Ruský tlak na Arménii selhává: Jerevan se přibližuje Evropské unii

Dmitrij Peskov vykresluje posun Arménie směrem k Západu jako institucionální volbu, nikoli jako dlouhodobé lavírování mezi geopolitickými bloky. V dubnu uvedl, že Evropská unie a Eurasijská ekonomická unie (EAEU), tedy hospodářský blok vedený Moskvou, fungují na odlišných „operačních systémech“ a že Arménie si bude muset vybrat, pokud bude usilovat o hlubší evropskou integraci. Kreml tento argument zopakoval v srpnu a obvinil arménské vedení, že zemi uměle staví na rozcestí mezi Evropou a EAEU.

Tlak má chránit ruskou pozici v Arménii. Vývoj v roce 2026 však naznačuje, že Moskva stále dokáže Jerevanu způsobit ekonomické náklady, nedokáže už ale stejně snadno určovat jeho strategický směr. Omezení dovozu poškodila obchod, zároveň však Arménii motivují k hledání nových trhů, financování a dopravních tras.

Moskva proměnila obchodní páky v politický test

Rusko v květnu a červnu zavedlo a rozšířilo omezení na arménské brandy, víno, minerální vodu a zemědělské produkty. Zároveň zkomplikovalo tranzit některého arménského zboží přes ruské území. Opatření přišla poté, co Arménie začala usilovat o užší vztahy s EU, a souběžně s širším politickým tlakem Moskvy. Ruští představitelé mimo jiné volali po referendu o tom, zda má Arménie směřovat k členství v EU, nebo zůstat v EAEU.

Dopad na ekonomiku je výrazný, dostupná data ho však popisují různými způsoby. Ruský vicepremiér Alexej Ovečuk uvedl, že obchod mezi Ruskem a Arménií klesl přibližně o dvě třetiny ve srovnání s rokem 2025 a bude dále klesat. Arménská data za leden až červen zároveň ukázala meziroční pokles bilaterálního obchodu o 20,9 % — z 3,326 miliardy na 2,63 miliardy dolarů.

Čísla si nemusí nutně odporovat: první údaj představuje širší odhad pro rok 2026, zatímco druhý se týká pouze prvního pololetí. Společně ale ukazují na prudké zhoršení obchodních vztahů, nikoli na jediný definitivní obraz celoročního dopadu.

Pro Moskvu omezení dokazují, že Rusko stále umí potrestat arménské exportéry. Pro Jerevan však zároveň odhalují rizika závislosti na jednom dominantním trhu — a dávají firmám důvod obchod přesměrovat jinam.

Arménský export do EU roste, zatímco obchod s Ruskem slábne

Arménský vývoz do zemí EU dosáhl v první polovině roku 2026 hodnoty 516 milionů dolarů. Meziročně tak vzrostl o 80 %, z 287 milionů dolarů ve stejném období roku 2025. K růstu došlo v době, kdy Rusko postupně omezovalo dovoz arménského ovoce, zeleniny, bylin, květin, minerální vody, alkoholu, mléčných výrobků a rybích produktů.

Neznamená to, že evropské trhy mohou Rusko okamžitě nahradit. Přesměrování exportu vyžaduje novou logistiku, splnění odlišných standardů, odběratele i financování. Ukazuje to ale, že ruská omezení nepůsobí ve vakuu. Arménie má k dispozici další významný trh a EU jí aktivně pomáhá ho využívat.

Brusel v červenci přislíbil dalších 18 milionů eur na ekonomickou podporu a uvolnil některá pravidla pro vývoz arménského zboží. Širší evropský Plán odolnosti a růstu má hodnotu 270 milionů eur a má podporovat reformy, investice a spolupráci v energetice, dopravě i soukromém sektoru. Evropská komise také navrhla dočasná opatření k liberalizaci obchodu s arménskými produkty jako reakci na narušení exportu.

Vzniká tak zpětná vazba: ruský tlak zvyšuje hodnotu evropské pomoci a evropská pomoc Arménii usnadňuje ruskému tlaku odolávat.

Pashiňanův telefonát Putinovi ukazuje závislost i odpor

Telefonát arménského premiéra Nikola Pašinjanana s Vladimirem Putinem v červenci potvrzuje, že Arménie své ekonomické vazby na Rusko nepřerušila. Pašinjan požádal ruského prezidenta o pomoc s vyřešením omezení, která dopadají na arménský export. Zároveň tvrdil, že tato opatření porušují bilaterální dohody i právní rámec EAEU.

