Vlastní omezení zavedly také restaurace, hospody a divadla. Personál totiž nemusí být schopen rozlišit, zda má zákazník na očích jen brýle, nebo zda právě nahrává lidi kolem sebe.

Britský přístup ukazuje praktický problém regulace. Podnik může zakázat samotné natáčení, ale pokud nedokáže spolehlivě poznat, kdy k němu dochází, může raději omezit celé zařízení.

Spojené státy: ICE zakazuje spotřebitelské brýle, DHS plánuje biometrické prototypy

Americký Úřad pro imigraci a celní správu (ICE) 18. srpna 2026 podle dostupných zpráv zakázal zaměstnancům nosit brýle Meta nebo podobná zařízení na federálních pracovištích. Úřad je považuje za osobně vlastněné nositelné kamery a varoval, že by mohly neúmyslně zachytit, nahrát nebo odeslat citlivé informace a ohrozit soukromí i právní ochranu.

Směrnice následovala po zprávách, že pracovníci ICE a Celní a pohraniční ochrany (CBP) byli během imigračních operací v několika státech spatřeni s brýlemi Ray-Ban Meta.

Americký případ zároveň odhaluje výrazný politický rozpor. Návrh rozpočtu ministerstva vnitřní bezpečnosti DHS na fiskální rok 2027 počítá s částkou 7,5 milionu dolarů na vývoj operačních prototypů chytrých brýlí s biometrickou identifikací v reálném čase pro terénní pracovníky ICE. Projekt je zatím ve fázi vývoje a rozpočtového návrhu; dostupné zdroje nepotvrzují, že by takový systém už byl nasazen.

Rozdíl mezi zakázanými spotřebitelskými brýlemi a plánovaným úředním zařízením spočívá především v kontrole. U vládního systému lze nastavit pravidla pro používání, uchovávání dat a přístup k záznamům. Tím však nezmizí otázky přesnosti rozpoznávání, dohledu, délky uchovávání údajů ani práv lidí, které by systém identifikoval.

Německo: HateAid napadá samotný prodej a konstrukci

V Německu podala organizace HateAid 12. srpna trestní oznámení na společnosti spojené s Metou, Ray-Banem a Oakley i na několik prodejců brýlí. Organizace tvrdí, že zařízení připomínající běžné brýle, ale umožňující nenápadné nahrávání, může být v rozporu s německými pravidly namířenými proti zařízením maskovaným jako předměty každodenní potřeby.

HateAid požaduje zákaz prodeje modelu Wayfarer Gen 2 a závazná pravidla „bezpečnosti už v návrhu“ neboli safety by design. Ta by měla zajistit, aby lidé nemohli být natáčeni bez svého vědomí.

Trestní oznámení je tvrzení a žádost o prověření, nikoli rozsudek, odsouzení ani důkaz, že prodej brýlí už byl zakázán. Německý případ je významný tím, že se nezaměřuje pouze na chování konkrétního uživatele, ale přímo na prodej a konstrukci produktu.

Meta toto tvrzení odmítá. Uvádí, že brýle v roce 2022 schválil německý regulátor a že byly od začátku navrženy s ochrannými prvky pro soukromí. Spor se tak soustředí na otázku, zda je světelný indikátor nahrávání a další pojistky dostatečnou ochranou, když je kamera zabudovaná do předmětu, který vypadá jako obyčejné brýle.

Rozpoznávání obličejů posouvá debatu dál než k samotnému nahrávání

Napětí zesílilo po zprávách o kódu spojeném s rozpoznáváním obličejů v aplikaci Meta pro brýle a po zveřejnění patentu popisujícího chytré kamery, které by mohly identifikovat lidi nebo vyhodnocovat scény. Patent dokládá technologický záměr či zvažovaný návrh firmy, nikoli skutečnost, že daná funkce funguje v současných spotřebitelských produktech.

Electronic Frontier Foundation (EFF), organizace zaměřená na digitální práva, uvedla, že přítomnost kódu rozpoznávání obličejů potvrdila statickou analýzou. Později informovala, že Meta po veřejné kritice odstranila neaktivovaný kód pro rozpoznávání obličejů z novější aktualizace aplikace.

