Deset největších fondů private equity letos v Číně neoznámilo jedinou novou investici

Nejvýraznějším signálem z čínského trhu private equity není další pokles počtu transakcí, ale prostá nula. Žádná z deseti sledovaných globálních buyoutových společností v prvních sedmi měsících roku 2026 veřejně neoznámila novou kapitálovou investici v pevninské Číně. Do skupiny patří KKR, Warburg Pincus, Blackstone, CVC, TPG, Carlyle, Bain Capital, EQT, Advent International a Apollo.

Neznamená to, že se v Číně zastavila veškerá aktivita private equity. Sledovaná data zachycují veřejně oznámené investice konkrétní skupiny globálně orientovaných fondů; nemusí tedy zahrnovat neveřejné, menšinové či sekundární transakce. Výsledek přesto ukazuje, že pro velké zahraniční fondy je dnes mimořádně obtížné čínský obchod schválit, financovat, řídit a nakonec prodat.

Nejde jen o méně obchodů. Jde o nulový počet

Ještě v roce 2021 uskutečnila stejná desítka v Číně dohromady 30 investic. V roce 2023 jich bylo už jen pět, převážně menších.

Nulový počet za leden až červenec 2026 tak představuje další fázi dlouhodobého ústupu. Fondy zřejmě nejsou pouze opatrnější při vyjednávání o ceně nebo při výběru odvětví. Přehodnocují, zda lze klasický přeshraniční buyout vůbec provést s dostatečnou jistotou — od vstupu až po návrat peněz investorům.

Proč globální fondy drží peníze stranou

Rizika se v posledních letech navzájem posilují:

• Regulační nejistota: Peking zpřísnil dohled nad zahraničními investicemi v citlivých oblastech, mimo jiné v technologiích a umělé inteligenci.
• Kontrola přeshraničního kapitálu: Americká omezení odchozích investic a technologií spolu s čínskými kontrolami komplikují vlastnické struktury i dodržování pravidel.
• Nejasný přístup k odvětvím: Investoři mají menší jistotu, do kterých sektorů může zahraniční kapitál vstoupit a za jakých podmínek.
• Obavy z převodu výnosů: Pro fondy financované v dolarech je klíčové, zda dokážou výnos z investice následně převést mimo Čínu.
• Nejistý exit: Obchod se hůře obhajuje, pokud může prodej, primární nabídka akcií nebo jiná forma realizace investice trvat roky či být prakticky neproveditelná.

V dubnu 2026 navíc Peking zavedl omezení týkající se financování čínských technologických a AI firem napojeného na Spojené státy. V kombinaci s americkými restrikcemi tak vzniklo ještě složitější prostředí pro schvalování a strukturování transakcí.

Výsledkem jsou vyšší náklady na prověrku investice a menší důvěra, že fond zvládne svůj obvyklý cyklus: vložit kapitál, zvýšit hodnotu firmy, prodat podíl a vrátit peníze komanditistům — tedy penzijním fondům, státním investičním fondům, family offices a dalším investorům ve fondu.

Bez exitu se nové investice obhajují stále hůře

Útlum nových obchodů přichází po dlouhém období, kdy se fondům nedařilo prodávat dřívější čínská aktiva. Deset velkých společností v roce 2025 nezaznamenalo jediný veřejně oznámený úplný odprodej podílu v portfoliové firmě z pevninské Číny. Šlo už o druhý rok po sobě bez takového exitu.

Podle dřívějšího reportingu investovala tato skupina během předchozí dekády v Číně přibližně 137 miliard dolarů, zatímco z realizovaných odchodů získala zhruba 38 miliard dolarů.

To není jen problém jednotlivých fondů. Private equity potřebuje pro své investory pravidelně realizovat zisky a vyplácet hotovost. Pokud kapitál zůstává v aktivech, která nelze prodat, komanditisté mohou být méně ochotní přislíbit peníze novému fondu zaměřenému na Čínu nebo schválit další expozici vůči této zemi.

