Jak USA udržují tok ropy přes Hormuzský průliv navzdory íránské blokádě

Nejopatrnější závěr tedy zní: část ropy se přes Hormuzský průliv pohybuje, ale průliv se k běžnému provozu nevrátil.

Jak funguje koridor chráněný USA

Podle dostupných zpráv nejde o úplné „vyčištění“ vodní cesty, ale o vojensky chráněné trasování vybraných plaveb. Americké námořnictvo a regionální partneři pomáhají umožnit průjezd některých tankerů, zvyšují cenu případného íránského útoku a poskytují rejdařům určitou míru bezpečí, kterou běžná obchodní doprava v současnosti nemá. Spojené státy zároveň znovu zavedly námořní blokádu zaměřenou na plavidla napojená na Írán v době obnovených útoků a širší eskalace v regionu.

Toto uspořádání neodstraňuje samotné nebezpečí. Írán může průjezd zkomplikovat minami, drony, raketami a rychlými čluny, i když nedokáže spolehlivě zastavit každou loď. Stejně důležité jako fyzická možnost navigace jsou dostupnost pojištění, ochota posádek plout do rizikové oblasti a nebezpečí náhlé eskalace. Dřívější zprávy uváděly, že pojištění bylo pro mnoho plavidel nedostupné nebo neúměrně drahé.

Proč zůstává provoz výrazně pod normálem

Rejdaři se stále snaží riziku vyhnout. V červenci podle údajů o lodní dopravě citovaných agenturou Reuters propluly průlivem během jednoho zaznamenaného dne pouze tři lodě přepravující komodity — nejméně od května. Provoz se později mírně zvýšil, zůstal však pod srpnovým denním průměrem a citlivě reagoval na nové útoky i na soupeřící tvrzení o tom, kdo má nad vodní cestou kontrolu.

Dvě velké čínské státní přepravní společnosti, COSCO Shipping Energy Transportation a China Merchants Energy Shipping, podle zpráv od konce července rovněž neposílají tankery přes Hormuzský průliv ani průliv Báb al-Mandab. Náklady místo toho nabírají mimo Perský záliv. Tento krok ukazuje obchodní limit vojensky chráněného koridoru: trasa může být technicky průjezdná, ale pro hlavní část trhu stále příliš riskantní.

Co částečné obnovení provozu znamená pro Írán

Chráněný průjezd snižuje vliv Teheránu, protože ukazuje, že Írán nemusí být schopen prosadit úplné a trvalé uzavření průlivu. Washingtonu zároveň umožňuje pokračovat v tlaku na Írán a současně omezit energetický šok způsobený přerušením dopravy.

Írán však o svůj vliv nepřišel. K potlačení provozu nemusí zachytit každý tanker — stačí, když udržuje dostatečnou hrozbu útoku. I relativně malá pravděpodobnost výbuchu miny, zásahu raketou nebo dronem může zvýšit náklady na přepravu a pojištění, zpozdit dodávky a přimět firmy využívat alternativní nakládací místa. Írán tak získává vyděračskou sílu především prostřednictvím nejistoty, nikoli úplnou fyzickou kontrolou každého průjezdu.

Cena pro americkou energetickou bezpečnost

Nouzové uvolňování ropy pomohlo zmírnit výpadek dodávek, zároveň však zmenšilo americkou rezervu pro případ další krize. Strategická ropná rezerva USA měla být v polovině srpna na úrovni 293,4 milionu barelů, zatímco komerční zásoby ropy byly přibližně 2 % pod pětiletým průměrem. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) očekává, že komerční zásoby zůstanou do konce roku 2026 pod spodní hranicí svého sezónního pětiletého rozmezí.

Neznamená to, že by Spojeným státům docházela ropa. Znamená to ale menší manévrovací prostor při další rozsáhlé poruše dodávek. Nový útok v Hormuzském průlivu, odstávka rafinerie nebo širší regionální konflikt by přišel v době, kdy mají USA k dispozici menší nouzový zásobník než před krizí.

Mohou alternativní trasy Hormuz nahradit?

Producenti v Perském zálivu využívají a rozšiřují trasy, které průliv obcházejí. Ty však představují doplněk, nikoli plnohodnotnou náhradu.

• Saúdská Arábie: Ropovod East-West dokáže přepravit surovinu z východních ropných polí království do přístavu Janbú u Rudého moře, takže část vývozu může Hormuz úplně obejít. Strategický význam trasy je značný, nedokáže však nahradit všechny objemy, které běžně procházejí průlivem.
• Spojené arabské emiráty: Ropovod Habšán–Fudžajra vytváří výstup k Ománskému zálivu. Také infrastruktura ve Fudžajře a tamní nakládka ale čelily bezpečnostním hrozbám. Obchvatná trasa tak může riziko přesunout, nikoli odstranit.
• Irák: Irák může využít severní koridor z Kirkúku přes Turecko ke Středozemnímu moři a hledá další možnosti vývozu. Ty jsou omezeny kapacitou infrastruktury, politickými spory, bezpečnostní situací i pokračující závislostí země na jižních terminálech v Perském zálivu.
• Kapalný zemní plyn (LNG): Ropu lze přesměrovat potrubím snáze než plyn. Vývoz LNG z Kataru je proto mimořádně zranitelný, protože země nemá významnou alternativní exportní trasu.

Ropovody navíc vytvářejí pevně umístěné cíle. Útokům mohou čelit čerpací stanice, terminály i skladovací zařízení a náklad může být ohrožen také po dosažení Rudého nebo Středozemního moře. Alternativní infrastruktura proto systém diverzifikuje, ale nedělá ho nezranitelným.

Co lze čekat v nejbližší době

Část těžby a vývozu ze zemí Blízkého východu se může s obnovou chráněných průjezdů zotavit. Rychlý návrat k objemům před krizí je však nepravděpodobný. Majitelé tankerů zůstávají opatrní, pojištění je drahé a nakládací zařízení i okolní plavební trasy jsou stále vystaveny útokům.

Nejpřesvědčivější interpretací současných údajů je proto částečné zotavení s opakovanými výpadky, nikoli trvalé otevření průlivu. Spojené státy mohou koridor po určitou dobu udržovat v provozu, vojenská ochrana však nenahradí důvěru komerčního trhu. Dokud pojišťovny, posádky a rejdaři neuvěří, že je trasa stabilně bezpečná, zůstane Hormuzský průliv energetickým hrdlem světového obchodu — i když jím některé tankery proplouvají.