I neaktivní nebo odstraněná funkce je pro kritiky důležitá, protože mění možné využití kamery. Nahrávání vytváří obrazový archiv; automatická identifikace by k němu mohla připojit jména, profily nebo další osobní údaje. Proto digitální aktivisté mluví nejen o skrytém fotografování, ale také o sledování a ztrátě praktické anonymity.

Rychlý růst prodejů zvyšuje naléhavost

Debata se rozvíjí v době, kdy se podnikání společnosti Meta v oblasti chytrých brýlí rychle rozšiřuje. EssilorLuxottica uvedla, že v roce 2025 prodala více než 7 milionů brýlí s umělou inteligencí. To je zhruba trojnásobek počtu prodaného za roky 2023 a 2024 dohromady.

Ve velkém měřítku může i malý podíl neopatrného nebo zneužívajícího používání zasáhnout velké množství lidí. S rostoucím počtem zařízení se také hůře argumentuje, že jde o neobvyklou technologickou výjimku. Veřejná otázka zní: mají lidé v kinech, restauracích, na pracovištích i na ulici automaticky předpokládat, že obyčejně vypadající brýle mohou natáčet?

Co zůstává nevyřešené?

Britská, americká a německá opatření se liší, míří však na stejný konstrukční problém. Instituce se snaží chránit prostory, v nichž je nahrávání omezené, informace jsou důvěrné a lidé se mohou pohybovat veřejností, aniž by byli automaticky jednotlivě identifikováni.

Chytré brýle tyto očekávání komplikují, protože kamera je nositelná, pohybuje se spolu s uživatelem a navenek zůstává společensky nejednoznačná. Okamžitá řešení proto mají převážně praktickou podobu: nepouštět brýle přes vchod, považovat je na pracovišti za nahrávací zařízení nebo napadnout jejich prodej podle zákonů zaměřených na skrytě fungující techniku.

Zda to bude stačit, se bude odvíjet od toho, jestli ochranné prvky skutečně zviditelní nahrávání, omezí následnou identifikaci a nabídnou lidem v okolí smysluplnou ochranu. Samotná dobrá vůle uživatele nemusí být dostatečná, pokud technologie zároveň odstraňuje překážky, které dříve činily skryté nahrávání nápadnějším a obtížnějším.

Vlastní omezení zavedly také restaurace, hospody a divadla. Personál totiž nemusí být schopen rozlišit, zda má zákazník na očích jen brýle, nebo zda právě nahrává lidi kolem sebe.

Britský přístup ukazuje praktický problém regulace. Podnik může zakázat samotné natáčení, ale pokud nedokáže spolehlivě poznat, kdy k němu dochází, může raději omezit celé zařízení.

Spojené státy: ICE zakazuje spotřebitelské brýle, DHS plánuje biometrické prototypy

Americký Úřad pro imigraci a celní správu (ICE) 18. srpna 2026 podle dostupných zpráv zakázal zaměstnancům nosit brýle Meta nebo podobná zařízení na federálních pracovištích. Úřad je považuje za osobně vlastněné nositelné kamery a varoval, že by mohly neúmyslně zachytit, nahrát nebo odeslat citlivé informace a ohrozit soukromí i právní ochranu.

Směrnice následovala po zprávách, že pracovníci ICE a Celní a pohraniční ochrany (CBP) byli během imigračních operací v několika státech spatřeni s brýlemi Ray-Ban Meta.

Americký případ zároveň odhaluje výrazný politický rozpor. Návrh rozpočtu ministerstva vnitřní bezpečnosti DHS na fiskální rok 2027 počítá s částkou 7,5 milionu dolarů na vývoj operačních prototypů chytrých brýlí s biometrickou identifikací v reálném čase pro terénní pracovníky ICE. Projekt je zatím ve fázi vývoje a rozpočtového návrhu; dostupné zdroje nepotvrzují, že by takový systém už byl nasazen.

Rozdíl mezi zakázanými spotřebitelskými brýlemi a plánovaným úředním zařízením spočívá především v kontrole. U vládního systému lze nastavit pravidla pro používání, uchovávání dat a přístup k záznamům. Tím však nezmizí otázky přesnosti rozpoznávání, dohledu, délky uchovávání údajů ani práv lidí, které by systém identifikoval.

