• Nízké emise: Ve scénáři SSP1-2.6, který odpovídá oteplení kolem 1,8 °C oproti předindustriální době, by v Evropě každoročně shořelo přibližně o 39 % více půdy než dnes.
• Vysoké emise: Ve scénáři SSP3-7.0 by při oteplení kolem 3,6 °C roční spálená plocha vzrostla asi o 192 %, tedy téměř na trojnásobek současné úrovně.

Ani příznivější scénář proto neznamená zachování dnešních podmínek. Znamená pouze výrazně menší nárůst rizika než při pokračování vysokých emisí.

Středomoří zůstane ohniskem, riziko se ale rozšíří na sever

Středomoří je už dnes nejvýraznější evropskou oblastí z hlediska požárů. Vyšší teploty a sušší půda zde mohou dále prodlužovat období, kdy se vegetace snadno vznítí.

Výzkum zároveň upozorňuje na západní a střední Evropu, kde se rozsáhlé požáry historicky objevovaly méně často a místní systémy na ně nemusí být připraveny ve stejné míře. Kombinace veder, nedostatku půdní vláhy a silného větru vysušuje palivo v krajině a podporuje rychlejší šíření plamenů.

Co ukazuje požární sezona roku 2026

Aktuální situace naznačuje, že nejde jen o vzdálenou prognózu. K 19. srpnu 2026 požáry v Evropě zasáhly 616 202 hektarů. To je více než dvojnásobek průměru za stejné období let 2006–2025, i když méně než v mimořádné sezoně 2025.

Rok 2025 byl v Evropské unii podle satelitního monitoringu nejničivější požární sezonou v historii měření. Plameny tehdy zdevastovaly 1 079 538 hektarů.

Ekonomické účty rostou spolu s rozsahem požárů. Odhady nákladů letních požárů v roce 2026 už začátkem srpna přesahovaly 15 miliard eur. Jde však o předběžná čísla, která se mohou lišit podle započtených škod a použité metodiky.

Evropská komise odhaduje, že škody na majetku a infrastruktuře způsobené požáry stojí EU přibližně 2,5 miliardy eur ročně. Tato částka navíc nezahrnuje v plném rozsahu dopady na zdraví, ekosystémy, zemědělství, lesy a cestovní ruch.

Prevence může být levnější než obnova

Investice nemusejí směřovat pouze do hašení. Významnou roli má prevence, například:

• cílená údržba vegetace a snižování množství snadno hořlavého materiálu,
• obnova krajiny odolnější vůči požárům,
• vytváření ochranného prostoru kolem obcí a domů,
• informování veřejnosti o požárním riziku,
• včasná detekce a varovné systémy,
• dostatek vyškolených místních týmů a pozemní i letecké techniky.

Taková opatření mohou zabránit tomu, aby se z malého ohniska stal rozsáhlý požár. Rychlejší zásah omezuje spálenou plochu a může odvrátit mnohem vyšší výdaje na evakuace, obnovu infrastruktury, rekonstrukci obydlí a obnovu krajiny. Evropská unie proto podporuje integrované řízení požárních rizik a udržitelné hospodaření s vegetačním palivem.

Proč samotné lepší řízení požárů stačit nebude

Při nejnebezpečnější kombinaci extrémního horka, sucha a větru se mohou požáry šířit tak rychle a s takovou intenzitou, že překonají systémy vybudované podle historických zkušeností. Hasiči pak čelí situaci, kdy je oheň příliš rychlý, rozsáhlý nebo obtížně předvídatelný na to, aby jej bylo možné včas zastavit.

Závěr vědců proto stojí na dvou pilířích: státy musí okamžitě posílit místně přizpůsobenou prevenci, připravenost a schopnost zasahovat, zároveň však musí rychle snižovat emise skleníkových plynů. Bez druhé části se bude počasí podporující vznik a šíření požárů zhoršovat způsobem, který se samotnými adaptačními opatřeními nebude možné spolehlivě zvládnout.

