Tajná ropná dálnice přes Hormuz drží ceny při zemi

Ropa z Perského zálivu proudí do Asie novou, částečně utajovanou cestou. Menší tankery projíždějí Hormuzským průlivem v nočních hodinách, často s vypnutými transpondéry AIS, a po výjezdu předávají náklad větším tankerům u pobřeží Ománu, poblíž přístavu Fudžajra ve Spojených arabských emirátech nebo v Ománském zálivu.

Tento systém zabránil úplnému fyzickému přerušení dodávek a zmírnil počáteční cenový šok. Není ale dostatečně rozsáhlý ani bezpečný, aby nahradil běžný předválečný provoz přes Hormuz.

Jak tajný převoz funguje a jak velký je

Podle informací agentury Reuters začaly operace pod dohledem americké armády fungovat na začátku května. Konvoje vedly drony ze vzduchu i z vody a vrtulníky. Lodě pluly „naslepo“ s deaktivovaným AIS, přičemž jednotlivé odjezdy od sebe dělily přibližně 3–4 kilometry. Po průjezdu nejrizikovějším úsekem následoval převoz ropy z lodi na loď mimo průliv.

Do poloviny června se uskutečnily desítky takových operací, do nichž se zapojilo nejméně 92 plavidel. Podle často citovaného, ale méně spolehlivého odhadu z oboru dnes síť přepravuje více než 4 miliony barelů denně a zahrnuje především Irák, Spojené arabské emiráty, Kuvajt a Katar.

Přesnější závěr je opatrnější: objem je významný, ale neprůhledný. Americký ministr energetiky tvrdil, že z regionu odchází téměř 9 milionů barelů ropy denně, zatímco společnosti sledující pohyb tankerů odhadovaly nejvýše přibližně polovinu. Vypnuté AIS a přesuny nákladu na otevřeném moři ztěžují ověření původu ropy i skutečného průtoku.

Kdo se na systému podílí a kdo se Hormuzu vyhýbá

• Irák se stal hlavním dodatečným zdrojem exportu. Jeho vyšší dodávky v červenci částečně vyrovnaly pokles vývozu ze SAE. Celkový vývoz ropy a kondenzátu ze zemí Perského zálivu tehdy činil 10,7 milionu barelů denně — stále přibližně o 40 % méně než před válkou.

• Irácká ropa se začala nabízet i k naložení mimo průliv. Obchodní divize TotalEnergies Totsa nabízela iráckou ropu Basrah Medium s naložením za Hormuzem, což naznačuje, že obchodníci se snaží předávání na moři formalizovat a nespoléhat jen na přímé plavby.

• Saudi Aramco a ADNOC, státní ropná společnost Abú Zabí, nabídly některým asijským rafineriím dodávky ropy mimo Hormuz prostřednictvím soukromých dohod. Odběratelé tak mohou využít tankery, které do ohrožených vod vůbec nevplují, zatímco riziko průjezdu nesou menší kyvadlové lodě.

• Čínské státní rejdařské společnosti COSCO Shipping Energy Transportation a China Merchants Energy Shipping podle dostupných informací od konce července přestaly posílat vlastní tankery přes Hormuz i Rudé moře. Ropu místo toho přebírají mimo Perský záliv. Čína tak zůstává významným odběratelem, ale nejnebezpečnější část trasy přenechává menším kyvadlovým tankerům a nečínským dopravcům.

Proč Brent zpočátku nevystoupal ke 150 dolarům

Utajované převozy zabránily úplnému zastavení fyzických dodávek. K tomu se přidaly vyšší irácké exporty, nabídky Saúdské Arábie a SAE na předání ropy mimo průliv a úprava čínské poptávky. Bloomberg uvedl, že právě tyto faktory pomohly udržet cenu Brentu zhruba v pásmu 80–90 dolarů za barel namísto 150 dolarů, kterých se trh na začátku války obával.