Už dřívější zprávy popisovaly získávání dolarového kapitálu pro private equity fondy zaměřené především na Čínu jako téměř zastavené. Vzniká tak začarovaný kruh: slabé exity ztěžují fundraising, slabší fundraising omezuje schopnost investovat a menší počet nových obchodů oslabuje místní investiční pipeline.

Co přesně znamená „nula“

Údaj vycházející z databází Dealogic a PitchBook je především ukazatelem veřejných oznámení, nikoli úplným soupisem každé transakce nebo veškeré čínské expozice jednotlivých firem. Neprokazuje, že fondy neuskutečnily žádnou neveřejnou či menšinovou investici, transakci na sekundárním trhu nebo interní změnu ve svých portfoliových společnostech.

Přesnější závěr proto zní: v období od ledna do července 2026 nebyla veřejně oznámena žádná nová kapitálová investice v pevninské Číně od této vlivné skupiny globálních fondů. I tak jde o důležitý signál. Velké mezinárodní společnosti jsou na trhu viditelnými hráči a jejich chování často napovídá, jak jejich zahraniční investoři hodnotí poměr rizika a očekávaného výnosu.

Nejde však o popis celého čínského private equity. Jiná data ukazují pokračující nebo obnovující se aktivitu domácích, jüanových a růstově zaměřených investorů. Podle společnosti Bain se objem i hodnota transakcí v oblasti Velké Číny v roce 2025 zvýšily už druhý rok po sobě a hodnota exitů dosáhla nejvyšší úrovně od roku 2022. Ústup globálních buyoutových fondů tedy odráží především specifická omezení, kterým čelí mezinárodně financované společnosti, nikoli jednotný kolaps všech forem čínského kapitálu.

Čínský problém se přelévá do celého regionu

Příběh Číny je důležitý i pro širší Asii a Tichomoří. Fondy private equity zaměřené na tento region získaly v roce 2025 celkem 58 miliard dolarů, bez fondů denominovaných v jüanech. To představovalo dvanáctileté minimum a meziroční pokles o 37 %.

Jednotlivé asijské trhy přitom nejsou ve stejné situaci. Investoři ale obecně požadují jasnější důkazy o prodejích aktiv, likviditě a opakovatelnosti výnosů. Větší pozornost proto mohou získat trhy s předvídatelnějšími pravidly, snazším pohybem kapitálu nebo funkčnějšími cestami k exitu.

V případě Číny se stále více mluví o investovatelnosti. Tedy o tom, zda investoři dokážou spolehlivě najít povolenou příležitost, získat potřebná schválení, přesunout kapitál a nakonec výnos realizovat. Nižší valuace mohou vytvořit atraktivní vstupní ceny, samy o sobě však neřeší regulatorní ani geopolitická rizika.

Co by se muselo změnit?

Návrhy, které mají zahraniční investory uklidnit, mohou důvěru zlepšit alespoň na okraji. Samotná prohlášení o záměru však pravděpodobně neobnoví rozsáhlou aktivitu globálních buyoutových fondů, pokud zůstanou nevyřešené geopolitické restrikce, nejistota při vymáhání pravidel, omezení v citlivých sektorech, obavy z repatriace kapitálu a slabá likvidita při exitu.

Červnové návrhy Pekingu na stabilizaci zahraničních investic tak mohou být krokem správným směrem, ale bez přesvědčivé cesty od vstupu k prodeji samy o sobě zřejmě stačit nebudou.

Bezprostřední lekce z analýzy Financial Times proto nezní, že globální private equity Čínu navždy opustilo. Ukazuje spíše, že pro významnou skupinu fondů přestal fungovat dosavadní investiční model. Dokud investoři neuvidí důvěryhodnou cestu od nákupu k prodeji a komanditisté k návratu hotovosti, může být čínský trh formálně otevřený, ale pro mnoho tradičních přeshraničních buyoutových strategií prakticky uzavřený.