Hlavním argumentem pro další zvýšení je skutečnost, že inflace zůstává nad cílem ECB a v červenci se znovu zvýšila. Podle rychlého odhadu Eurostatu vzrostla meziroční inflace v eurozóně z 2,8 % v červnu na 2,9 % v červenci 2026.
Nejvýraznější nový tlak přišel z energií. Meziroční růst cen energií se v červenci odhadoval na 10,0 %, oproti 8,5 % v červnu. Inflace ve službách zrychlila z 3,2 na 3,3 %. Naopak růst cen potravin, alkoholu a tabáku zpomalil na 1,2 % a ceny průmyslového zboží bez energií rostly o 0,9 %.
Podle agentury Reuters vzrostla v červenci také takzvaná jádrová inflace, která vylučuje volatilní ceny potravin a energií, z 2,4 na 2,5 %. Významným zdrojem tlaku zůstaly služby. Pro tvůrce měnové politiky je to důvod k ostražitosti, i když celkové zrychlení inflace bylo na první pohled mírné.
Kazāks zároveň uvedl, že pro další zvýšení sazeb existují argumenty na obou stranách. Dostupné zprávy ale nepřinášejí úplný seznam jeho konkrétních důvodů proti zvýšení, a nelze je proto vydávat za ucelený plán měnové politiky.
Základní dilema je přesto zřejmé. Vyšší sazby mohou pomoci brzdit inflaci, centrální bankéři však zároveň musí posoudit, jak silně se do ekonomiky stále promítá dosavadní zpřísňování a jak nové šoky ovlivňují hospodářský růst. Kazāksův širší přístup je popisován jako opatrný a závislý na datech.
Červencová inflace na úrovni 2,9 % proto posiluje důvod k opatrnosti, sama o sobě ale nedokazuje, že ECB musí v září sazby zvýšit.
Podle Kazākse je v prostředí vysoké nejistoty takzvaná forward guidance, tedy podrobné dopředu avizované směřování sazeb, kontraproduktivní. Centrální banka by podle tohoto přístupu neměla slibovat konkrétní budoucí krok v době, kdy se ekonomické podmínky mohou rychle změnit.
Pro finanční trhy to znamená širší rozpětí možných výsledků. Investoři sice mohou očekávat zvýšení depozitní sazby o čtvrt procentního bodu, takové očekávání je ale tržním odhadem, nikoli závazkem ECB. Dostupné zprávy popisují takový krok jako široce očekávaný, zatímco Kazāks sám ponechal rozhodnutí otevřené.
Kazāks zároveň poukázal na dvě relativně příznivé skutečnosti: růst mezd postupně zpomaluje a inflační očekávání zůstávají ukotvená poblíž cíle ECB.
Pokud se zpomalování mezd udrží, mohlo by omezit riziko dlouhodobého domácího cenového tlaku. Stabilní inflační očekávání zase naznačují, že domácnosti, firmy i finanční trhy dál do značné míry věří odhodlání ECB udržovat cenovou stabilitu. Tyto faktory však nemění bezprostřední problém v podobě dražších energií a inflace nad cílem.
Rozhodování o sazbách se odehrává v náročném prostředí na trhu státních dluhopisů. Dluhopisy zemí eurozóny se v posledních dnech dostaly pod prodejní tlak. Výnos německých desetiletých dluhopisů před následným poklesem dosáhl 15letého maxima 3,275 %. Výnos francouzských desetiletých dluhopisů vystoupal nad 4,13 %, nejvýše od roku 2008, uvedla agentura Reuters.
Vyšší výnosy státních dluhopisů mohou zpřísnit finanční podmínky ještě předtím, než ECB změní svou hlavní úrokovou sazbu. Dostupné podklady však samostatně nepotvrzují všechny informace o rekordním objemu emisí dluhopisů v eurozóně, přístupu ECB k dluhopisům po splatnosti ani přesný vliv těchto faktorů na zářijové rozhodnutí. Je proto vhodnější vnímat je jako širší tržní kontext, nikoli jako prokázaný důvod pro konkrétní výsledek zasedání.
Klíčové bude zjistit, zda je červencové zvýšení inflace především dočasným energetickým šokem, nebo zda ukazuje na širší a trvalejší cenové tlaky. Červencová data naznačují obojí: růst cen energií výrazně zrychlil, zatímco inflace ve službách i jádrová inflace zůstaly zvýšené.
Kazāksův postoj ponechává ECB prostor pro oba směry. Pokud budou inflační tlaky pokračovat nebo se rozšíří do dalších částí ekonomiky, další zpřísnění zůstává k dispozici. Pokud nová data ukážou, že dosavadní politika je dostatečně restriktivní a energetický šok slábne, mohou centrální bankéři od dalšího kroku počkat.