Důležitá nebyla jen nabídka, ale také poptávka. Čínský dovoz ropy v červenci dosáhl 8,41 milionu barelů denně. Podle Reuters Čína provedla velkou část přizpůsobení poptávky, které bylo nutné k absorbování nižších dodávek z Blízkého východu.

To však představuje spíše cenový strop než návrat k normálnímu zásobování. Vývoz z regionu zůstal v červenci přibližně o 40 % pod předválečnou úrovní a Mezinárodní energetická agentura odhadla pro dané čtvrtletí globální deficit 1,8 milionu barelů denně.

Proč je „temný obchod“ stále křehký

• Vojenské riziko: Po útocích íránských sil na lodě se aktivita převozů v Ománském zálivu zpomalila. Úřady SAE uvedly, že Írán zaútočil na dvě plavidla společnosti ADNOC v Hormuzském průlivu. Nové útoky proti kyvadlovým tankerům, místům předávání, pilotům nebo doprovodným prostředkům by mohly celý systém rychle zastavit.

• Bezpečnost a životní prostředí: Noční operace, manévrování v těsné blízkosti, vypnuté transpondéry a uspěchané předávání nákladu zvyšují riziko srážky, havárie a úniku ropy. Neviditelnost plavidel navíc komplikuje záchranné práce i reakci na ekologickou havárii. Z dostupných zdrojů nelze ověřit spolehlivý aktuální souhrnný počet obětí ani objem případných úniků.

• Nedostatek tankerů a dražší pojištění: Jedna exportní zásilka může vyžadovat malý tanker pro průjezd zálivem a další velký tanker pro cestu do Asie. Síť proto spotřebovává mnoho lodní kapacity. Zprávy o nedostatku tankerů v dalších částech regionu naznačují, že převozy soupeří o omezený počet plavidel a zvyšují přepravní, pojistné i válečné rizikové náklady.

• Alternativní trasy nejsou bezpečnou náhradou: Saúdský vývoz přes terminály u Rudého moře může ohrozit aktivita Húsíů; jeden útok proti saúdskému tankeru u Janbú byl touto skupinou připisován. Ani předávací místo u Ománu nebo Fudžajry proto neodstraňuje riziko širší regionální eskalace.

• Omezená kapacita obchvatných ropovodů: Saúdské a emirátské ropovody, které obcházejí Hormuz, mají konečnou kapacitu a představují pevné, snadno identifikovatelné cíle. Dostupné zprávy nepotvrzují, že by dokázaly nahradit běžný námořní vývoz. Jejich poškození by význam offshore sítě ještě zvýšilo.

• Riziko pro LNG: Z dostupných podkladů nevyplývá konkrétní aktuální vyhlášení vyšší moci u dodávek zkapalněného zemního plynu. Přerušení katarského exportu LNG nebo omezení přepravní kapacity by však ropný šok znásobilo, protože by zvýšilo tlak na lodě i energetickou bezpečnost Asie.

• Nejisté čínské zásoby: Čína může nákupy omezit nebo čerpat ze zásob, jejich výše a komerční dostupnost však nejsou transparentní. Pokud čínské rafinerie znovu začnou agresivně nakupovat, zásoby budou nižší, než se předpokládá, nebo Peking začne vyžadovat bezpečné přímé dodávky místo offshore předávání, může se zdánlivý nárazník nabídky rychle vytratit. Vyhýbání se Hormuzu ze strany čínských státních rejdařů toto riziko podtrhuje.

Hlavní pointa je jednoduchá: tajná přepravní síť snížila pravděpodobnost okamžitého růstu ceny ropy ke 150 dolarům, zároveň však přesunula riziko do koncentrovaného systému malých plavidel, převozů na otevřeném moři a neprůhledných zásob. Několik úspěšných útoků, velký únik ropy nebo nedostatek doprovodných lodí a tankerů by mohly z řízeného nedostatku udělat náhlý fyzický i cenový šok.