Volkswagen už dříve schválil omezení počtu pracovních míst přibližně o 50 000 v rámci celé skupiny, včetně značek Audi a Porsche. Dalších 50 000 míst nyní management zvažuje jako jednu z možností, jak vyrovnat nákladovou nevýhodu. Celkový počet pracovních míst, o jejichž zrušení se diskutuje, by tak mohl dosáhnout zhruba 100 000.

Blume ale zdůraznil, že dalších 50 000 není pevně stanovený cíl. Jde o výpočet založený na představě, že by se režijní náklady Volkswagenu dostaly na úroveň konkurentů, zatímco náklady na práci by se nezměnily. Skutečný úsporný balíček může kombinovat propouštění s úpravami nabídky modelů, výrobních kapacit a organizační struktury.

Náklady jsou o více než 30 % vyšší než u konkurence

Podle Blumeho zůstávají režijní náklady Volkswagenu o více než 30 % vyšší než u srovnatelných automobilek. Skupina proto musí svou strukturální nákladovou nevýhodu snížit, pokud chce dál účinně konkurovat.

Problémem je také nízká ziskovost. Provozní rentabilita pod 4 %, konkrétně uváděných přibližně 3,8 %, může být v obtížných podmínkách stále považována za solidní výsledek. Z dlouhodobého hlediska ale podle Blumeho nestačí k vytvoření dostatečných prostředků na nové technologie, produkty a výrobní závody.

To vysvětluje, proč vedení spojuje restrukturalizaci nejen s krátkodobým poklesem zisku, ale především se schopností Volkswagenu dál investovat. Agentura Reuters uvedla, že provozní zisk skupiny v roce 2025 klesl na 8,9 miliardy eur. Pro rok 2026 Volkswagen očekával provozní marži přibližně 4 až 5 %, po marži ve výši 2,8 % v roce 2025.

Co automobilku dostalo pod tlak

Volkswagen čelí několika problémům současně:

• Čínské automobilky expandují v Evropě. Čínské značky stále výrazněji míří na domácí trh Volkswagenu a zvyšují tlak na ceny, technologie i elektromobily.
• Čína je méně zisková. Významný čínský byznys Volkswagenu oslabuje kvůli rostoucí konkurenci místních výrobců a zhoršujícím se tržním podmínkám.
• Americká cla zvyšují náklady. Dovozní poplatky dále zatěžují ziskovost skupiny.
• Evropa má nadbytečnou výrobní kapacitu. Klesající zisky a nedostatečně využité továrny ztěžují Volkswagenu provoz celé sítě závodů na konkurenceschopné úrovni.

Blumeho hlavní argument zní, že hlubší úspory jsou nutné k zachování konkurenceschopnosti i investic v době, kdy se automobilový trh rychle mění.

Které německé závody mají nejistou budoucnost

Blume uvedl, že závody v Emdenu, Hannoveru, Cvikově a Neckarsulmu podle očekávání v průběhu 30. let nedosáhnou dostatečného a konkurenceschopného využití kapacit.

Neznamená to však, že jejich uzavření bylo definitivně schváleno. Dostupné informace uvádějí, že o konkrétních uzávěrách dosud rozhodnuto nebylo. Dřívější návrhy restrukturalizace přitom počítaly i s možností uzavřít čtyři německé lokality.

Nejde tedy pouze o samotný počet pracovních míst. Pokud budou továrny dlouhodobě nedostatečně vytížené, Volkswagen bude muset přehodnotit, kde jednotlivé modely vyrábí, jak velkou kapacitu si ponechá a zda dokáže závodům přidělit novou výrobu.

Restrukturalizace se netýká jen zaměstnanců

Navrhované změny mají být širší než samotné snížení počtu pracovníků. Ve hře jsou nebo už byly reportovány také tyto kroky:

• zmenšení počtu vyráběných modelů;
• další omezení výrobních kapacit;
• odstranění či reorganizace paralelních a administrativních struktur;
• případné oddělení některých divizí nebo jejich vyčlenění ze skupiny.

Rodiny, které Volkswagen ovládají, zároveň vyzvaly zainteresované strany k podpoře razantnější restrukturalizace. Konečný plán proto bude muset zohlednit zájmy vedení, zaměstnanců, odborů, dozorčí rady i spolkové země Dolní Sasko.

Co bude následovat

Další fáze má zahrnovat přímá jednání se zaměstnanci a nová rozhodnutí orgánů společnosti. Blume měl navštívit závody, kterých se plán obratu nejvíce týká. Podniková rada Volkswagenu zároveň svolala na srpen mimořádná shromáždění zaměstnanců, na nichž budou moci pracovníci položit generálnímu řediteli otázky přímo. Setkání byla naplánována ve Wolfsburgu na 25. srpna a v Emdenu a Cvikově na 26. srpna.

Dozorčí rada měla v projednávání plánu obratu pokračovat 4. září.

Co z toho zatím vyplývá

Volkswagen neoznámil definitivní program, který by přesně rušil dalších 50 000 pracovních míst. Blume toto číslo používá jako ilustraci rozsahu úspor potřebných k odstranění výrazného nákladového rozdílu. Důsledky ale mohou být velmi vážné: společně s již schválenými škrty by se celkový počet diskutovaných míst mohl přiblížit 100 000. Čtyři německé závody navíc podle současných vyjádření čeká v průběhu 30. let riziko dlouhodobého nedostatečného využití.

O konečném počtu zrušených míst, osudu jednotlivých továren i podobě celého transformačního plánu se teprve rozhodne v jednáních mezi vedením, zaměstnanci a dalšími zainteresovanými stranami.

