, která může pocházet z druhotného zpravodajství.

Britská elektrárna: jiný pachatel, podobná zranitelnost

Případ malé britské elektrárny, kterou měl v červenci na čtyři dny vyřadit kybernetický útok hackerů napojených na Írán, s údajnou ruskou kampaní přímo nesouvisí. Britská vláda uvedla, že šlo o malý energetický zdroj a že širší dodávky elektřiny nebyly nikdy ohroženy. 7

Incident přesto ilustruje stejný strategický problém: i omezený a obtížně připsatelný útok může vyvolat nepoměrně velký veřejný a politický dopad. Útočník nemusí ochromit celou elektrickou síť nebo zbrojní výrobu. Stačí, když způsobí zpoždění, zvýší náklady na ochranu a podnítí nejistotu.

Co z toho plyne pro Evropu a NATO

Nejdůležitějším trendem není tvrzení, že každý požár, výbuch nebo výpadek je dílem státní sabotáže. Dostupné důkazy takový závěr nepodporují. Podstatné je spíše to, že evropské země čelí častějším a různorodějším útokům namířeným proti logistice, průmyslové kapacitě, komunikacím a energetice — tedy systémům, na nichž stojí odstrašení NATO i pomoc Ukrajině.

Možný operační cíl je kumulativní: způsobovat zpoždění a finanční škody, vynutit si nákladnější bezpečnostní opatření, udržovat veřejnost i vlády v nejistotě a zkoumat, kde spojenci váhají s připsáním odpovědnosti a případnou odvetou. Právě tato kombinace omezených incidentů, místních vykonavatelů a nejistého původu dělá z hybridní války dlouhodobou bezpečnostní výzvu — nikoli však automatický důkaz, že za každým incidentem stojí Moskva.