Pakt EU vrací žadatele o azyl do Itálie. Pro Meloniovou je to politický „vlastní gól“

V praxi může za posouzení žádosti často odpovídat země EU, přes kterou žadatel vstoupil do Unie jako první. Nová úprava má zároveň učinit přesuny právně vymahatelnějšími a administrativně proveditelnějšími. Švédsko uvedlo, že chce pravidla Paktu uplatňovat a očekává, že své povinnosti splní všechny členské státy. Finsko signalizovalo, že podle nového nařízení o řízení azylu a migrace mohou přesuny do zemí prvního vstupu pokračovat. ^N

Důležité je ale rozlišovat mezi přesunem podle dublinského systému, respektive jeho nástupce, a deportací člověka, jehož žádost o azyl již byla zamítnuta. V těchto případech obvykle jde o žadatele, kteří požádali o ochranu v jedné zemi poté, co předtím vstoupili do jiné. Označovat všechny převáděné osoby za „neúspěšné žadatele o azyl“ proto jde nad rámec toho, co dostupné zdroje spolehlivě potvrzují. ^T

Kdo už lidi do Itálie převádí

Rakousko oznámilo od 12. června čtyři přesuny do Itálie. Lidé cestovali veřejnou dopravou a rakouské úřady jim poskytly jízdenky na vlak nebo autobus. ^UE

Německo usiluje o obnovení přesunů do Itálie a Řecka. Berlín tvrdí, že fungující systém určování odpovědnosti je nezbytný pro širší společný evropský azylový systém. ^DE

Ke státům, které chtějí pravidla uplatňovat, se přidalo také Švýcarsko. Není sice členem EU, je však součástí dublinského systému. Švédsko a Finsko své záměry potvrdily nebo je avizovaly a Nizozemsko oznámilo, že chce do Itálie posílat případy, které do této kategorie spadají. ^II

Často zmiňovaný počet 10 000 přesunů však není potvrzeným cílem ani oficiální prognózou. Podle dostupných zdrojů jde spíše o politický či mediální odhad možného rozsahu. Stejně tak není dostatek silných, nezávislých důkazů pro kategorické tvrzení, že Francie a Španělsko všechny podobné přesuny trvale odmítly.

Proč se Řím pře o datum 12. června

Jádrem italské námitky je přechod mezi starým a novým systémem. Řím tvrdí, že nová pravidla se mají týkat lidí, jejichž relevantní pohyb nebo azylové řízení spadá až do období po 12. červnu, nikoli automaticky otevírat starší případy. Itálie a několik dalších vlád se přou o to, zda lze podle nových pravidel převádět i osoby, jejichž případy začaly před tímto datem. ^I

Na výsledku záleží více než jen na výkladu principu odpovědnosti. Rozhodující bude také to, které případy zůstanou způsobilé k přesunu, jak dlouho budou platit lhůty a zda přijímající stát jednotlivé žádosti akceptuje. Evropská komise nový systém popisuje jako rovnováhu mezi odpovědností a solidaritou. Jeho zavádění však už vyvolalo odpor a administrativní spory.

Italská vláda rovněž uvádí, že od roku 2023 odmítla přibližně 80 000 žádostí o převzetí. Tato hodnota je vládním tvrzením citovaným v médiích, nikoli nezávisle ověřeným souhrnem z nejsilnějších dostupných zdrojů.

Proč opozice mluví o „vlastním gólu“

Matteo Renzi a Elly Schleinová tvrdí, že Meloniová pomáhala prosazovat přísnější evropský migrační rámec, který byl prezentován jako nástroj na ochranu Itálie. Nyní však tentýž rámec poskytuje jiným zemím jasnější cestu, jak žadatele o azyl převádět zpět na Apeninský poloostrov. ^IT

Podle této kritiky může Itálie nést povinnosti hlavní vstupní země, aniž by od evropských partnerů získala odpovídající praktickou úlevu. Politický argument je o to účinnější, že Pakt měl být společnou odpovědí na slabiny starého dublinského systému.

