Proč je epidemie eboly v Kongu nejhorší v historii země

Demokratická republika Kongo čelí největší a nejsmrtelnější epidemii eboly ve své historii. Podle posledních údajů zveřejněných 19. srpna bylo v šesti provinciích a 55 zdravotnických oblastech potvrzeno 5 021 případů a 2 378 úmrtí. Hrubá smrtnost mezi potvrzenými případy dosahuje 47,4 %.

Čísla se však rychle mění. Světová zdravotnická organizace (WHO) 18. srpna uvedla, že epidemie postupuje rychleji než kterákoli předchozí epidemie eboly a stala se druhou největší epidemií eboly zaznamenanou na světě. V rámci Demokratické republiky Kongo je největší v historii.

Jak epidemie začala a jak rychle roste

Kongské úřady epidemii oficiálně vyhlásily 15. května 2026 poté, co se objevily neobvyklé shluky onemocnění a úmrtí v komunitách. O dva dny později, 17. května, WHO situaci označila za ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu (PHEIC).

Jde o 17. zaznamenanou epidemii eboly v Kongu od prvního identifikování viru v roce 1976. Počet obětí už překonal 2 299 úmrtí zaznamenaných během epidemie v letech 2018 až 2020, která byla do té doby nejsmrtelnější v zemi.

Oficiální součet představuje potvrzené případy, nikoli úplný počet všech nakažených. WHO popisuje intenzivní a trvalý přenos. Mnoho případů se objevuje mimo seznamy známých kontaktů a značná část úmrtí nastává přímo v komunitách, nikoli ve zdravotnických zařízeních. To naznačuje, že některé přenosové řetězce se dosud nepodařilo zachytit.

Proč záleží na typu viru

Současnou epidemii způsobuje virus Bundibugyo, který se liší od druhu Zaire ebolavirus odpovědného za několik předchozích epidemií. Tento rozdíl výrazně komplikuje reakci zdravotnických úřadů: WHO uvádí, že pro onemocnění způsobené virem Bundibugyo v současnosti neexistuje schválená vakcína ani specifická léčba.

Dostupná opatření proti ebole byla vyvinuta nebo schválena pro jiné druhy viru. Okamžitá péče se proto opírá především o rychlou diagnostiku, izolaci nakažených, prevenci a kontrolu infekcí a intenzivní podpůrnou léčbu. Kandidátní vakcíny a léčiva se testují, to však není totéž jako schválený a široce dostupný zdravotnický prostředek.

Jak se ebola šíří a jak se jí zdravotníci snaží bránit

Ebola se přenáší přímým kontaktem s krví a dalšími tělními tekutinami člověka, který onemocněl nebo zemřel, případně s kontaminovanými materiály. Základem zásahu je proto co nejrychleji najít případy a přerušit přenos v domácnostech, zdravotnických zařízeních i mezi lidmi v komunitách.

Mezi hlavní opatření patří:

• laboratorní testování a vyšetřování případů;
• vyhledávání a sledování lidí, kteří mohli přijít do kontaktu s nakaženým;
• rychlá izolace a lékařská péče;
• ochrana zdravotníků, pečujících osob a dalších lidí před infekcí;
• bezpečné a důstojné pohřby; a
• komunitní dohled, doporučování pacientů k péči a srozumitelná komunikace o rizicích.

Tato opatření jsou obzvlášť důležitá v situacích, kdy lidé onemocní doma nebo zemřou ještě před stanovením diagnózy. Odklad péče ztěžuje dohledání kontaktů i bezpečné řešení možného vystavení nákaze. Neodborná manipulace s tělem zemřelého navíc může vytvořit další příležitosti k přenosu.

Proč je epidemii tak těžké dostat pod kontrolu

WHO a její partneři zasahují v prostředí poznamenaném bezpečnostní situací, vysídlením, odlehlými komunitami a intenzivním pohybem obyvatel po silnicích, řekách a trasách spojených s těžbou. Do epidemie jsou zapojeny také velmi mobilní a přeshraniční skupiny obyvatel. Dohled a vyhledávání kontaktů mohou zároveň oslabovat dezinformace a nedůvěra.

Oficiální statistiky proto mohou být neúplné. Dostupné důkazy odůvodňují obavy z podhodnocení počtu případů a úmrtí, neurčují však přesný počet dosud nezachycených infekcí ani obětí. Tvrzení o konkrétním podílu úmrtí mimo nemocnice nebo o více než 1 000 uzdravených je proto vhodné přijímat opatrně, pokud je nepotvrdí aktualizovaná oficiální situační zpráva.

Co znamená mezinárodní varování WHO

WHO uvedla, že riziko dalšího šíření v rámci Konga i do dalších zemí zůstává vysoké a že epidemie není pod kontrolou. Jde o varování před závažností současného přenosu a o výzvu k rychlejší reakci, nikoli o předpověď, že se mezinárodní šíření nevyhnutelně uskuteční.

Reakci koordinují kongské úřady společně s WHO, Africkými centry pro kontrolu a prevenci nemocí (Africa CDC) a dalšími partnery. Zahrnuje rozšiřování dohledu, laboratorních kapacit, sledování kontaktů, klinické připravenosti, zásobování, podpory kontroly infekcí a spolupráce s komunitami. Součástí je také příprava na přeshraniční šíření v sousedních zemích.

Ústředním problémem zůstává rychlý růst epidemie v době, kdy pro konkrétní druh viru chybí schválená vakcína i specifická léčba. Dokud se nepodaří odhalit přehlédnuté přenosové řetězce a zajistit komunitám důvěryhodnou a včasnou péči, bude epidemie v Kongu představovat významnou mezinárodní zdravotní krizi.