Německo odsoudilo výzvy k zabíjení v Gaze. Otevírá to cestu k sankcím proti Ben-Gvirovi?

Co vyvolalo německou reakci

Bezprostředním impulzem byla nejnovější prohlášení izraelského ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira. V podcastu uvedl, že izraelské síly by měly v Gaze každou noc provádět „cílené likvidace“ 30 až 40 lidí. Zdůraznil přitom, že nemá jít pouze o osoby, které v danou chvíli představují bezprostřední nebezpečí.

Ben-Gvir zároveň prohlásil, že v Gaze žijí lidé, kteří si „nezaslouží žít“ a „nejsou ani lidmi“. Právě tato dehumanizující slova posunula spor podle německých představitelů za hranici běžné politické rétoriky: Berlín je vnímá jako nepřijatelnou výzvu k nezákonnému zabíjení.

Jak se změnil postoj Berlína

Mluvčí německé vlády uvedl, že kancléř Friedrich Merz výroky „důrazně odsuzuje“ jako nelidské a odporující mezinárodnímu právu. Německo tak zaujalo výrazně tvrdší tón než dříve, kdy patřilo mezi země, jež nepomáhaly vytvořit potřebný konsenzus EU pro individuální sankce.

Vicekancléř a ministr financí Lars Klingbeil řekl, že Evropská unie by měla sankce proti Ben-Gvirovi vážně zvážit. Dodal, že podobná prohlášení německá vláda nemůže v žádném případě přijmout.

Ještě otevřeněji se vyjádřil Jürgen Hardt, mluvčí poslanecké skupiny CDU/CSU pro zahraniční politiku. Požadoval, aby EU na Ben-Gvira uvalila sankce na ochranu lidských práv a lidské důstojnosti. Jeho výrok je politicky významný, protože zazněl z konzervativního bloku kancléře Merze; sám o sobě však nepředstavuje formální rozhodnutí německého kabinetu.

Nejde o první kontroverzní výroky

Nejnovější výzva navazuje na další postoje, které už dříve vyvolaly mezinárodní kritiku. Ben-Gvir podporoval vznik izraelských osad v Gaze a hovořil o rozsáhlé „emigraci“ Palestinců. Tyto návrhy byly široce chápány jako podpora vysídlení palestinského obyvatelstva.

Výzva k pravidelnému zabíjení lidí, kteří podle něj nemusí představovat bezprostřední hrozbu, však podle kritiků představuje ještě závažnější posun. Nejde už jen o politickou vizi budoucího uspořádání území, ale o veřejné obhajování násilí mimo rámec bezprostřední vojenské nutnosti.

Které země už zavedly vlastní sankce

V červnu 2025 oznámily Spojené království, Austrálie, Kanada, Nový Zéland a Norsko společná opatření proti Ben-Gvirovi a izraelskému ministru financí Bezalelu Smotričovi. Země je odůvodnily opakovaným podněcováním násilí vůči Palestincům na Západním břehu Jordánu.

Opatření se v jednotlivých státech liší, zahrnují však zákaz vstupu a finanční sankce, například zmrazení majetku. Nejde tedy o jednotné sankce přijaté jedním společným mechanismem, ale o paralelní kroky jednotlivých vlád.

Proč EU stále nemůže sankce přijmout

Na úrovni celé EU zůstává situace nejistá. Šéfka unijní zahraniční politiky Kaja Kallasová už v červnu uvedla, že přestože sankce podporuje řada členských států, potřebný konsenzus neexistuje.

U těchto restriktivních opatření je zapotřebí jednomyslnost, tedy souhlas všech 27 vlád členských zemí. Jediný stát, který návrh odmítne, jej proto může zablokovat.

Další příležitostí k projednání bude neformální setkání ministrů zahraničí EU ve formátu Gymnich, které se má konat 1. a 2. září v Irsku. Schůzka sama o sobě sankce automaticky nepřijme; může však znovu otevřít politickou debatu.

Výsledek bude záviset na tom, zda Německo převede svou ostřejší veřejnou rétoriku do formální podpory zařazení Ben-Gvira na unijní sankční seznam a zda se podaří přesvědčit všechny dosud váhající státy. Diplomatické informace před jednáním naznačovaly, že dohoda zůstává nepravděpodobná.