Rozpočet Neomu na období 2026–2030 údajně zahrnuje zhruba 60 miliard saúdských rijálů, tedy přibližně 16 miliard dolarů, na ukončení smluv s dodavateli a vypořádání dalších závazků. Částka vychází z informací lidí obeznámených s rozpočtem projektu.
Neznamená to, že byl celý Neom oficiálně zrušen. Ukazuje to však, že ukončení nebo nové vyjednání některých částí projektu bude finančně mimořádně náročné. Dlouhodobé stavební smlouvy mohou obsahovat sankční ustanovení a další povinnosti – zastavit práce proto neznamená jednoduše zastavit výdaje.
Saúdská Arábie se tak ocitá v neobvyklé finanční situaci: platí značné částky za omezení závazků projektu a současně musí řešit cenu již dokončených nebo rozestavěných částí.
Potíže nebyly pouze organizační. Už samotná podoba The Line soustředila do jediné mimořádně dlouhé stavby výzvy, které by jinak řešil celý městský region.
Takový projekt by vyžadoval koordinaci výkopových prací, základů, pohybu konstrukce, energetických a dalších sítí, dopravy, zásobování vodou, chlazení, stavební logistiky i dlouhodobé údržby – a to v náročném pouštním prostředí. Odrazivý vnější plášť a extrémní délka stavby přidávaly další konstrukční a stavební nároky.
Tyto problémy nelze řešit izolovaně. Rozsáhlejší či hlubší základy zvyšují objem výkopových prací, delší stavba komplikuje rozvody a dopravu a systémy potřebné pro pohodlné fungování kontrolovaného prostředí v horkém klimatu zvyšují spotřebu energie i nároky na údržbu.
Fyzická ambice návrhu se tak promítla do rostoucí složitosti a nákladů. The Wall Street Journal popsal situaci jako střet mimořádných výdajů s finanční realitou.
Neom soutěžil o kapitál s dalšími saúdskými prioritami v době, kdy bylo stále obtížnější udržet jeho náklady a rizika spojená s realizací pod kontrolou. Původní rozpočtový údaj nemohl zaručit, že nejambicióznější části zůstanou ekonomicky životaschopné i s vývojem návrhů, smluv a termínů.
Dostupné informace proto ukazují na širší změnu strategie. Saúdská Arábie už zřejmě nechce všechny části projektu realizovat v původním měřítku a tempu, ale znovu posuzuje, které z nich odůvodňují pokračující investice. Těžiště se přesouvá od jediné všeobjímající vize k menšímu nebo selektivnějšímu souboru projektů.
Na tomto rozdílu záleží. Zpoždění obvykle znamená, že stejný projekt zůstává zachován, jen se opozdil. Kombinace pozastavené výstavby, zrušených či přepracovaných smluv, odložených milníků a zvláštního rozpočtu na ukončení závazků však ukazuje na mnohem rozsáhlejší změnu zadání.
Budoucnost rozestavěných struktur zatím zůstává nejasná. Zprávy hovoří o rušení, pozastavování a přepracování smluv, zatímco oficiální vyjádření tyto kroky ne vždy označují přímo za zrušení. Podle shrnutí investigace neposkytly Neom, saúdská vláda ani PIF k celkovému stavu projektu věcnou odpověď.
U jednotlivých staveb tak připadají v úvahu různé scénáře:
Neexistuje však žádný úplný veřejný harmonogram, který by určoval, jaký postup čeká jednotlivé velké stavby. Je proto předčasné označit každou část Neomu za definitivně opuštěnou. Stejně zavádějící by ale bylo tvrdit, že původní plán megaměsta pokračuje bez zásadních změn.
Název Neom může dál označovat širší regionální investiční a rozvojový rámec, i kdyby původní představa jednotného megaměsta nebyla realizována. Krátkodobě bude rozhodující, zda jednotlivé části dokážou fungovat jako ekonomicky obhajitelné projekty i bez dokončení The Line v původně zamýšlené podobě.
Dostupné důkazy zatím podporují opatrný závěr: Neom se pouze nezpozdil. Jeho původní rozsah, pořadí etap i harmonogram byly zásadně odloženy a Saúdská Arábie přitom absorbuje vysoké náklady na omezení závazků a přesměrování zdrojů.
Ústup Neomu připomíná opakující se lekci velkých infrastrukturních projektů. Vize může přilákat investice i mezinárodní pozornost, ale o tom, co se skutečně postaví, nakonec rozhodují fyzická omezení, smluvní závazky, provozní náklady a konkurence o kapitál.