Severní Korea odmítá Trumpovo gesto. Omezení cvičení podle Kim Jo-čong nic nemění

Pchjongjang však podobné vysvětlení odmítá a společná cvičení pravidelně označuje za přípravu na invazi. Z jeho pohledu tedy změna délky nebo rozsahu neřeší hlavní problém.

Proč Trump nařídil omezení

Trump své rozhodnutí zdůvodnil několika faktory. Cvičení podle něj stojí Spojené státy příliš mnoho peněz a vysílají „nevhodný a nepřátelský“ signál zemi, kterou označil za „neohrožující a respektující“. Odkázal také na svůj osobní vztah s Kim Čong-unem.

Americký prezident současně kritizoval Soul za to, že se odmítl zapojit do amerických akcí proti Íránu. To naznačuje, že omezení cvičení nemuselo být pouze krokem vůči Severní Koreji, ale také nástrojem nátlaku na spojence. Takový postup může krátkodobě vytvořit prostor pro diplomacii s Pchjongjangem, zároveň však může oslabit důvěru Jižní Koreje v americké odstrašení a zkomplikovat koordinaci mezi spojenci.

Rozpor kolem kontaktu Trumpa a Kim Čong-una

Trump tvrdil, že Kim Čong-un reagoval na jeho snahu obnovit komunikaci a že reakce byla „velmi pozitivní“. Kim Jo-čong však uvedla, že o přímé komunikaci mezi vůdci neví. Tím jeho tvrzení veřejně zpochybnila.

Zároveň ale prohlásila, že osobní vztah jejího bratra s Trumpem zůstává „vynikající“. Severokorejské poselství tak rozlišuje mezi osobními sympatiemi a skutečnou ochotou jednat o bezpečnostních otázkách.

Znamená to návrat k jednacímu stolu?

Analytici v současném vývoji vidí nanejvýš omezené okno pro průzkumné kontakty, nikoli důkaz blížícího se summitu nebo dohody. Severní Korea dál považuje svůj status jaderné mocnosti za nevyjednatelný a podle jednoho z hodnocení se do smysluplných rozhovorů pravděpodobně nezapojí, pokud Washington nezmění svou politiku úplného jaderného odzbrojení.

Pchjongjang navíc pokračuje v rozvoji jaderných a raketových kapacit. Vojenské partnerství s Ruskem mu přináší zbraně, hospodářskou a politickou podporu i zkušenosti z bojiště. Užší strategické vztahy s Ruskem a Čínou zároveň snižují izolaci, která dříve dávala Washingtonu větší vyjednávací vliv. Kim Čong-un proto může požadovat uznání Severní Koreje jako jaderného státu nebo přistoupit pouze na omezená opatření kontroly zbrojení, nikoli na podmínky denuklearizace, na nichž ztroskotala dřívější jednání s Trumpem.

Nejpravděpodobnějším krátkodobým výsledkem je proto opatrný průzkum možností komunikace nebo politicky symbolické setkání. Komplexní dohoda o denuklearizaci se jeví jako výrazně méně pravděpodobná. Smysluplný summit by patrně vyžadoval postupný rámec kontroly zbrojení — například zmrazení výroby, ověřování a opatření ke snížení rizika — a zároveň pobídky, které by pro Pchjongjang převážily nad bezpečnostními a ekonomickými výhodami spolupráce s Ruskem a Čínou.