Jde o složitější pozici než o čistý geopolitický rozchod. Arménie se snaží zachovat přístup na ruský trh, zároveň však odmítá, aby tento přístup závisel na politickém souhlasu s Moskvou. Odkazem na pravidla EAEU Jerevan spor prezentuje jako porušení institucionálních závazků, nikoli jako legitimní reakci na evropskou integraci.

Tento krok proto odhaluje dvě věci zároveň:

• Rusko je pro Arménii stále natolik důležité, že premiér žádá o zásah přímo Putina.
• Moskva už však nemůže svůj vliv automaticky uplatňovat jako vztah nadřízeného k podřízenému.

Telefonát obchodní spor bezprostředně nevyřešil a omezení po něm zůstala v platnosti.

Otevírání regionu může oslabit ruskou roli prostředníka

Arménie hledá možnosti, jak snížit svou izolaci i mimo EU. Vládní program na období 2026–2031 počítá s normalizací vztahů s Ázerbájdžánem a Tureckem. Arménští a turečtí představitelé zároveň uvedli, že jejich dialog pokročil natolik, aby mohl podpořit otevření hranice, a obě země podnikly kroky k přímějšímu obchodu.

Plnější otevření vztahů mezi Arménií a Tureckem by mohlo přinést alternativní dopravní trasy a obchodní vazby. Analytici RANE se domnívají, že oteplení vztahů by Arménii umožnilo do určité míry snížit závislost na Rusku, zároveň ale upozorňují, že ruský nátlak může tento proces brzdit.

Důsledek je podstatný: ruský vliv historicky neposilovaly jen ekonomické vazby Arménie na Moskvu, ale také omezené možnosti Jerevanu v regionu. Pokud se vztahy s Tureckem a Ázerbájdžánem zlepší, Arménie získá více prostoru pro diverzifikaci obchodu a konektivity. Ruské páky tím nezmizí, Moskva však bude hůře působit jako nepostradatelný prostředník v regionu.

Proč Moskva možná Arménii z EAEU nevyloučí

Ruská výzva „vyberte si“ vytváří pro Moskvu dilema. Pokud toleruje současné sbližování Arménie s EU i její členství v EAEU, riskuje, že bude působit, jako by přijímala omezené geopolitické přiklonění, které sama veřejně označuje za neslučitelné. Pokud Arménii vyloučí, formálně stvrdí rozchod a vzdá se důležitého institucionálního kanálu svého vlivu.

Analytici proto považují úplné vyloučení za méně pravděpodobné než pokračování napjatého soužití. Carnegieho hodnocení uvádí, že pomalý posun Arménie k Evropě bude po Pašinjanově volebním vítězství pokračovat, ale bez okamžitého rozchodu s Ruskem, protože obě strany mají stále prospěch ze spolupráce.

Právě zde se ruské možnosti zužují. Obchodní omezení mohou arménské producenty poškodit, zároveň ale činí diverzifikaci naléhavější. Politické hrozby mohou Jerevan přimět k reakci, zároveň však posilují domácí argumenty pro snížení závislosti na Moskvě. Vyloučení z EAEU by navíc odstranilo samotný rámec, který se Rusko snaží využít jako páku.

Ústřední paradox ruské nátlakové kampaně

Peskovův výklad má z Arménie učinit binární volbu: Evropa, nebo EAEU. Jerevan se naproti tomu snaží zachovat dosavadní ekonomické vztahy, přiblížit se EU a otevřít další regionální kanály.

Tato strategie lavírování nemusí být dlouhodobě udržitelná. Celní systémy EU a EAEU jsou strukturálně neslučitelné, jak uvedl také Putin. Ruský ekonomický tlak však může urychlovat podmínky, za nichž bude Arménie schopna učinit samostatnější rozhodnutí.

Rusko si stále zachovává schopnost způsobit Arménii citelné škody a evropská cesta země zůstává nejistá. Podle červencových zpráv Arménie dosud nepodala formální žádost o členství v EU. Přesnější než mluvit o bezvýznamnosti Moskvy je proto hovořit o klesající účinnosti jejího vlivu: Rusko stále disponuje nástroji nátlaku, ty jsou však stále nákladnější, méně spolehlivé a častěji mohou bývalého spojence tlačit právě k alternativám, které chce Moskva odmítnout.