Trump zkrátil americko-jihokorejské cvičení na pět dní. Proč na tom záleží

Načasování bylo mimořádně problematické. Cvičení už bylo naplánované a mělo právě začít, takže Pentagon i obě armády musely na poslední chvíli upravovat plány, místo aby manévry jednoduše zrušily.

Jak se cvičení změnilo

Spojené státy a Jižní Korea se dohodly, že Ulchi Freedom Shield skončí 21. srpna namísto 27. srpna. Délka se tak zkrátila z 11 dnů na pět. Jihokorejský sbor náčelníků štábů uvedl, že o změnu požádala americká strana a že omezen bude také některý společný výcvik v terénu.

Změna se netýká jen kalendáře. První fáze cvičení byla zaměřena na obranu proti útoku, zatímco pozdější část s nácvikem protiútoku měla být podle zpráv jihokorejských médií zrušena nebo odložena. Dostupné informace však tento scénář nepředstavovaly jako podrobný a definitivně zveřejněný plán.

Pentagon uvedl, že byl omezen také navazující výcvik s ostrou municí. Některé akce byly zrušeny, jiné převedeny do simulací. Ministerstvo obrany zároveň tvrdilo, že úpravy nesníží zamýšlený výcvikový přínos a zachovají „základní bojeschopnost“ spojenců.

Proč byli představitelé zaskočeni

Jihokorejští představitelé a vojenští činitelé byli podle dostupných zpráv oznámením překvapeni. Trumpův příkaz přišel až poté, co bylo plánování z velké části dokončeno a cvičení začínalo. Soul proto musel dodatečně vysvětlovat, jak změny ovlivní společnou obranu.

Velitel amerických sil v Koreji, generál Xavier Brunson, následně navštívil jihokorejské ministerstvo obrany, aby projednal plány na omezení cvičení. Schůzka ukázala, že praktické podrobnosti se řešily až po prezidentském příkazu.

Jižní Korea se ve veřejných vyjádřeních snažila spojit ujištění o pevnosti aliance s podporou diplomacie. Prezident I Če-mjong zdůraznil význam spolehlivého spojenectví s USA pro národní bezpečnost. Soul zároveň vyjádřil naději, že obnovený kontakt mezi Washingtonem a Pchjongjangem by mohl snížit napětí.

K čemu Ulchi Freedom Shield slouží

Ulchi Freedom Shield je jedním z hlavních každoročních cvičení společné obrany Spojených států a Jižní Koreje. Pro rok 2026 bylo připraveno s ohledem na proměňující se podmínky na bojišti a zapojit se do něj mělo přibližně 18 000 jihokorejských vojáků. Scénáře zahrnovaly drony, rušení GPS a kybernetické útoky. Součástí byly také štábní simulace a výcvik v terénu, jejichž cílem bylo připravit spojence na obranu Korejského poloostrova.

Nejde přitom pouze o demonstraci síly. Společná cvičení ověřují, zda obě armády dokážou sdílet informace, koordinovat rozhodování velitelství, přesouvat vojáky a zásoby a fungovat společně v podmínkách možného konfliktu. Američtí i jihokorejští představitelé cvičení označují za obranná. Severní Korea je naopak pravidelně popisuje jako nácvik invaze.

Spojené státy mají v Jižní Koreji trvale přibližně 28 500 vojáků. Jejich přítomnost je součástí vojenské rovnováhy na poloostrově. Cvičení pak ukazují, jak by tyto jednotky v krizi spolupracovaly s jihokorejskými silami.

Reakce Severní Koreje a význam Japonska

Ještě před zkrácením cvičení Severní Korea plánované manévry odsoudila jako provokativnější než v předchozím roce a označila je za přípravu na vojenský konflikt. Pchjongjang také tvrdil, že spolupráce USA, Jižní Koreje a Japonska se mění v „jadernou alianci“, a pohrozil silnější odstrašující reakcí.

Omezení cvičení tak Severní Koreji přineslo něco, co dlouhodobě požaduje: menší společné manévry USA a Jižní Koreje. Dostupné zprávy však neuvádějí, že by Pchjongjang na oplátku nabídl srovnatelné omezení svého jaderného nebo raketového programu. Právě tato nerovnováha je jádrem kritiky Trumpova rozhodnutí.

Spolupráce s Japonskem přidává další rozměr. Koordinace mezi Washingtonem, Soulem a Tokiem souvisí s regionálním odstrašením i s reakcí na raketové hrozby. Důvěryhodnost této širší bezpečnostní sítě je proto důležitá i mimo samotný Korejský poloostrov. Veřejné reakce Severní Koreje naznačují, že Pchjongjang tuto spolupráci vnímá jako součást hrozby, proti níž se snaží působit.

Jak příkaz zapadá do diplomacie Trumpa a Kima

Zkrácení cvičení se časově shodovalo s novými signály, že Trump chce obnovit kontakt s Kim Čong-unem. Podle zpráv se mohlo jednat o schůzce během Trumpovy očekávané návštěvy Číny v listopadu. Analytici však upozorňovali, že Severní Korea nemusí mít k návratu k jednacímu stolu dostatečný důvod.

Vyjednávací prostředí se od summitů Trumpa a Kima v letech 2018 a 2019 změnilo. Analytici poukazovali na podporu, kterou Pchjongjangu poskytují Rusko a Čína, i na jeho menší potřebu získat úlevy od sankcí. Kim by také mohl požadovat uznání Severní Koreje jako jaderné mocnosti, což by pro Washington bylo nepřijatelné.

Proměnila se i politika samotného Soulu. Jižní Korea ustupuje od požadavku, aby úplná a okamžitá denuklearizace byla první podmínkou jakéhokoli dialogu. Místo toho zvažuje postupné kroky, například zmrazení stávajícího jaderného programu a vzájemná opatření ke snížení rizika.

Tento přístup může diplomacii učinit realističtější, zároveň ale mění význam ústupků. Zmenšení cvičení může být vnímáno jako opatření budující důvěru, nebo jako důkaz, že tlak na Washington a Soul přináší Pchjongjangu výsledky. Analytici varují, že rozšiřující se schopnosti Severní Koreje a hlubší vojenské vztahy s Ruskem od předchozích summitů posílily její vyjednávací pozici.

Křehká rovnováha mezi připraveností a diplomacií

Pentagon i jihokorejský sbor náčelníků štábů tvrdí, že upravené cvičení může zachovat základní bojeschopnost a klíčové výcvikové cíle. Kritici netvrdí nutně, že pětidenní cvičení zcela odstraní připravenost spojenců. Obávají se spíše toho, že zkrácení a změna struktury na poslední chvíli omezí možnosti procvičit celý sled obranných, velitelských a protiútočných operací.

Trumpův příkaz navíc vytvořil politický precedens: významné alianční cvičení se stalo nástrojem diplomatického signálu, aniž by Pchjongjang podnikl jasný vzájemný krok. Prezident se možná snažil vytvořit prostor pro rozhovory s Kimem a současně vyjádřit nespokojenost se Soulem. Okamžitým důsledkem však byla nejistota u spojence, jehož síly nesou spolu s USA odpovědnost za obranu poloostrova.

Výsledek proto představuje zřetelný, ale nevyřešený kompromis. Zkrácení může snížit jeden ze zdrojů napětí a podpořit obnovenou diplomacii. Zároveň hrozí, že se vojenská připravenost stane vyjednávací kartou právě v době, kdy je Severní Korea sebevědomější, lépe napojená na Rusko a méně závislá na ústupcích, které formovaly dřívější jednání.