Rusko ovládlo 51 % dovozu mraženého filetu z tresky aljašské do EU. Sankce na ryby neprošly

Spojené státy a Čína ztrácely

Na rozdíl od Ruska zaznamenali dva významní konkurenti pokles:

• Spojené státy: dovoz do EU klesl o 15 % na 46 000 tun, jeho hodnota se snížila o 10 % na 178 milionů dolarů.
• Čína: dodávky klesly o 15 % na 19 000 tun, zatímco jejich celková hodnota zůstala na 62 milionech dolarů.

Rusko tak nemuselo evropský trh ovládnout dramatickým zvýšením objemu. Stačilo, že jeho dodávky rostly v době, kdy se konkurenční nabídka zmenšovala. Evropští odběratelé se tím stali na ruské tresce aljašské relativně závislejší, i když EU současně usilovala o další omezení obchodu s Ruskem.

Ruský export zahrnoval i tresku a surimi

Treska aljašská tvořila největší část sledovaného obchodu, ruské dodávky ryb do EU však byly širší. V prvním pololetí Rusko dodalo také:

• 5 200 tun mražené tresky v hodnotě 47,7 milionu dolarů;
• 5 300 tun mražených filetů z tresky v hodnotě 63,4 milionu dolarů;
• 4 700 tun surimi v hodnotě 10,2 milionu dolarů.

Celkový ruský vývoz sledovaných rybích produktů do EU dosáhl od ledna do června 94 000 tun v hodnotě 417 milionů dolarů.

Obchod pokračoval i v průběhu roku. V červnu dosáhly ruské dodávky ryb do EU hodnoty 74,9 milionu eur, tedy 1,7násobku květnové úrovně a nejvyšší měsíční hodnoty od listopadu 2024. Největší část tvořily filety a rybí maso, především z tresky aljašské a tresky.

Rusko zároveň posilovalo vývoz mořských produktů do Číny. V prvním pololetí tam vyvezlo 723 000 tun v hodnotě 2,33 miliardy dolarů, což znamenalo meziroční růst objemu o 14 % a hodnoty o 52 %.

Treska zdražila kvůli napjatější nabídce

Průměrné ruské vývozní ceny vzrostly u mražené tresky o 40 % a u filetů z tresky o 30 %. Jedním z uváděných faktorů bylo snížení celkového povoleného úlovku atlantské tresky v Barentsově moři pro rok 2026 o 16 % na 285 000 tun. Ruská kvóta byla uváděna ve výši 136 000 tun.

Nižší limit úlovku sám o sobě nevysvětluje veškerý pohyb cen. Vytváří však zřetelné omezení nabídky. Pro zpracovatele, kteří tresku používají jako vstupní surovinu, to může znamenat vyšší nákupní náklady a obtížnější rychlou změnu dodavatele.

Proč ruské ryby ze sankčního balíčku vypadly

Když Evropská komise představila návrh 21. sankčního balíčku, označila rybolov za jeden z posledních významných ruských sektorů, na které se dosud nevztahovala podstatná omezení. Návrh počítal s omezením dovozu některých rybích produktů a s úplným zákazem dalších, včetně tresky.

Před přijetím balíčku však unijní velvyslanci rybářská opatření odstranili. Proti nim vystupovaly mimo jiné Německo, Polsko a Portugalsko.

Hlavní námitky se týkaly dodavatelských řetězců. Německý a polský zpracovatelský průmysl se ve velké míře opírá o tresku aljašskou, zatímco Portugalsko má silnou poptávku po tresce a navazující zpracovatelské kapacity. Náhlý zákaz by mohl zvýšit cenu suroviny, narušit provoz zpracoven a ohrozit zaměstnanost. Zároveň by mohl přispět k růstu cen potravin.

Neznamená to, že EU opustila svou širší sankční politiku vůči Rusku. Ukazuje to spíše praktický problém: omezit produkt, na jehož dodávkách jsou evropští zpracovatelé a spotřebitelé stále závislí, je ekonomicky i politicky složité. EU už v roce 2022 zakázala dovoz ruského kaviáru, treska a treska aljašská však zůstaly komerčně významné.

Sankce narazily na závislost na dodávkách

Údaje za první pololetí odhalují jasné politické dilema. Ruský export filetů z tresky aljašské do EU vzrostl na 66 000 tun, zatímco americké a čínské dodávky klesly. Celkový ruský vývoz sledovaných rybích produktů do EU dosáhl 417 milionů dolarů.

To zvyšovalo ekonomickou citlivost případného úplného zákazu, zvlášť v situaci, kdy alternativní dodavatelé rychle nenavyšovali nabídku. Rostoucí ruský podíl tak nebyl pouze obchodním výsledkem; stal se také jedním z důvodů, proč se sankční opatření obtížně prosazovala.

Dostupné podklady však samostatně nepotvrzují konkrétní tvrzení o společnostech Norebo nebo Murman Seafood Company. Stejně tak z nich nelze ověřit údaj, podle něhož by ruské produkty představovaly přibližně třetinu trhu EU. Tyto informace proto nelze v rámci zde doložených dat považovat za potvrzená fakta.