Proč teplo, sucho a vítr požáry urychlují

Riziko požárů roste ve chvíli, kdy vegetace ztrácí vlhkost a počasí umožňuje rychlé šíření plamenů. Vyšší teploty, dlouhotrvající sucho, nízká vlhkost vzduchu a silný vítr mohou vytvořit podmínky, v nichž se i malé ohnisko rychle promění v rozsáhlý požár, který se obtížně dostává pod kontrolu.

Ústředním pojmem studie je požární počasí – kombinace atmosférických podmínek, při nichž je vegetace snadněji vznětlivá a oheň se pravděpodobněji šíří. Odhady růstu o 39 % a 192 % proto nelze chápat jako přímý důsledek jediného faktoru ani jako předpověď stejného vývoje v každém regionu. Výslednou spálenou plochu ovlivňují také místní typy vegetace, zdroje vznícení, způsob využívání půdy a kapacita záchranných složek.

Prevence a hasiči mohou škody omezit, ne však odstranit

Studie uvádí, že pokračující zvyšování kapacity požárního managementu může předpokládaný růst výrazně zmírnit. V modelovaných výsledcích vedlo takové zlepšení ke snížení spálené plochy přibližně o 72 až 92 % ve srovnání se scénáři bez tohoto pokroku. Ani při silné změně klimatu však požární aktivita při zachování současné úrovně investic stále roste zhruba v 55 % evropských regionů ohrožených požáry.

Mezi účinná opatření patří zejména:

• snižování množství paliva v krajině a budování strategicky umístěných protipožárních pásů;
• řízené vypalování tam, kde je ekologicky i prakticky vhodné;
• obnova vlhčích a odolnějších typů krajiny;
• lepší územní plánování v okolí ohrožených obcí a infrastruktury;
• rychlejší detekce požárů a účinný prvotní zásah;
• koordinace prevence, připravenosti, zásahu a obnovy namísto spoléhání pouze na hašení.

Tato opatření mohou snížit vystavení lidí a majetku riziku a zabránit tomu, aby se malé ohnisko změnilo ve velký požár. Mají však své limity. Výjimečně suchá vegetace v kombinaci se silným větrem může překonat i dobře vybavené hasičské jednotky, letadla a systémy včasného varování. Požární management zmírňuje následky, ale neodstraňuje klimatické podmínky, které zvyšují pravděpodobnost extrémních požárů.

Co ukazuje požární sezona 2026

Požární sezona 2026 nabízí působivý příklad současného vývoje, nemůže však dokázat, že se dlouhodobé scénáře pro konec století už naplnily.

Společné výzkumné středisko Evropské komise zaznamenalo v Evropské unii do 18. srpna 2026 celkem 606 327 hektarů spálené plochy. To bylo méně než 957 510 hektarů zaznamenaných ke stejnému datu v roce 2025, ale výrazně více než dlouhodobý průměr za období 2006–2025, který činil 243 189 hektarů.

Sezona zároveň ukázala, jak široce se riziko může geograficky projevit. Požáry zasáhly mimo jiné Francii, Španělsko a Řecko. Oheň v belgickém regionu Hautes Fagnes, známém také jako Vysoké Veny, zničil přibližně 3 000 hektarů a agentura Reuters jej označila za největší požár v historii země. Do 19. srpna požádalo osm zemí o pomoc prostřednictvím mechanismu civilní ochrany EU.

Zpravodajství v průběhu sezony informovalo také o více než 20 obětech a statisících evakuovaných, včetně více než 300 000 lidí, kteří museli opustit své domovy ve Francii a Španělsku. Tyto údaje se mění podle data a územního rozsahu jednotlivých zpráv. Nelze je proto porovnávat s ročními průměry spálené plochy ze studie, jako by šlo o stejný typ měření.

Souvislost s výzkumem je tedy pouze směrová, nikoli příčinná. Požáry v roce 2026 odpovídají obrazu Evropy, v níž jsou extrémní požární podmínky závažnější a geograficky rozšířenější. Jediná sezona však nemůže potvrdit ani připsat konkrétnímu klimatickému scénáři projekce do roku 2100.

