Klíčová výhrada ale zní: oznámení nepotvrdilo podpis konečné dohody. Trump uvedl, že vše závisí na dokončení dokumentů. Kanadský premiér Mark Carney mluvil o „podstatném pokroku“, zároveň však upozornil, že důležitá práce ještě zbývá.
Trump uvedl, že cla pozastavil, protože Spojené státy a Kanada podle jeho slov „mají DOHODU“. Opatření by se týkalo široké skupiny kanadských výrobků, mimo jiné cementu, hokejek, vína a lihovin, nábytku, některého oblečení, mléčných výrobků a dalších stavebních materiálů. Celková hodnota zasaženého dovozu se odhadovala na přibližně 20 miliard dolarů.
Cla měla být uvalena jako dodatečná dovozní sazba podle paragrafu 338 amerického celního zákona z roku 1930. Bílý dům opatření zdůvodnil tím, co administrativa označuje za diskriminační zacházení Kanady s americkým zbožím, zejména v automobilovém průmyslu a u alkoholu a mléčných výrobků.
Trump zveřejnil jen málo konkrétních informací o navrhovaném uspořádání. Uvedl však, že dlouho zrušený ropovod Keystone XL by se „možná mohl probudit z hrobu“. To naznačuje, že obnovení projektu může hrát v připravovaném balíčku určitou roli. Nebyly ale oznámeny žádné konečné podmínky, které by obnovení ropovodu přímo spojovaly s úlevou od cel.
Odklad přišel po více než týdnu intenzivnějších rozhovorů. Carney hovořil s Trumpem v pondělí a znovu v úterý pozdě večer, kdy se blížil termín zavedení cel. Kanadský ministr pro obchod s USA Dominic LeBlanc a hlavní vyjednavačka Janice Charetteová se opakovaně scházeli s americkým obchodním zmocněncem Jamiesonem Greerem. Krátce před vypršením lhůty se LeBlanc a Charetteová setkali také s Greerem a ministrem obchodu Howardem Lutnickem.
Napjatý časový plán odrážel nejistotu kolem rozhovorů. Ještě v polovině srpna kanadští představitelé uváděli, že obě strany mají u některých částí návrhu dohody k sobě daleko, přestože se vlády snažily rozdíly před 19. srpnem překlenout.
Jedním z hlavních sporných bodů jsou automobily. Vyjednavači diskutovali o snížení stávajícího 25% amerického cla na kanadská vozidla na 15 % po odečtení určitého podílu podle původu součástek. Neshodli se však na tom, jak tyto odpočty vypočítat.
Washington upřednostňoval započítání obsahu pocházejícího ze Spojených států. Kanada naopak požadovala uznání kvalifikovaných součástek z celé Severní Ameriky.
Navrhovaná sazba 15 % proto představovala pouze vyjednávací variantu, nikoli oznámené konečné řešení. Případná dohoda bude muset vyřešit nejen vzorec pro automobily, ale i další otázky přístupu na trh a nastavení cel.
Hrozící cla byla neobvyklá také tím, že se opírala o paragraf 338 amerického celního zákona z roku 1930, tedy o jen zřídka používanou pravomoc. Bílý dům tvrdil, že toto ustanovení prezidentovi umožňuje uvalit dodatečná cla v reakci na diskriminační zacházení s americkým obchodem. Podle dostupného zpravodajství šlo o první známé použití této pravomoci k uvalení cel vůči zahraniční zemi.
Cla měla dopadat na konkrétní kanadské výrobky i v případech, kdy by tyto produkty jinak mohly využívat preferenční zacházení v rámci dohody USMCA, tedy obchodní dohody mezi Spojenými státy, Mexikem a Kanadou.
Americká obchodní komora varovala, že vyšší cla mohou poškodit obě ekonomiky, zvýšit náklady amerických domácností a narušit propojené severoamerické dodavatelské řetězce. Podle komory by snížení překážek u oceli, hliníku, dřeva a automobilových součástek prospělo americkým spotřebitelům, výrobcům, zemědělcům i zaměstnancům.
Komora také spojila stabilitu širšího obchodního vztahu v rámci USMCA se 13 miliony pracovních míst ve Spojených státech, která obchod s Kanadou a Mexikem podporuje. Toto číslo označuje pracovní místa navázaná na regionální obchodní vztahy; neznamená, že by všech 13 milionů míst automaticky zaniklo, pokud by cla vstoupila v platnost.
Páteční lhůtu je nejlepší chápat jako časové okno pro sepsání dohody a vyřešení zbývajících sporů, nikoli jako důkaz, že obchodní konflikt skončil. Úředníci musí převést údajný rámec do konečných dokumentů a dořešit otevřené otázky — především zacházení s automobily — ještě před vypršením odkladu.
Bezprostřední šok z cel byl prakticky odložen, samotné vyjednávání však zůstalo nedokončené. Dokud nebudou zveřejněny konečné podmínky a přijmou je obě vlády, zůstává připravovaná dohoda mezi USA a Kanadou předběžná.
