Dne 7. července 2026 Nicklin žaloby v plném rozsahu zamítl. Soud tím neřekl, že porušování soukromí je z právního hlediska bezvýznamné. Konstatoval však, že právě tito žalobci nepředložili dostatečně spolehlivé důkazy, které by prokázaly konkrétní tvrzení vznesená proti ANL.
Nicklin označil případ žalobců za „spekulativní a založený z velké části na nepřímých závěrech“. Prakticky to znamená, že podle soudu se jejich argumentace příliš opírala o domněnky a nedokázala vytvořit dostatečně spolehlivou důkazní vazbu mezi údajně nezákonným jednáním a konkrétními případy jednotlivých žalobců.
Toto rozlišení je důležité. Soud může připustit, že v širším kontextu médií mohlo k nezákonným praktikám docházet, aniž by zároveň dospěl k závěru, že důkazy prokazují konkrétní tvrzení v žalobě. Rozsudek proto odmítl sedm žalob předložených v tomto procesu; nešlo o obecné soudní konstatování, že všechna historická obvinění bulvárních médií jsou nepravdivá.
Anglické soudy obvykle rozhodují o nákladech na takzvaném standardním základu. Rozhodnutí na bázi indemnity je pro vítěznou stranu výhodnější a zpravidla se používá jen tehdy, když způsob vedení sporu výrazně vybočil z běžného rámce rozumného jednání.
Nicklin dospěl k závěru, že jednání žalobců posuzované jako celek takový mimořádný postup odůvodňuje. Při rozhodování zohlednil rozsah a závažnost obvinění, způsob, jakým byl případ veden, i svůj závěr, že soudní spor byl veden nepřiměřeně.
Takové rozhodnutí má významné důsledky, není však neomezené. Režim indemnity neznamená, že ANL automaticky dostane každou položku ze svého účtu. Při podrobném posouzení bude muset vydavatelství stále prokázat, že náklady byly vynaloženy přiměřeně a že jejich výše je rozumná. Rozdíl spočívá mimo jiné v příznivějším posuzování sporných částek a v absenci obvyklé kontroly proporcionality. Nejde tedy o bianko šek.
Částka 9 544 355 liber je předběžná platba, nikoli konečné stanovení celkových nákladů. Soud ji nařídil jako první příspěvek, zatímco strany pokračují k detailnímu posouzení částky, kterou bude ANL moci skutečně vymáhat.
ANL podle dostupných informací požadovala při projednávání nákladů více než 9,9 milionu liber. Právní zástupci žalobců navrhovali částku blížící se 7,9 milionu liber. Soudce proto stanovil platbu na horní hranici očekávání obou stran.
Údaj 34,5 milionu liber představuje celkové právní náklady, které ANL nárokuje, nikoli částku, jejíž úhradu už soud žalobcům definitivně uložil. Pokud bude účet při posouzení snížen, bude nižší i konečná finanční zátěž. Jestliže bude z velké části uznán, může po odečtení pojistného krytí žalobcům zůstat k úhradě další mnohamilionová částka.
Rozhodnutí o nákladech nemusí znamenat konec všech procesních možností. Uváděný termín 2. října se týká žádosti o povolení odvolání nebo samotného odvolacího řízení ve věci nákladů. Samotné odvolání automaticky neruší povinnost zaplatit. K pozastavení nebo změně jejího účinku by bylo zapotřebí rozhodnutí soudu, například odklad výkonu.
Simon Hughes uvedl, že o odvolání zvažuje. ANL naopak výsledek označila za drtivé vítězství. Případné odvolání by se muselo soustředit na právní základ rozhodnutí, nikoli pouze na nesouhlas žalobců s výsledkem.
Rozhodnutí je velkou ranou pro širší právní tažení prince Harryho proti britským vydavatelům novin. Kontrastuje s jeho úspěchem ve sporu proti společnosti Mirror Group Newspapers, v němž mu bylo přiznáno 140 600 liber, i s pozdější omluvou a dohodou s vydavatelstvím News Group Newspapers.
Případ proti ANL každopádně končí na prvoinstanční úrovni úplnou prohrou Harryho žaloby proti vydavateli Daily Mail. Nyní se řeší především finanční a procesní otázky: jakou část nákladů ANL soud nakonec uzná, zda bude podáno odvolání a zda po počáteční platbě 9,54 milionu liber přijde ještě vyšší konečný účet.
Ve stejném období se také objevily zprávy, že Harry a Meghan plánují s dětmi delší návrat z Kalifornie do Británie. Podle těchto zpráv by jejich děti Archie a Lilibet měly navštěvovat školu ve Spojeném království, zatímco manželé by zůstali soukromými osobami bez návratu k oficiálním královským povinnostem. Jde však o oddělený vývoj, nikoli o součást soudního rozhodnutí.
Vrchní soud zamítl všech sedm žalob, protože podle něj předložené důkazy dostatečně neprokázaly konkrétní tvrzení o nezákonném získávání informací. Následně nařídil náhradu nákladů v režimu indemnity, protože způsob vedení sporu posoudil jako nepřiměřený. Okamžitým důsledkem je povinnost zaplatit do 28. srpna 9,54 milionu liber. Konečná částka ale zatím stanovena nebyla a může být výrazně vyšší.