Lightning už předtím zaujal při pekingském závodě humanoidních robotů na 21 kilometrů. Trať dokončil za 50 minut a 26 sekund a podle zpráv patřil k nejúspěšnějším robotům v závodě. Ukázal přitom nejen rychlost, ale také schopnost pohybovat se po delší trase a autonomně navigovat.
Závod však nebyl bez problémů. Robot narazil do překážky, upadl a při zvedání potřeboval pomoc lidí. To připomíná, že působivý výkon v ideálních podmínkách ještě automaticky neznamená stejnou míru samostatnosti a spolehlivosti, jakou očekáváme od lidského sportovce.
Při půlmaratonu měřil Lightning 169 centimetrů a jeho efektivní délka nohou činila 95 centimetrů. Před sprintem vývojáři nohy prodloužili o 10 centimetrů na 1,05 metru. Cílem mělo být prodloužení kroku a zvýšení rychlosti.
Druhé Světové hry humanoidních robotů se konaly v Pekingu jako pětidenní mezinárodní akce. Podle organizátorů se jich mělo účastnit 666 týmů a 2 056 robotů ze 16 zemí, které soutěžily v 51 disciplínách.
Rozsah akce ukazuje, že nejde jen o kuriózní závody. Roboti se poměřují také v úlohách zaměřených na rychlost, přesnost a praktickou manipulaci, například při utahování šroubů, otevírání lahví nebo zvedání drobných předmětů pinzetou. Reuters označil pekingskou pětidenní událost za dosud největší podobu této soutěže.
Lightningův čas je především demonstrací rychlého bipedálního pohybu, konstrukce kloubů, řízení a navigace. Ukazuje, jak rychle se čínský vývoj humanoidních robotů posouvá od laboratorních ukázek k náročnějším pohybovým úlohám.
Zároveň zapadá do širší snahy Číny využít robotické hry jako mezinárodní výkladní skříň vlastních technologií. Robot, který na krátké trati překoná čas nejrychlejšího člověka v historii, samozřejmě neznamená, že stroje obecně nahradily lidské sportovce. Je to však výrazná ukázka toho, kam se mohou posouvat jejich mechanické a řídicí schopnosti — a jak důležitá bude při hodnocení podobných tvrzení metodika měření a nezávislé ověření.