Německo: HateAid napadá samotný prodej a konstrukci

V Německu podala organizace HateAid 12. srpna trestní oznámení na společnosti spojené s Metou, Ray-Banem a Oakley i na několik prodejců brýlí. Organizace tvrdí, že zařízení připomínající běžné brýle, ale umožňující nenápadné nahrávání, může být v rozporu s německými pravidly namířenými proti zařízením maskovaným jako předměty každodenní potřeby.

HateAid požaduje zákaz prodeje modelu Wayfarer Gen 2 a závazná pravidla „bezpečnosti už v návrhu“ neboli safety by design. Ta by měla zajistit, aby lidé nemohli být natáčeni bez svého vědomí.

Trestní oznámení je tvrzení a žádost o prověření, nikoli rozsudek, odsouzení ani důkaz, že prodej brýlí už byl zakázán. Německý případ je významný tím, že se nezaměřuje pouze na chování konkrétního uživatele, ale přímo na prodej a konstrukci produktu.

Meta toto tvrzení odmítá. Uvádí, že brýle v roce 2022 schválil německý regulátor a že byly od začátku navrženy s ochrannými prvky pro soukromí. Spor se tak soustředí na otázku, zda je světelný indikátor nahrávání a další pojistky dostatečnou ochranou, když je kamera zabudovaná do předmětu, který vypadá jako obyčejné brýle.

Rozpoznávání obličejů posouvá debatu dál než k samotnému nahrávání

Napětí zesílilo po zprávách o kódu spojeném s rozpoznáváním obličejů v aplikaci Meta pro brýle a po zveřejnění patentu popisujícího chytré kamery, které by mohly identifikovat lidi nebo vyhodnocovat scény. Patent dokládá technologický záměr či zvažovaný návrh firmy, nikoli skutečnost, že daná funkce funguje v současných spotřebitelských produktech.

Electronic Frontier Foundation (EFF), organizace zaměřená na digitální práva, uvedla, že přítomnost kódu rozpoznávání obličejů potvrdila statickou analýzou. Později informovala, že Meta po veřejné kritice odstranila neaktivovaný kód pro rozpoznávání obličejů z novější aktualizace aplikace.

I neaktivní nebo odstraněná funkce je pro kritiky důležitá, protože mění možné využití kamery. Nahrávání vytváří obrazový archiv; automatická identifikace by k němu mohla připojit jména, profily nebo další osobní údaje. Proto digitální aktivisté mluví nejen o skrytém fotografování, ale také o sledování a ztrátě praktické anonymity.

Rychlý růst prodejů zvyšuje naléhavost

Debata se rozvíjí v době, kdy se podnikání společnosti Meta v oblasti chytrých brýlí rychle rozšiřuje. EssilorLuxottica uvedla, že v roce 2025 prodala více než 7 milionů brýlí s umělou inteligencí. To je zhruba trojnásobek počtu prodaného za roky 2023 a 2024 dohromady.

Ve velkém měřítku může i malý podíl neopatrného nebo zneužívajícího používání zasáhnout velké množství lidí. S rostoucím počtem zařízení se také hůře argumentuje, že jde o neobvyklou technologickou výjimku. Veřejná otázka zní: mají lidé v kinech, restauracích, na pracovištích i na ulici automaticky předpokládat, že obyčejně vypadající brýle mohou natáčet?

Co zůstává nevyřešené?

Britská, americká a německá opatření se liší, míří však na stejný konstrukční problém. Instituce se snaží chránit prostory, v nichž je nahrávání omezené, informace jsou důvěrné a lidé se mohou pohybovat veřejností, aniž by byli automaticky jednotlivě identifikováni.

Chytré brýle tyto očekávání komplikují, protože kamera je nositelná, pohybuje se spolu s uživatelem a navenek zůstává společensky nejednoznačná. Okamžitá řešení proto mají převážně praktickou podobu: nepouštět brýle přes vchod, považovat je na pracovišti za nahrávací zařízení nebo napadnout jejich prodej podle zákonů zaměřených na skrytě fungující techniku.

Zda to bude stačit, se bude odvíjet od toho, jestli ochranné prvky skutečně zviditelní nahrávání, omezí následnou identifikaci a nabídnou lidem v okolí smysluplnou ochranu. Samotná dobrá vůle uživatele nemusí být dostatečná, pokud technologie zároveň odstraňuje překážky, které dříve činily skryté nahrávání nápadnějším a obtížnějším.