Proč je prevence finanční prioritou

Strategie EU pro požáry pracuje se čtyřmi propojenými oblastmi: prevencí, připraveností, zásahem a obnovou. Počítá také s přírodě blízkými opatřeními, která mají vytvářet krajinu odolnější vůči požárům.

Tento přístup vychází z omezení a nákladů modelu založeného především na hašení. Výzkum citovaný evropskými institucemi odhaduje, že každé 1 euro investované do prevence může ušetřit přibližně 4 až 7 eur na nákladech spojených se zásahem a obnovou. Jde o odhad vycházející z více studií, nikoli o zaručenou návratnost každého projektu. Výsledek závisí na tom, kde a jak jsou peníze využity.

Dostupné zdroje nepotvrzují, že částka 2,1 miliardy eur představuje přesnou investici EU do řízení požárů vztahující se přímo k této studii nebo strategii. Její význam by závisel na období financování, na tom, zda zahrnuje také výdaje členských států, a na tom, které preventivní či zásahové programy se započítávají. Smysluplné srovnání proto vyžaduje přesně vymezit rozsah částky.

Poučení pro evropskou politiku

Studie podporuje dvoukolejnou reakci. Evropa musí rychle snižovat emise, aby se vyhnula výrazně horší trajektorii při vysokých emisích. Zároveň musí už nyní investovat do prevence, odolnosti krajiny, včasné detekce a připravenosti záchranných složek.

Určitý růst požárního rizika je možný i při nízkých emisích v období 2070–2100. Adaptace je proto naléhavá, neznamená to však, že lze rezignovat na zmírňování změny klimatu. Nejúčinnější strategií je současně omezovat klimatický tlak, který vytváří nebezpečnější požární počasí, a zvyšovat odolnost obcí i krajiny vůči požárům, kterým prevence nedokáže zabránit.

Proč teplo, sucho a vítr požáry urychlují

Riziko požárů roste ve chvíli, kdy vegetace ztrácí vlhkost a počasí umožňuje rychlé šíření plamenů. Vyšší teploty, dlouhotrvající sucho, nízká vlhkost vzduchu a silný vítr mohou vytvořit podmínky, v nichž se i malé ohnisko rychle promění v rozsáhlý požár, který se obtížně dostává pod kontrolu.

Ústředním pojmem studie je požární počasí – kombinace atmosférických podmínek, při nichž je vegetace snadněji vznětlivá a oheň se pravděpodobněji šíří. Odhady růstu o 39 % a 192 % proto nelze chápat jako přímý důsledek jediného faktoru ani jako předpověď stejného vývoje v každém regionu. Výslednou spálenou plochu ovlivňují také místní typy vegetace, zdroje vznícení, způsob využívání půdy a kapacita záchranných složek.

Prevence a hasiči mohou škody omezit, ne však odstranit

Studie uvádí, že pokračující zvyšování kapacity požárního managementu může předpokládaný růst výrazně zmírnit. V modelovaných výsledcích vedlo takové zlepšení ke snížení spálené plochy přibližně o 72 až 92 % ve srovnání se scénáři bez tohoto pokroku. Ani při silné změně klimatu však požární aktivita při zachování současné úrovně investic stále roste zhruba v 55 % evropských regionů ohrožených požáry.

Mezi účinná opatření patří zejména:

• snižování množství paliva v krajině a budování strategicky umístěných protipožárních pásů;
• řízené vypalování tam, kde je ekologicky i prakticky vhodné;
• obnova vlhčích a odolnějších typů krajiny;
• lepší územní plánování v okolí ohrožených obcí a infrastruktury;
• rychlejší detekce požárů a účinný prvotní zásah;
• koordinace prevence, připravenosti, zásahu a obnovy namísto spoléhání pouze na hašení.