• Nízké emise: Ve scénáři SSP1-2.6, který odpovídá oteplení kolem 1,8 °C oproti předindustriální době, by v Evropě každoročně shořelo přibližně o 39 % více půdy než dnes.
• Vysoké emise: Ve scénáři SSP3-7.0 by při oteplení kolem 3,6 °C roční spálená plocha vzrostla asi o 192 %, tedy téměř na trojnásobek současné úrovně.

Ani příznivější scénář proto neznamená zachování dnešních podmínek. Znamená pouze výrazně menší nárůst rizika než při pokračování vysokých emisí.

Středomoří zůstane ohniskem, riziko se ale rozšíří na sever

Středomoří je už dnes nejvýraznější evropskou oblastí z hlediska požárů. Vyšší teploty a sušší půda zde mohou dále prodlužovat období, kdy se vegetace snadno vznítí.

Výzkum zároveň upozorňuje na západní a střední Evropu, kde se rozsáhlé požáry historicky objevovaly méně často a místní systémy na ně nemusí být připraveny ve stejné míře. Kombinace veder, nedostatku půdní vláhy a silného větru vysušuje palivo v krajině a podporuje rychlejší šíření plamenů.

Co ukazuje požární sezona roku 2026

Aktuální situace naznačuje, že nejde jen o vzdálenou prognózu. K 19. srpnu 2026 požáry v Evropě zasáhly 616 202 hektarů. To je více než dvojnásobek průměru za stejné období let 2006–2025, i když méně než v mimořádné sezoně 2025.

Rok 2025 byl v Evropské unii podle satelitního monitoringu nejničivější požární sezonou v historii měření. Plameny tehdy zdevastovaly 1 079 538 hektarů.

Ekonomické účty rostou spolu s rozsahem požárů. Odhady nákladů letních požárů v roce 2026 už začátkem srpna přesahovaly 15 miliard eur. Jde však o předběžná čísla, která se mohou lišit podle započtených škod a použité metodiky.

Evropská komise odhaduje, že škody na majetku a infrastruktuře způsobené požáry stojí EU přibližně 2,5 miliardy eur ročně. Tato částka navíc nezahrnuje v plném rozsahu dopady na zdraví, ekosystémy, zemědělství, lesy a cestovní ruch.

Prevence může být levnější než obnova

Investice nemusejí směřovat pouze do hašení. Významnou roli má prevence, například:

• cílená údržba vegetace a snižování množství snadno hořlavého materiálu,
• obnova krajiny odolnější vůči požárům,
• vytváření ochranného prostoru kolem obcí a domů,
• informování veřejnosti o požárním riziku,
• včasná detekce a varovné systémy,
• dostatek vyškolených místních týmů a pozemní i letecké techniky.

Taková opatření mohou zabránit tomu, aby se z malého ohniska stal rozsáhlý požár. Rychlejší zásah omezuje spálenou plochu a může odvrátit mnohem vyšší výdaje na evakuace, obnovu infrastruktury, rekonstrukci obydlí a obnovu krajiny. Evropská unie proto podporuje integrované řízení požárních rizik a udržitelné hospodaření s vegetačním palivem.

Proč samotné lepší řízení požárů stačit nebude

Při nejnebezpečnější kombinaci extrémního horka, sucha a větru se mohou požáry šířit tak rychle a s takovou intenzitou, že překonají systémy vybudované podle historických zkušeností. Hasiči pak čelí situaci, kdy je oheň příliš rychlý, rozsáhlý nebo obtížně předvídatelný na to, aby jej bylo možné včas zastavit.

Závěr vědců proto stojí na dvou pilířích: státy musí okamžitě posílit místně přizpůsobenou prevenci, připravenost a schopnost zasahovat, zároveň však musí rychle snižovat emise skleníkových plynů. Bez druhé části se bude počasí podporující vznik a šíření požárů zhoršovat způsobem, který se samotnými adaptačními opatřeními nebude možné spolehlivě zvládnout.