Rizika extrémního horka pro lidi nad 60 let jsou výrazně vyšší, než se odhadovalo

Nová modelová studie spojená se Stanfordovou univerzitou upozorňuje, že zdravotní rizika extrémního horka pro starší lidi byla pravděpodobně výrazně podhodnocena. Dosavadní výpočty často vycházely z limitů naměřených u zdravých mladých dospělých, které neodpovídají tomu, jak se s věkem mění schopnost lidského těla ochlazovat se. Po započtení věkově specifické tolerance k horku byla předpokládaná opakovaná expozice takzvanému nekompenzovatelnému tepelnému stresu dvakrát až osmkrát vyšší než v předchozích odhadech.

Hlavní zjištění studie

Výzkumníci porovnali hranice tepelné zátěže, které dokážou snášet různé věkové skupiny, s klimatickými a populačními projekcemi až do roku 2100. Nejvýraznější srovnání zní: starší lidé by při oteplení o 1,5 °C mohli čelit většímu tepelnému riziku, než jakému by byli vystaveni mladí dospělí při oteplení přibližně o 4 °C.

Při oteplení o 1,5 °C oproti předindustriální době by se s nebezpečným horkem po dobu nejméně jednoho měsíce ročně mohlo setkat odhadem 22 % lidí ve věku 60 let a více — přibližně 290 milionů osob. Každý další stupeň oteplení by podle studie mohl znamenat, že zhruba další miliarda lidí zažije nejméně 180 hodin horka a vlhkosti přesahujících schopnost organismu ochlazovat se.

Jde o modelové projekce, nikoli o předpověď, že každý starší člověk v daných oblastech utrpí stejný zdravotní následek. Skutečné riziko závisí také na vlhkosti, délce horka, fyzické námaze, hydrataci, zdravotním stavu, dostupnosti úkrytu a chlazení i na místních podmínkách.

Proč jsou senioři vůči horku zranitelnější

Tělo se běžně zbavuje tepla například pocením a zvýšeným průtokem krve kůží. S přibývajícím věkem se ale tolerance k horku může snižovat. Starší lidé mohou být zranitelnější také kvůli slabší funkci kardiovaskulárního systému a omezené potní reakci. Dlouhotrvající horko navíc může být nebezpečnější pro lidi s chronickými srdečními, dýchacími nebo ledvinovými onemocněními.

Starší globální studie často používaly prahové hodnoty naměřené u zdravých mladých dospělých nebo široce nastavené environmentální limity. Takový přístup může přehlédnout rozdíly mezi věkovými skupinami. Kombinace vysoké teploty a vlhkosti pak může na mapě rizik vypadat méně hrozivě, než jakou představuje pro člověka, jehož schopnost ochlazovat se je už oslabena.

Co znamená „nekompenzovatelný tepelný stres“

K nekompenzovatelnému tepelnému stresu dochází tehdy, když tělo nedokáže odvádět teplo stejně rychle, jako ho získává. Pocení a další ochlazovací mechanismy už nestačí a tělesné jádro se dál zahřívá. Podle dostupného popisu studie může za podmínek jen mírně překračujících individuální limit tělesná teplota dosáhnout úrovně spojované s úpalem přibližně za tři až deset hodin.

Nebezpečí proto neurčuje pouze údaj na teploměru. I nižší teplota vzduchu může být riziková, pokud je vlhkost natolik vysoká, že brání odpařování potu. Stejná teplota může naopak představovat různou míru zátěže podle vlhkosti, větru, oblečení, fyzické aktivity, hydratace, věku a zdravotního stavu člověka.

Jak vědci riziko modelovali do roku 2100

Analýza spojila laboratorně testované limity tepelné zátěže pro mladší, střední a starší dospělé s projekcemi klimatu a rozmístění obyvatelstva. Do sledovaných skupin patřili mladší dospělí ve věku 15 až 39 let, lidé ve věku 40 až 59 let a starší dospělí od 60 let.

Výzkumníci využili experimenty založené na teplotě vlhkého teploměru, které pomáhají určit, kdy kombinace horka a vlhkosti překročí schopnost organismu regulovat teplotu. Následně zmapovali expozici v různých scénářích oteplení od přibližně 1 °C do 4 °C oproti předindustriální době a použili populační projekce do roku 2100.