Tato opatření mohou snížit vystavení lidí a majetku riziku a zabránit tomu, aby se malé ohnisko změnilo ve velký požár. Mají však své limity. Výjimečně suchá vegetace v kombinaci se silným větrem může překonat i dobře vybavené hasičské jednotky, letadla a systémy včasného varování. Požární management zmírňuje následky, ale neodstraňuje klimatické podmínky, které zvyšují pravděpodobnost extrémních požárů.

Co ukazuje požární sezona 2026

Požární sezona 2026 nabízí působivý příklad současného vývoje, nemůže však dokázat, že se dlouhodobé scénáře pro konec století už naplnily.

Společné výzkumné středisko Evropské komise zaznamenalo v Evropské unii do 18. srpna 2026 celkem 606 327 hektarů spálené plochy. To bylo méně než 957 510 hektarů zaznamenaných ke stejnému datu v roce 2025, ale výrazně více než dlouhodobý průměr za období 2006–2025, který činil 243 189 hektarů.

Sezona zároveň ukázala, jak široce se riziko může geograficky projevit. Požáry zasáhly mimo jiné Francii, Španělsko a Řecko. Oheň v belgickém regionu Hautes Fagnes, známém také jako Vysoké Veny, zničil přibližně 3 000 hektarů a agentura Reuters jej označila za největší požár v historii země. Do 19. srpna požádalo osm zemí o pomoc prostřednictvím mechanismu civilní ochrany EU.

Zpravodajství v průběhu sezony informovalo také o více než 20 obětech a statisících evakuovaných, včetně více než 300 000 lidí, kteří museli opustit své domovy ve Francii a Španělsku. Tyto údaje se mění podle data a územního rozsahu jednotlivých zpráv. Nelze je proto porovnávat s ročními průměry spálené plochy ze studie, jako by šlo o stejný typ měření.

Souvislost s výzkumem je tedy pouze směrová, nikoli příčinná. Požáry v roce 2026 odpovídají obrazu Evropy, v níž jsou extrémní požární podmínky závažnější a geograficky rozšířenější. Jediná sezona však nemůže potvrdit ani připsat konkrétnímu klimatickému scénáři projekce do roku 2100.

Proč je prevence finanční prioritou

Strategie EU pro požáry pracuje se čtyřmi propojenými oblastmi: prevencí, připraveností, zásahem a obnovou. Počítá také s přírodě blízkými opatřeními, která mají vytvářet krajinu odolnější vůči požárům.

Tento přístup vychází z omezení a nákladů modelu založeného především na hašení. Výzkum citovaný evropskými institucemi odhaduje, že každé 1 euro investované do prevence může ušetřit přibližně 4 až 7 eur na nákladech spojených se zásahem a obnovou. Jde o odhad vycházející z více studií, nikoli o zaručenou návratnost každého projektu. Výsledek závisí na tom, kde a jak jsou peníze využity.

Dostupné zdroje nepotvrzují, že částka 2,1 miliardy eur představuje přesnou investici EU do řízení požárů vztahující se přímo k této studii nebo strategii. Její význam by závisel na období financování, na tom, zda zahrnuje také výdaje členských států, a na tom, které preventivní či zásahové programy se započítávají. Smysluplné srovnání proto vyžaduje přesně vymezit rozsah částky.

Poučení pro evropskou politiku

Studie podporuje dvoukolejnou reakci. Evropa musí rychle snižovat emise, aby se vyhnula výrazně horší trajektorii při vysokých emisích. Zároveň musí už nyní investovat do prevence, odolnosti krajiny, včasné detekce a připravenosti záchranných složek.

Určitý růst požárního rizika je možný i při nízkých emisích v období 2070–2100. Adaptace je proto naléhavá, neznamená to však, že lze rezignovat na zmírňování změny klimatu. Nejúčinnější strategií je současně omezovat klimatický tlak, který vytváří nebezpečnější požární počasí, a zvyšovat odolnost obcí i krajiny vůči požárům, kterým prevence nedokáže zabránit.