Spor o přístup do oblastí Jemenu ovládaných Húsíi se tak změnil v novou výměnu útoků mezi Saúdskou Arábií a Íránem podporovaným hnutím.
Dne 20. července Húsíové oznámili takzvané „námořní embargo“ proti Saúdské Arábii. Tvrdili, že jde o reakci na saúdská omezení přístavů a letišť v severozápadním Jemenu, který ovládají. Lodě spojené se Saúdskou Arábií varovali před průjezdem průlivem Báb al-Mandab a před vplutím do saúdských přístavů v Rudém moři.
Tím se sázky zvýšily daleko za hranice saúdsko-jemenského bojiště. Báb al-Mandab je jižní vstupní branou do Rudého moře, takže hrozby namířené proti lodní dopravě mohou zasáhnout obchodní trasy a přepravu energií i mimo bezprostřední oblast bojů. Následná zpravodajská hlášení hovořila o útocích nebo pokusech o útok na saúdské tankery, ropná zařízení a další plavidla.
Vzniká tak propojená námořní krize. Napětí v Rudém moři komplikuje alternativní trasu pro lodě, které se snaží vyhnout Hormuzskému průlivu, zatímco problémy v Hormuzu zvyšují význam trasy přes Rudé moře. BBC uvedla, že hrozba pro ropné tankery je od začátku íránské války nejhorší, a zároveň informovala o výrazném propadu provozu v Hormuzském průlivu oproti předválečné úrovni.
Strategický význam Mohébiho varování spočívá v možnosti, že Írán může prostřednictvím svých regionálních spojenců zvyšovat náklady pro Saúdskou Arábii a mezinárodní lodní dopravu, aniž by Teherán musel každý krok provést otevřeně sám.
Vysoce postavený saúdský představitel, kterého citovala agentura Reuters, uvedl, že zpravodajské informace ze Saúdské Arábie, Spojených států a dalších zemí naznačují možné koordinované útoky iráckých ozbrojených skupin a Húsíů pod údajným dohledem íránských Revolučních gard. Terčem by podle něj mohla být civilní a ekonomická infrastruktura, například energetická zařízení, přístavy a letiště.
Samostatné zprávy založené na zachycené komunikaci a dalších zpravodajských podkladech tvrdí, že Revoluční gardy vyslaly velitele do oblastí ovládaných Húsíi, poskytly jim informace a seznamy cílů a dohlížely na rozmístění raket, námořních zbraní a odpalovacích zařízení pro drony s výhledem na Rudé moře.
Jde o závažná obvinění, ale je nutné je číst jako zpravodajská hodnocení citovaná v médiích, nikoli jako nezávisle prokázaná fakta. Dostupné zdroje rovněž nepotvrzují, že se Húsíové chystali obsadit území v okolí průlivu Báb al-Mandab, ani neověřují přesná tvrzení o narušení nakládky saúdské ropy.
Mohébiho prohlášení zaznělo uprostřed konfliktu, který propojuje několik front:
Proto je Mohébiho výrok důležitý, přestože zazněl od íránského vojenského mluvčího. Saúdsko-húsíovskou konfrontaci vykresluje jako jednu část širšího regionálního soupeření, v němž mohou útoky na infrastrukturu, přístavy a lodě vytvářet politický i ekonomický tlak daleko od Jemenu.
Rijád spojil vojenské výhrůžky s regionální iniciativou zaměřenou na bezpečnost námořní dopravy. Koalice vedená Saúdskou Arábií, která podporuje mezinárodně uznávanou jemenskou vládu, již dříve slíbila reagovat na hrozby namířené proti království „bezprecedentní rozhodností a silou“.
Saúdská Arábie následně začala budovat širší rámec námořní bezpečnosti. Koalice oznámená 30. července má posílit ochranu plavby, zajistit mezinárodní obchod a zabezpečit trasy pro dodávky energií v oblasti Rudého moře, Báb al-Mandabu a Adenského zálivu.
Její vznik sám o sobě ukazuje, že konflikt se regionalizuje. Reakce už nespočívá pouze v saúdské protivzdušné obraně nebo operacích uvnitř Jemenu, ale také v mnohonárodním úsilí udržet obchodní trasy otevřené a chránit společné námořní zájmy.
Hosejn Mohébi varoval, že Saúdská Arábie nedokáže Húsíe zadržet ani se spolehlivě ubránit jejich odvetě. Jeho výrok přišel po doloženém řetězci eskalace — útoku na letiště v Saná 13. července, raketových útocích Húsíů a námořním embargu vyhlášeném 20. července — který posunul konflikt k saúdské energetické infrastruktuře a lodní dopravě v Rudém moři.
Širší riziko nespočívá jen v dalším kole saúdsko-húsíovských útoků. Propojené operace kolem Jemenu, Rudého moře a Perského zálivu mohou z lokálního střetu udělat dlouhodobou hrozbu pro regionální bezpečnost, přepravu energií a světový obchod. Dostupné zprávy takové riziko podporují, konkrétní operační plány, přesné údaje o nakládce ropy i rozsah přímého řízení ze strany Revolučních gard však zůstávají neověřené.