Volkswagen už dříve schválil omezení počtu pracovních míst přibližně o 50 000 v rámci celé skupiny, včetně značek Audi a Porsche. Dalších 50 000 míst nyní management zvažuje jako jednu z možností, jak vyrovnat nákladovou nevýhodu. Celkový počet pracovních míst, o jejichž zrušení se diskutuje, by tak mohl dosáhnout zhruba 100 000.

Blume ale zdůraznil, že dalších 50 000 není pevně stanovený cíl. Jde o výpočet založený na představě, že by se režijní náklady Volkswagenu dostaly na úroveň konkurentů, zatímco náklady na práci by se nezměnily. Skutečný úsporný balíček může kombinovat propouštění s úpravami nabídky modelů, výrobních kapacit a organizační struktury.

Náklady jsou o více než 30 % vyšší než u konkurence

Podle Blumeho zůstávají režijní náklady Volkswagenu o více než 30 % vyšší než u srovnatelných automobilek. Skupina proto musí svou strukturální nákladovou nevýhodu snížit, pokud chce dál účinně konkurovat.

Problémem je také nízká ziskovost. Provozní rentabilita pod 4 %, konkrétně uváděných přibližně 3,8 %, může být v obtížných podmínkách stále považována za solidní výsledek. Z dlouhodobého hlediska ale podle Blumeho nestačí k vytvoření dostatečných prostředků na nové technologie, produkty a výrobní závody.

To vysvětluje, proč vedení spojuje restrukturalizaci nejen s krátkodobým poklesem zisku, ale především se schopností Volkswagenu dál investovat. Agentura Reuters uvedla, že provozní zisk skupiny v roce 2025 klesl na 8,9 miliardy eur. Pro rok 2026 Volkswagen očekával provozní marži přibližně 4 až 5 %, po marži ve výši 2,8 % v roce 2025.

Co automobilku dostalo pod tlak

Volkswagen čelí několika problémům současně:

• Čínské automobilky expandují v Evropě. Čínské značky stále výrazněji míří na domácí trh Volkswagenu a zvyšují tlak na ceny, technologie i elektromobily.
• Čína je méně zisková. Významný čínský byznys Volkswagenu oslabuje kvůli rostoucí konkurenci místních výrobců a zhoršujícím se tržním podmínkám.
• Americká cla zvyšují náklady. Dovozní poplatky dále zatěžují ziskovost skupiny.
• Evropa má nadbytečnou výrobní kapacitu. Klesající zisky a nedostatečně využité továrny ztěžují Volkswagenu provoz celé sítě závodů na konkurenceschopné úrovni.

Blumeho hlavní argument zní, že hlubší úspory jsou nutné k zachování konkurenceschopnosti i investic v době, kdy se automobilový trh rychle mění.

Které německé závody mají nejistou budoucnost

Blume uvedl, že závody v Emdenu, Hannoveru, Cvikově a Neckarsulmu podle očekávání v průběhu 30. let nedosáhnou dostatečného a konkurenceschopného využití kapacit.

Neznamená to však, že jejich uzavření bylo definitivně schváleno. Dostupné informace uvádějí, že o konkrétních uzávěrách dosud rozhodnuto nebylo. Dřívější návrhy restrukturalizace přitom počítaly i s možností uzavřít čtyři německé lokality.

Nejde tedy pouze o samotný počet pracovních míst. Pokud budou továrny dlouhodobě nedostatečně vytížené, Volkswagen bude muset přehodnotit, kde jednotlivé modely vyrábí, jak velkou kapacitu si ponechá a zda dokáže závodům přidělit novou výrobu.

Restrukturalizace se netýká jen zaměstnanců

Navrhované změny mají být širší než samotné snížení počtu pracovníků. Ve hře jsou nebo už byly reportovány také tyto kroky:

• zmenšení počtu vyráběných modelů;
• další omezení výrobních kapacit;
• odstranění či reorganizace paralelních a administrativních struktur;
• případné oddělení některých divizí nebo jejich vyčlenění ze skupiny.

Rodiny, které Volkswagen ovládají, zároveň vyzvaly zainteresované strany k podpoře razantnější restrukturalizace. Konečný plán proto bude muset zohlednit zájmy vedení, zaměstnanců, odborů, dozorčí rady i spolkové země Dolní Sasko.

Co bude následovat

Další fáze má zahrnovat přímá jednání se zaměstnanci a nová rozhodnutí orgánů společnosti. Blume měl navštívit závody, kterých se plán obratu nejvíce týká. Podniková rada Volkswagenu zároveň svolala na srpen mimořádná shromáždění zaměstnanců, na nichž budou moci pracovníci položit generálnímu řediteli otázky přímo. Setkání byla naplánována ve Wolfsburgu na 25. srpna a v Emdenu a Cvikově na 26. srpna.

Dozorčí rada měla v projednávání plánu obratu pokračovat 4. září.

Co z toho zatím vyplývá

Volkswagen neoznámil definitivní program, který by přesně rušil dalších 50 000 pracovních míst. Blume toto číslo používá jako ilustraci rozsahu úspor potřebných k odstranění výrazného nákladového rozdílu. Důsledky ale mohou být velmi vážné: společně s již schválenými škrty by se celkový počet diskutovaných míst mohl přiblížit 100 000. Čtyři německé závody navíc podle současných vyjádření čeká v průběhu 30. let riziko dlouhodobého nedostatečného využití.

O konečném počtu zrušených míst, osudu jednotlivých továren i podobě celého transformačního plánu se teprve rozhodne v jednáních mezi vedením, zaměstnanci a dalšími zainteresovanými stranami.