Neviditelný vodoznak Claude není důkazem autorství

Nové modely Claude uvedené od 2. srpna 2026 podporují označování už při spuštění. Anthropic zároveň uvádí, že starší modely postupně doplňuje během příslušného přechodného období. Přítomnost nebo absence značky tak může záviset na konkrétním modelu a formátu výstupu.

Co vodoznak může ukázat — a co ne

Podle Anthropic vodoznak neobsahuje žádné identifikační informace a nelze jej vysledovat ke konkrétní osobě, organizaci ani chatu. Pozitivní výsledek proto není záznamem identity uživatele ani kopií promptu, který vedl ke vzniku textu.

Ještě důležitější je, že nalezený signál neřeší širší otázku autorství. Může naznačit, že se Claude podílel na vytvoření nebo úpravě materiálu, sám o sobě ale neprokazuje:

• kdo přišel s původním nápadem či zadáním;
• kdo činil redakční rozhodnutí;
• komu výsledné dílo patří;
• zda člověk text podstatně přepracoval;
• kdo nese právní odpovědnost za zveřejnění.

V praxi totiž text často prochází několika etapami. Člověk může požádat Claude o první návrh, následně jej výrazně upravit, spojit ho s vlastním rešeršním materiálem nebo použít model pouze ke korektuře. Vodoznak může být jedním z podkladů pro analýzu původu, ale nedokáže sám rozhodnout, zda je výsledné dílo výhradně dílem umělé inteligence, člověka, nebo jejich kombinace.

Proč se označování zavedlo celosvětově

Článek 50 evropského nařízení o umělé inteligenci požaduje, aby poskytovatelé generativních systémů označovali výstupy vytvořené nebo upravené umělou inteligencí ve strojově čitelném formátu, který umožní jejich detekci. Požadavek se týká syntetického textu, zvuku, obrazu i videa.

Anthropic proto zvolil zavedení na úrovni modelu namísto samostatného přepínače pouze pro Evropskou unii. Podle dostupných zpráv k tomu částečně přispěla obtížnost udržet spolehlivou regionální hranici napříč různými produkty a distribučními kanály Claude. Praktický důsledek je jednoduchý: označený výstup mohou dostat i lidé mimo EU, přestože regulační impuls přišel z Evropy.

Evropská pravidla stanovují výsledek — účinnou, spolehlivou, robustní a interoperabilní detekci — nikoli jeden povinný typ vodoznaku. Nevyžadují, aby všichni poskytovatelé používali stejnou statistickou metodu, formát metadat nebo viditelný štítek.

Nástroje na odstranění se objevily během několika dnů

Nejviditelnějším raným projektem se stal nástroj watermarks-remover od Guillauma Meyera, zveřejněný pod licencí MIT. Jeho repozitář jej popisuje jako víceúčelový nástroj pro odstraňování značek původu z textů a souborů, které uživatel vlastní. Umí pracovat například se skrytými znaky Unicode a metadaty a nabízí také zpracování založené na přepisu textu.

Objevily se i další projekty, například repozitář claude-watermark-cleaner. Média informovala rovněž o nástroji dostupném v prohlížeči, který sliboval čištění skrytých značek z dokumentů a dalších formátů.

Jeden z repozitářů se podle zpráv dostal za tři dny na 8 983 hvězdiček na GitHubu. Jde o výrazný ukazatel veřejného zájmu, nikoli o test přesnosti odstraňování vodoznaku. Nástroj, který smaže neviditelné znaky Unicode nebo metadata souboru, totiž nemusí nijak zasáhnout statistický signál ukrytý ve volbě slov.

Proč zatím nelze tvrzení o odstranění spolehlivě ověřit

Statistický vodoznak není trvalý štítek připojený k dokumentu. Jeho zachování závisí na tom, kolik původního vzorce volby slov přežije další zpracování. Kopírování, změna formátování nebo lehká editace mohou ponechat dostatek původního vzorce pro detekci. Překlad, parafrázování, rozsáhlý přepis nebo přimíchání velkého množství lidského textu však mohou signál oslabit či zničit. Anthropic sám připouští, že výrazný přepis může značku odstranit.

Bez veřejného detektoru a podrobných technických informací od Anthropic proto není možné spolehlivě určit, co konkrétní nástroj skutečně dokázal. Mohl odstranit pouze nesouvisející metadata, mohl změnit text natolik, že je výsledek detekce neprůkazný, nebo mohl skutečně narušit statistickou vrstvu. Raná tvrzení, že určitý odstraňovač „funguje“ proti vodoznaku Claude, je proto namístě považovat za neověřená, nikoli za prokázaný technický výsledek.

Omezení je do určité míry dané samotnou konstrukcí. Pokud mohou lidé jazyk volně měnit, mohou narušit i vzorec, který funguje na základě statistického odhadu. Odolnější vodoznak může snížit počet případů, kdy se značka ztratí při běžném kopírování nebo lehké úpravě. Z proměnlivého textového signálu však neudělá nezlomný řetězec původu.

Co článek 50 zakazuje — a co nikoli

Článek 50 ukládá hlavní povinnost strojově čitelného označování poskytovatelům příslušných systémů umělé inteligence; v přesně vymezených situacích se další povinnosti týkají také nasazujících subjektů. Smyslem pravidla je zajistit, aby syntetický výstup byl označen a detekovatelný. Zákon nepředepisuje jednu univerzální technologii.

Dostupné evropské pokyny zároveň nepředstavují plošný, samostatný zákaz toho, aby každá třetí strana odstranila značku z libovolného obsahu. Počítají s významem standardní editace, která podstatně nemění vstupní data ani jejich význam, a vymezují rámec pro strojově čitelné označování.

To ale neznamená, že odstranění značky je za všech okolností bez právních následků. Konkrétní situaci mohou ovlivnit smlouvy, pravidla platforem, autorské právo, předpisy proti podvodům a klamání, pracovní či akademická pravidla i povinnosti zveřejnění v konkrétním oboru. Přesnější závěr je užší: povinnost poskytovatele podle článku 50 nelze zaměňovat za záruku technicky trvalého vodoznaku ani za univerzální pravidlo, které vyřeší všechny následné způsoby použití obsahu.

Praktický závěr

Vodoznak Claude může v některých případech usnadnit zjištění, že se model podílel na vzniku textu — zejména pokud je označený text pouze zkopírován nebo lehce upraven a pokud zůstanou zachována metadata původu souboru. Nevytváří však nezpochybnitelný důkaz autorství, identity, vlastnictví ani odpovědnosti.

Rychlá soutěž v odstraňování značek tento rozdíl jen zvýraznila. Repozitář může během několika dnů získat tisíce hvězdiček, aniž by kdokoli mohl jeho tvrzení nezávisle otestovat, zvlášť když je samotný detektor soukromý. Pro vydavatele, školy, firmy i internetové platformy proto není nejdůležitější pouze otázka, zda je vodoznak přítomen. Podstatné je, jaké další důkazy existují, do jaké míry byl materiál přepracován, která metadata přežila a jaká pravidla se vztahují ke konkrétnímu použití.