Tiché varování z Hormuzu: i tankery napojené na Čínu mění kurz

Náhlé otočení dvou velkých tankerů v Hormuzském průlivu je především signálem přetrvávající nejistoty. Sea V, naložený iráckou ropou, podle údajů o pohybu lodí mířil z Perského zálivu k průlivu, v úterý však změnil kurz a zůstal stát uprostřed průlivu. Tanker Hestia ve středu vplul do Perského zálivu podél ománského pobřeží, následně ale obrátil směr a odplul zpět. Proč k manévrům došlo, není jasné.

Ani čínské vazby nejsou zárukou

Obě plavidla jsou spojována s Čínou, která odebírá íránskou ropu. Právě proto by mohla působit dojmem, že mají v oblasti lepší pozici než jiné tankery. Jejich obraty ale naznačují, že ani lodě vnímané jako relativně chráněné nepovažují trasu za spolehlivě bezpečnou.

Zároveň není možné z těchto dvou případů vyvodit, že Írán plavidlům přímo nařídil změnit kurz nebo že se stala terčem konkrétního útoku. Takové vysvětlení zůstává nepotvrzené.

Přeprava ropy je dražší a pomalejší

Nejistota v průlivu zvyšuje riziko válečných škod, náklady na pojištění, sazby za pronájem tankerů i cenu čekání a odklonů. U delších alternativních tras se mohou samotné výdaje na palivo více než zdvojnásobit: podle výpočtu agentury Reuters činily u jedné relevantní objížďky přibližně 2,87 milionu dolarů oproti 1,26 milionu dolarů. Průjezd Suezským průplavem k tomu může přidat zhruba 1 milion dolarů na poplatcích.

U velkých tankerů přepravujících ropu z Blízkého východu do Číny vzrostla průměrná denní sazba z přibližně 300 000 dolarů na začátku července na 490 000 dolarů. To odpovídá asi 5 dolarům za barel a téměř desetinásobku oproti začátku roku.

Provoz se propadl na zlomek běžného objemu

Hormuzský průliv je úzká námořní brána mezi Perským zálivem a Ománským zálivem. Před válkou jím podle údajů společnosti Kpler procházelo v průměru asi 18 milionů barelů ropy a ropných produktů denně. V červenci to bylo 4,8 milionu barelů denně a v dosavadním průběhu srpna přibližně 2 miliony barelů denně.

Propad je patrný také na počtu lodí. Po útocích na tankery a ustrnutí americko-íránských jednání proplulo během jednoho sledovaného víkendu průlivem jen pět komoditních plavidel v sobotu a žádné v neděli, zatímco o týden dříve jich bylo 31. V jiný den Kpler zaznamenal devět průjezdů, stále méně než srpnový denní průměr 12 lodí.

Čísla proto podporují obraz silně omezeného provozu. Neznamenají však, že je průliv zcela uzavřený. Některé lodě dál proplouvají, případně využívají eskortu nebo režim selektivně povoleného průjezdu. Veřejně dostupná data navíc nedokážou zachytit každý pohyb ani definitivně vyřešit rozdílná tvrzení Washingtonu a Teheránu o tom, kdo může bezpečný průjezd kontrolovat.

Írán chce z průlivu udělat nástroj vyjednávání

Írán podle dostupných zpráv neusiluje pouze o trvalé uzavření průlivu. Ukazuje schopnost dopravu odrazovat, selektivně ohrožovat a stanovovat podmínky pro lodě, které chtějí proplout. Plán schválený íránským parlamentním výborem počítá mimo jiné se zákazem průjezdu pro plavidla Spojených států, Izraele a dalších zemí označených za nepřátelské.

Teherán zároveň požaduje poplatek ve výši 5 až 7 procent hodnoty nákladu. Omán podle zpráv diskutuje o poplatku kolem 3 procent, zatímco Washington žádné poplatky odmítá. Průmyslové zdroje upozorňují, že případná dohoda by narážela také na americké sankce a omezení v pojistných doložkách týkajících se takových plateb.

Ománská cesta může provoz obnovit, ale za cenu nové kontroly

Návrh dohody mezi Íránem a Ománem údajně počítal s tím, že by Teherán dohlížel na lodě vplouvající do Perského zálivu. Takové uspořádání by mohlo umožnit částečné obnovení provozu, současně by ale znamenalo institucionalizaci íránského vlivu nad jedním z nejdůležitějších světových energetických úzkých hrdel.

Dohoda proto není jen technickou otázkou bezpečného průjezdu. Řeší také, zda a komu by lodě platily, jak by se pravidla slučovala s americkými sankcemi a kdo by nesl odpovědnost za bezpečnost. Spojené státy už dříve uvedly, že íránskou kontrolu vodní cesty nepřijmou.

Návrat k normálu zatím není na dohled

Obraty tankerů Sea V a Hestia přicházejí po útocích na plavidla a v době, kdy se diplomatické rozhovory mezi USA a Íránem zadrhly. Obnovený tlak administrativy Donalda Trumpa na Teherán spor o přístup k průlivu spíše vyostřil, než aby vytvořil oboustranně přijímaný bezpečnostní režim.

Nejpravděpodobnější obraz současnosti proto není úplné a trvalé uzavření Hormuzu, ale omezený, selektivní a vysoce nejistý provoz. Dokud nebude jasné, kdo zajišťuje bezpečný průjezd, za jakých podmínek a s jakými poplatky, budou i jednotlivé změny kurzu tankerů představovat pro trh důležité varování.