Pokud budou přesuny rychlejší, ale relokace, financování a další formy solidarity zůstanou omezené, může nový systém působit méně jako skutečné sdílení zátěže a více jako formalizace role Itálie coby přijímající země.

Rozsah solidarity je proto klíčovou nejistotou. Euronews uvedl, že letos se očekává relokace méně než 9 000 žadatelů o azyl, přestože minimální roční referenční hodnota činí 30 000 relokací, doplněných finančními příspěvky. ^E Právě tento rozdíl vysvětluje, proč je spor politicky významný, i když dosud potvrzený počet přesunů do Itálie zůstává malý.

Obrana Meloniové: odpovědnost není totéž co Schengen

Meloniová odmítá označení „bumerang“. Její vláda tvrdí, že Pakt přináší zemím na vnější hranici jasnější pravidla odpovědnosti, rychlejší screening a postupy pro navracení osob, které nemají právo zůstat. Zároveň má prostřednictvím solidarity zajistit, aby žádný členský stát nezůstal pod tlakem sám. Podobně balík popisuje i Evropská komise. ^HI

Italská premiérka také zdůrazňuje, že spor se Španělskem o kontroly v rámci Schengenu nesouvisí s fungováním azylového Paktu. Právně i politicky jde o dvě odlišné otázky: jedna se týká odpovědnosti za žádosti o azyl, druhá dočasných kontrol cestujících mezi státy EU po krizi v Ceutě.

Jak do příběhu zapadá spor se Španělskem

Napětí mezi Římem a Madridem vypuklo po hromadném vstupu lidí do španělské severoafrické enklávy Ceuta z Maroka ve dnech 30. a 31. července. Španělští představitelé později uvedli, že do Ceuty vstoupilo přibližně 72 000 lidí a asi 70 000 se následně vrátilo do Maroka.

Itálie v reakci dočasně obnovila cílené kontroly osob ze zemí mimo EU cestujících ze Španělska. Řím zároveň uvedl, že opatření se nebude týkat občanů EU. Španělsko poté zavedlo odvetné kontroly u letecké a námořní dopravy z Itálie přibližně na měsíc. ^R

Zprávy, podle nichž Španělsko po 8. srpnu zastavilo více než 5 000 lidí přijíždějících z Itálie, je třeba brát obezřetně. Silnější dostupné zdroje potvrzují vzájemné hraniční kontroly, nikoli však tento konkrétní souhrnný počet. Protože Itálie a Španělsko nemají společnou pozemní hranici, opatření se týkají především leteckých a námořních tras. ^R

Rozpor v centru celého sporu

První dostupné údaje podporují užší závěr, než jaký nabízejí politická hesla obou stran. Pakt zviditelnil pravidla pro přesuny a zjevně pomáhá několika zemím obnovit nebo rozšířit žádosti týkající se Itálie. Dokumentovány jsou nejméně čtyři rakouské přesuny a podle zpráv také tři německé, konečný počet případů však znám není. ^UE

Zároveň Pakt není příkazem vrátit každého člověka do první země, do níž vstoupil. Jde o širší soubor pravidel pro odpovědnost, řízení, návraty a solidaritu, přičemž důležité přechodné i praktické otázky zůstávají nevyřešené. ^H

Pro Itálii bude rozhodující, zda v odpovídajícím měřítku začnou fungovat i další části dohody: relokace, finanční podpora, správa vnější hranice a účinné návraty. Do té doby mohou kritici Meloniové oprávněně mluvit o politickém „vlastním gólu“, zatímco vláda může stejně oprávněně tvrdit, že pravidla konečně systematičtěji rozdělují odpovědnost mezi členské státy.

Potvrzené přesuny ukazují, že první část systému se začíná uplatňovat. Otevřenou otázkou zůstává, zda bude stejně dobře fungovat i jeho solidární část.