Tento postup se liší od použití jediné univerzální hranice pro celou populaci. Má ukázat nejen to, kde se horko stává nebezpečným, ale také jak se zátěž mění s rostoucím oteplením a stárnutím populace.

Nejohroženější: jižní Asie a Perský záliv

Při oteplení o 3 °C by v Indii, Číně, Pákistánu a Bangladéši mohlo žít přibližně 1,5 miliardy lidí vystavených opakovanému nekompenzovatelnému horku — téměř tři čtvrtiny předpokládaného globálního počtu.

Některé země by mohly čelit mimořádně vysokému podílu zasažených obyvatel. Studie odhaduje, že v Bahrajnu a Kataru by expozice mohla postihnout celou populaci, ve Spojených arabských emirátech by se mohla blížit 95 % a v Pákistánu by mohlo jít téměř o 295 milionů lidí, tedy o více než 80 % obyvatel.

V Bangladéši, Kambodži a několika státech Perského zálivu by podle některých scénářů mohli být vystaveni všichni starší obyvatelé. Při oteplení nad 3 °C by lidé nad 60 let v nejvíce zasažených místech mohli čelit nebezpečnému horku ve dne i v noci po několik měsíců za sebou. Tělo by tak mělo jen malou možnost se zotavit.

Může horko vyvolat vysídlení?

Předpokládaná expozice se soustřeďuje v řadě tropických a subtropických oblastí, kde může ochranu zranitelných obyvatel komplikovat chudoba, omezená elektrická infrastruktura, slabší dostupnost klimatizace a další překážky adaptace. Výzkumníci varují, že tato kombinace by mohla přispět k vnitřnímu vysídlení a za určitých okolností také k přeshraniční migraci související se změnou klimatu.

Nejde však o vyčíslenou předpověď budoucí migrace. Dostupné podklady popisují možnost vysídlení, neposkytují ale přesný počet lidí, kteří by se v budoucnu stěhovali právě kvůli této tepelné zátěži.

Jaká ochrana dává smysl

Nejspolehlivější cestou ke snížení budoucí expozice je omezit další oteplování rychlým snižováním emisí. Odhady se s každým dalším stupněm oteplení prudce zvyšují, takže zmírňování klimatické změny přímo ovlivňuje rozsah adaptačního úkolu.

Studie zároveň ukazuje potřebu připravovat opatření podle věku a místních podmínek. Patří mezi ně:

• včasné varovné systémy upozorňující na nebezpečnou teplotu a vlhkost;
• krizové plány a pravidelné kontroly osaměle žijících seniorů;
• připravenost zdravotnického systému na onemocnění z horka a komplikace chronických nemocí;
• spolehlivé dodávky elektřiny a spravedlivý přístup k chlazení;
• ochlazovací centra, stínění budov, izolace a městská zeleň;
• podpora hydratace a srozumitelné pokyny pro veřejnost během dlouhotrvajícího horka.

Klimatizace může být tam, kde je dostupná a cenově přijatelná, důležitým ochranným opatřením. Sama o sobě ale nepředstavuje úplné řešení. Dostupné podklady nepotvrzují, že by klimatizace dokázala bezpečně vyřešit dlouhotrvající velmi vlhké horko, zejména v místech s nespolehlivou elektrickou sítí nebo omezeným přístupem k chlazení.

Co studie ukazuje — a co nikoli

Výsledky posilují argument pro plánování ochrany zdraví podle věku, je však třeba číst je jako modelové odhady expozice, nikoli jako individuální lékařskou předpověď. Studie se zaměřuje na kombinace teploty a vlhkosti překračující experimentálně odvozené limity tepelné tolerance. Nehodnotí každou vlnu veder ani každé úmrtí související s horkem.

Studie také nepředkládá specifické hodnocení pro Evropu. Přestože stále intenzivnější evropské vlny veder činí toto téma relevantním i pro evropské zdravotnické systémy, dostupné zprávy o studii zdůrazňují globální expozici, zejména v jižní Asii, Číně a oblasti Perského zálivu.

Hlavní závěr je jednoduchý: mapa rizik vytvořená podle odolnosti mladých zdravých dospělých může nebezpečí pro stárnoucí populaci výrazně podcenit. Příprava na budoucí horko proto vyžaduje jak rychlejší snižování emisí, tak místní ochranná opatření, která zohlední, jak věk mění schopnost lidského těla ochlazovat se.