BRICS odmítá uhlíkové clo EU. Proč ministři kritizují mechanismus CBAM

Jak CBAM funguje

Definitivní režim CBAM vstoupil v platnost 1. ledna 2026. Dovozci, kteří do EU přivezou více než 50 tun zboží spadajícího do systému, se musí registrovat jako oprávnění deklaranti CBAM a nakupovat certifikáty odpovídající emisím obsaženým v dováženém zboží.

První fáze se týká především těchto oblastí:

• cementu,
• železa a oceli,
• hliníku,
• hnojiv,
• elektřiny,
• vodíku,
• vybraných předvýrobků a navazujících produktů.

Smyslem certifikátů je dorovnat uhlíkové náklady dováženého zboží na úroveň nákladů, které nesou výrobci v EU v rámci systému obchodování s emisními povolenkami ETS. Pokud byla v zemi původu prokazatelně zaplacena srovnatelná uhlíková cena, může se tato část zohlednit. Evropská komise zveřejnila cenu certifikátu 75,36 eura za první čtvrtletí roku 2026 a 75,28 eura za druhé čtvrtletí.

Proč je problém nejvýraznější u oceli a hliníku

Ocel a hliník jsou do CBAM zahrnuty přímo a jejich výroba patří mezi energeticky a emisně náročné činnosti. Vývozci proto mohou čelit nejen vyšším nákladům, ale také složité administrativě: musí měřit a ověřovat emise, vést dokumentaci a v některých případech se opírat o výchozí hodnoty stanovené EU.

Dopad může být citelný zejména pro producenty z Indie, Jihoafrické republiky a Číny, kteří dodávají uhlíkově náročné výrobky na evropský trh. Politická analýza citující Světovou banku odhaduje, že CBAM by mohl každoročně ovlivnit vývoz rozvojových zemí v hodnotě 16 miliard dolarů. Nejde však o přesný odhad dopadu na tyto tři konkrétní země.

Spor o peníze z certifikátů

Jednou z hlavních výhrad BRICS je, kam poputují příjmy z mechanismu. Podle dostupných odhadů nelze uvést jedno spolehlivé číslo pro rok 2030. Některé propočty hovoří o přibližně 1,5 miliardy eur ročně od roku 2028, jiné o zhruba 2,1 miliardy eur ročně. Odhad pro rok 2030 při současném rozsahu systému se pohybuje v rozmezí 5 až 9 miliard eur.

Jisté je, že příjmy z CBAM mají podle současného nastavení směřovat do rozpočtu EU. Země BRICS namítají, že peníze vybrané od vývozců z rozvojových ekonomik by měly pomáhat snižovat emise a financovat průmyslovou transformaci v těchto zemích, nikoli se stát obecným příjmem evropského rozpočtu.

Finanční dopad se navíc bude zvyšovat postupně s tím, jak EU ruší bezplatné přidělování emisních povolenek. Příslušný faktor CBAM je stanoven na 2,5 % v roce 2026, 5 % v roce 2027, 10 % v roce 2028, 22,5 % v roce 2029 a 51,5 % v roce 2030. Přesný objem příjmů proto závisí na budoucí ceně uhlíku, objemu dovozu, ověřených emisích i případném rozšíření seznamu dotčeného zboží.

Hrozí spor u WTO?

Politické odsouzení CBAM samo o sobě neznamená zahájení sporu u Světové obchodní organizace (WTO). K formální žalobě by musel některý člen nejprve požádat o konzultace a následně, pokud by se strany nedohodly, usilovat o ustavení panelu.

Případný právní spor by se pravděpodobně soustředil na otázku, zda CBAM v praxi diskriminuje dovoz nebo výrobní metody v zahraničí. EU by naopak mohla argumentovat tím, že mechanismus pouze kopíruje domácí uhlíkové náklady, umožňuje započítat uhlíkovou cenu zaplacenou v zemi původu a sleduje legitimní environmentální cíl podle výjimek Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT).

Dostupné podklady ukazují, že Jihoafrická republika o možné stížnosti uvažuje a že Indie, Čína a Brazílie vznesly právní i politické námitky. Nelze však potvrdit, že Čína už podala konkrétní spor proti CBAM u WTO.

Obchodní dohody napětí neodstraňují

Jednání o obchodních dohodách mezi EU a jednotlivými státy mohou nabídnout prostor pro konzultace, technickou spolupráci nebo dohodnuté úpravy. Samy o sobě ale nevylučují možnost řízení u WTO.

Nejopatrnější závěr proto zní: další eskalace je pravděpodobná, především s tím, jak porostou povinnosti spojené s certifikáty. Důkazy citované v dostupných materiálech však zatím nepotvrzují, že by BRICS připravovalo nebo podalo koordinovaný spor u WTO.