Klíčová výhrada ale zní: oznámení nepotvrdilo podpis konečné dohody. Trump uvedl, že vše závisí na dokončení dokumentů. Kanadský premiér Mark Carney mluvil o „podstatném pokroku“, zároveň však upozornil, že důležitá práce ještě zbývá.
Trump uvedl, že cla pozastavil, protože Spojené státy a Kanada podle jeho slov „mají DOHODU“. Opatření by se týkalo široké skupiny kanadských výrobků, mimo jiné cementu, hokejek, vína a lihovin, nábytku, některého oblečení, mléčných výrobků a dalších stavebních materiálů. Celková hodnota zasaženého dovozu se odhadovala na přibližně 20 miliard dolarů.
Cla měla být uvalena jako dodatečná dovozní sazba podle paragrafu 338 amerického celního zákona z roku 1930. Bílý dům opatření zdůvodnil tím, co administrativa označuje za diskriminační zacházení Kanady s americkým zbožím, zejména v automobilovém průmyslu a u alkoholu a mléčných výrobků.
Trump zveřejnil jen málo konkrétních informací o navrhovaném uspořádání. Uvedl však, že dlouho zrušený ropovod Keystone XL by se „možná mohl probudit z hrobu“. To naznačuje, že obnovení projektu může hrát v připravovaném balíčku určitou roli. Nebyly ale oznámeny žádné konečné podmínky, které by obnovení ropovodu přímo spojovaly s úlevou od cel.
Odklad přišel po více než týdnu intenzivnějších rozhovorů. Carney hovořil s Trumpem v pondělí a znovu v úterý pozdě večer, kdy se blížil termín zavedení cel. Kanadský ministr pro obchod s USA Dominic LeBlanc a hlavní vyjednavačka Janice Charetteová se opakovaně scházeli s americkým obchodním zmocněncem Jamiesonem Greerem. Krátce před vypršením lhůty se LeBlanc a Charetteová setkali také s Greerem a ministrem obchodu Howardem Lutnickem.
Napjatý časový plán odrážel nejistotu kolem rozhovorů. Ještě v polovině srpna kanadští představitelé uváděli, že obě strany mají u některých částí návrhu dohody k sobě daleko, přestože se vlády snažily rozdíly před 19. srpnem překlenout.
Jedním z hlavních sporných bodů jsou automobily. Vyjednavači diskutovali o snížení stávajícího 25% amerického cla na kanadská vozidla na 15 % po odečtení určitého podílu podle původu součástek. Neshodli se však na tom, jak tyto odpočty vypočítat.
Washington upřednostňoval započítání obsahu pocházejícího ze Spojených států. Kanada naopak požadovala uznání kvalifikovaných součástek z celé Severní Ameriky.
Navrhovaná sazba 15 % proto představovala pouze vyjednávací variantu, nikoli oznámené konečné řešení. Případná dohoda bude muset vyřešit nejen vzorec pro automobily, ale i další otázky přístupu na trh a nastavení cel.
Hrozící cla byla neobvyklá také tím, že se opírala o paragraf 338 amerického celního zákona z roku 1930, tedy o jen zřídka používanou pravomoc. Bílý dům tvrdil, že toto ustanovení prezidentovi umožňuje uvalit dodatečná cla v reakci na diskriminační zacházení s americkým obchodem. Podle dostupného zpravodajství šlo o první známé použití této pravomoci k uvalení cel vůči zahraniční zemi.
Cla měla dopadat na konkrétní kanadské výrobky i v případech, kdy by tyto produkty jinak mohly využívat preferenční zacházení v rámci dohody USMCA, tedy obchodní dohody mezi Spojenými státy, Mexikem a Kanadou.
Americká obchodní komora varovala, že vyšší cla mohou poškodit obě ekonomiky, zvýšit náklady amerických domácností a narušit propojené severoamerické dodavatelské řetězce. Podle komory by snížení překážek u oceli, hliníku, dřeva a automobilových součástek prospělo americkým spotřebitelům, výrobcům, zemědělcům i zaměstnancům.
Komora také spojila stabilitu širšího obchodního vztahu v rámci USMCA se 13 miliony pracovních míst ve Spojených státech, která obchod s Kanadou a Mexikem podporuje. Toto číslo označuje pracovní místa navázaná na regionální obchodní vztahy; neznamená, že by všech 13 milionů míst automaticky zaniklo, pokud by cla vstoupila v platnost.
Páteční lhůtu je nejlepší chápat jako časové okno pro sepsání dohody a vyřešení zbývajících sporů, nikoli jako důkaz, že obchodní konflikt skončil. Úředníci musí převést údajný rámec do konečných dokumentů a dořešit otevřené otázky — především zacházení s automobily — ještě před vypršením odkladu.
Bezprostřední šok z cel byl prakticky odložen, samotné vyjednávání však zůstalo nedokončené. Dokud nebudou zveřejněny konečné podmínky a přijmou je obě vlády, zůstává připravovaná dohoda mezi USA a Kanadou předběžná.