Taková čísla nejsou předpovědí centrální banky a mohou se měnit ze dne na den. Ukazují však, že zářijový krok se na trzích stal hlavním očekávaným scénářem.
Agentura Reuters s odvoláním na tři osoby obeznámené s uvažováním BOJ uvedla, že banka by mohla zvýšit sazby už v září a následně zrychlit tempo zpřísňování z dosavadních přibližně dvou kroků ročně. Jeden ze zdrojů podle Reuters uvedl, že „se rýsuje brzké zvýšení sazeb“ a že silná šance existuje právě na zasedání 17. a 18. září.
Je však důležité rozlišovat mezi zprávami z anonymních zdrojů a oficiálním rozhodnutím. Reportované úvahy dokládají probíhající debatu uvnitř či v okolí banky, nikoli závazek, že BOJ sazby skutečně zvýší.
Před zářijovým zasedáním navíc vystoupí několik členů vedení BOJ. Projevy viceguvernéra Rjoza Himina 27. srpna, jestřábího člena rady Hajimeho Takaty 2. září a člena rady Kazujukiho Masua 10. září mohou nabídnout další náznaky postoje banky.
BOJ na konci července ponechala sazbu na 1 %, současně však poprvé varovala, že základní inflace může překročit její cíl. Guvernér Kazuo Ueda také zdůraznil, že při dalších debatách bude banka věnovat větší pozornost rizikům růstu cen.
Červencová data o velkoobchodních cenách navíc ukázala, že cenové tlaky se rozšiřují. Slabý jen zdražuje dovážené zboží, energie i vstupy pro firmy, což zvyšuje obavy z dalšího přenosu nákladů do spotřebitelských cen.
Při inflaci kolem 1,6 % zůstává sazba 1 % v reálném vyjádření záporná, a měnová politika tak může být stále považována za uvolněnou. To posiluje argument pro další postupné zvyšování sazeb.
Kenja Košimizu, spoluvedoucí globálních trhů finanční skupiny Mizuho, označil pravděpodobnost zářijového zvýšení za „poměrně vysokou“. Podle něj by slabý jen a inflace mohly vést BOJ k rychlejšímu jednání a ke zkrácení rozestupů mezi jednotlivými kroky.
V jednom ze scénářů by dvě další zvýšení o 25 bazických bodů do konce roku posunula sazbu na 1,5 %. Jde ale o odhad účastníka trhu, nikoli o prognózu nebo pokyn ze strany BOJ.
Japonské úřady na konci července intervenovaly na devizovém trhu a nakupovaly jeny. Podle dostupných zpráv šlo o vzácnou koordinovanou operaci Japonska a Spojených států. Zásah ukázal, jak vážně vlády vnímají prudké oslabování japonské měny.
Intervence může získat centrální bance čas, sama o sobě však nemusí jen dlouhodobě podpořit. Analytici upozorňovali, že bez podpory v podobě měnové politiky a lepších makroekonomických základů zůstává hlavním problémem velký rozdíl mezi japonskými a americkými výnosy.
Jen se po zásahu zotavil přibližně k úrovni 159,20–159,30 za dolar, ale účinky intervence podle Reuters slábly. Hranice 160 jenů za dolar byla vnímána jako důležitý spouštěč pro případný další zásah.
To vytváří pro BOJ dilema. Další intervence může krátkodobě snížit bezprostřední potřebu zvýšit sazby. Pokud se však kurz k hranici 160 znovu přiblíží, může zároveň zesílit tlak na centrální banku, aby řešila samotný základní problém — úrokový rozdíl mezi Japonskem a Spojenými státy.
Ve Spojených státech slabší ekonomická data a umírněná inflace snížily očekávání, že Federální rezervní systém zvýší sazby bezprostředně. V polovině srpna trhy oceňovaly přibližně 31% pravděpodobnost zvýšení v září a 69% pravděpodobnost do prosince.
Pokud by BOJ v září sazby zvýšila, zatímco Fed by vyčkával, očekávaný směr měnové politiky by byl pro jen méně nepříznivý. Rozdíl mezi americkými a japonskými sazbami by však zůstal značný, takže samotný jeden krok BOJ by tlak na japonskou měnu pravděpodobně neodstranil.
Japonský hrubý domácí produkt ve druhém čtvrtletí vzrostl mezikvartálně pouze o 0,3 %, což odpovídá anualizovanému růstu 1,1 %. Výsledek zaostal za očekáváním 2,0 % a odrážel slabší spotřebu domácností i podnikové výdaje.
Takový výsledek by za běžných okolností mohl očekávání vyšších sazeb ochladit. Reuters však uvedl, že sám o sobě nejspíš nezvrátí krátkodobý scénář zářijového zvýšení. BOJ totiž řeší nejen tempo růstu, ale také inflaci a dopady slabého jenu na domácnosti a maloobchod.
Rizikem pro čtvrtletní zvyšování je rovněž japonská fiskální situace. Vyšší výnosy státních dluhopisů by mohly být politicky i finančně citlivé, protože by zvyšovaly náklady obsluhy veřejného dluhu.
Ani v případě zářijového zvýšení není jasné, kde by se sazby nakonec zastavily. Odhady takzvané neutrální sazby — tedy úrovně, která ekonomiku ani výrazně nepodporuje, ani nebrzdí — se liší. Uváděné rozpětí přibližně 1–2,5 % by navíc mohlo růst, pokud by investice do kapitálu přinesly trvalé zvýšení produktivity.
Vyšší neutrální sazba by podporovala vyšší konečnou úroveň sazeb BOJ. Dostupné informace ale neukazují na ustálený názor centrální banky, že cílem musí být konkrétně 1,5 %, 1,75 % nebo více než 2 %.
Bývalý vysoký japonský devizový představitel Mitsuhiro Furusawa hovořil o možnosti zvýšení sazeb na 1,5–1,75 %. Jiní externí odborníci doporučovali postup až nad 2 %, případně zvýšení při každém zasedání. Jde však o názory analytiků a bývalých činitelů, nikoli o oficiální vedení BOJ.
Souhrn signálů favorizuje zvýšení sazeb BOJ na zasedání 17.–18. září. Tržní ceny, reportované úvahy uvnitř banky, cenové tlaky i slabý jen vytvářejí pro tento krok silný základ. Pokud inflace a tlak na kurz přetrvají, je také představitelné rychlejší, čtvrtletní tempo zpřísňování.
Důkazy však zatím nestačí k tomu, aby bylo zářijové zvýšení považováno za jistotu — a už vůbec ne k tomu, aby byla za jistou označena sazba 1,5 % na konci roku. Slabý růst, fiskální citlivost a možnost dalších devizových intervencí mohou tempo normalizace měnové politiky kdykoli zbrzdit.