Trump omezuje cvičení s Jižní Koreou. Ve hře je Kim Čong-un i investice za 350 miliard dolarů

Washingtonskou frustraci umocnilo srovnání s Japonskem. Tokio má podle zpráv v rámci svého investičního příslibu ve výši 550 miliard dolarů už šest dokončených projektů, zatímco Soul zatím veřejně nepředstavil ani jeden. Jihokorejská vláda očekávala oznámení prvního projektu na konci srpna nebo na začátku září; celý závazek má platit do ledna 2029.

Paměťové čipy změnily podobu sporu

Jednání zkomplikoval požadavek Washingtonu, aby Samsung Electronics a SK hynix vybudovaly ve Spojených státech výrobní kapacity pro paměťové čipy. Lutnick obě společnosti veřejně vyzval k investicím do americké polovodičové výroby krátce poté, co oznámily společný plán v hodnotě stovek bilionů wonů na rozšíření kapacit v jihokorejském regionu Honam.

Pro Soul to vytvořilo praktický problém. Vláda připravovala jiné projekty a obě firmy už měly výrazné závazky spojené s rozšiřováním výroby v Jižní Koreji. Jihokorejští představitelé i lidé z průmyslu proto americký požadavek nevnímali pouze jako výzvu k urychlení existujícího plánu. Spíše se zdálo, že Washington mění pořadí a očekává jiný první projekt, než s jakým Soul původně počítal.

Kancelář jihokorejského prezidenta popřela, že by americký projekt na výrobu paměťových čipů byl dohodnut jako první investice v rámci balíku 350 miliard dolarů. Spor tak zůstává v zásadě stejný: Washington chce rychle vidět strategicky významné projekty na americkém území, zatímco Soul odmítá považovat polovodičový projekt za dohodnutý začátek.

Když se obchodní vyjednávání přelévá do bezpečnosti

Spor už se neomezuje na obchod. Zprávy ho spojují s napětím kolem vojenských cvičení, podpory amerických operací, jaderných ponorek a úprav rámce bilaterální dohody o jaderné spolupráci.

Trump při nařízení o omezení společných cvičení odkázal také na to, že prezident Lee Jae-myung nepodpořil americké vojenské operace proti Íránu. Z toho vyplývá, že Washington posuzuje jihokorejské ekonomické závazky a politické postoje společně s jeho příspěvkem k alianci.

Praktický vzkaz je zřejmý: přístup k citlivé bezpečnostní spolupráci může ovlivnit širší soubor neshod mezi USA a Jižní Koreou. Soul reaguje zdůrazňováním jak spojenecké spolupráce, tak větší obranné soběstačnosti. Lee vyzval k rychlejšímu postupu programu jihokorejské jaderně poháněné ponorky a označil ho za součást odolnější budoucnosti aliance.

Severní Korea jako diplomatické pozadí

Omezení americko-jihokorejských cvičení zapadá také do Trumpova dřívějšího využívání vojenských ústupků jako gesta, které mělo podpořit dialog s Pchjongjangem. Trump dal najevo zájem obnovit dřívější kontakt s Kim Čong-unem a nedávné zprávy naznačují možnou otevřenost k novému jednání.

Summit však není bezprostřední ani jistý. Jednání se rozpadla v roce 2019 a Severní Korea poté z velké části ignorovala americké i jihokorejské pokusy o obnovení dialogu, včetně humanitárních návrhů. Analytici zároveň upozorňují, že Trumpův zájem o nové kontakty nemusí odpovídat Kimově ochotě vrátit se k jednacímu stolu.

Strategické prostředí je navíc méně příznivé než během Trumpova prvního mandátu. Severní Korea rozšířila své jaderné schopnosti, označila Jižní Koreu za nepřátelského nepřítele a prohloubila vojenské vztahy s Ruskem. Ty zahrnují vzájemnou obrannou dohodu i podporu ruské války proti Ukrajině.

Omezení cvičení tak může Washingtonu poskytnout diplomatický prostor, samo o sobě však nezaručuje reciproční krok Pchjongjangu. Severní Korea může tento krok naopak vyhodnotit jako důkaz, že tlak na její režim slábne.

Soul zvažuje nejprve zmrazení severokorejského programu

Jižní Korea v reakci na tvrdší realitu upravuje vlastní diplomatickou pozici. Vláda prezidenta Leeho už netrvá na tom, aby úplná denuklearizace předcházela všem ostatním krokům. Zvažuje nejprve zmrazení severokorejského jaderného programu výměnou za vzájemné ústupky. První fáze by se soustředila na zastavení další výroby a rozvoje zbraní, teprve poté by se řešila jejich případná likvidace.

Jde o pragmatický přístup ke kontrole zbrojení, nikoli o formální přijetí Severní Koreje jako trvalé jaderné mocnosti. Úspěch takového modelu by závisel na přesné podobě zmrazení, způsobu ověřování i na tom, jaké ústupky by jednotlivé strany nabídly.

Riziko: méně cvičení, ale žádná ověřitelná protihodnota

Největší nebezpečí spočívá v rozdílu mezi diplomatickým signálem a vojenskou připraveností. Pokud se cvičení omezí bez věrohodného severokorejského zmrazení programu nebo jiného ověřitelného ústupku, spojenecké síly mohou přijít o důležité příležitosti k výcviku a v Jižní Koreji může oslabit důvěra ve spolehlivost Spojených států. Analytici varují, že menší rozsah cvičení může dlouhodobě snížit připravenost a současně poskytnout Pchjongjangu výhodu bez okamžní protihodnoty.

Omezený model „zmrazení výměnou za ústupky“ může být přesto realističtější než požadavek okamžité denuklearizace. Aby však neohrozil alianci, potřeboval by jasné mechanismy ověřování, trvalé konzultace mezi USA a Jižní Koreou a pojistky proti tomu, aby se dočasné omezení cvičení nestalo trvalým oslabováním odstrašení.

Širší poučení je, že Trumpovo rozhodnutí není motivováno pouze politikou vůči Severní Koreji. Je také součástí transakčního přístupu k alianci, v němž se investice, politická podpora, obranná spolupráce a diplomatický přístup stále více mění v propojené nástroje nátlaku. To může urychlit vyjednávání, zároveň však zvyšuje cenu špatného odhadu pro Soul, Washington i celý region.