Krize v Hormuzském průlivu mění trh s ropou. Brazilie a Guyana získávají výhodu

Krize v Hormuzském průlivu proměnila hlavní otázku na ropném trhu. Už nejde jen o to, zda je ropy dostatek, ale také zda ji lze bezpečně, spolehlivě a za rozumnou cenu dopravit k odběratelům.

Toky surové ropy a rafinovaných produktů přes tuto klíčovou námořní trasu klesly podle dat společnosti Kpler citovaných agenturou Reuters z přibližně 18 milionů barelů denně před konfliktem na 4,8 milionu barelů denně v červenci a zhruba 2 miliony barelů denně v srpnu.

Šok tak z trhu neodstranil pouze část nabídky. Zároveň učinil dodávky z Perského zálivu obtížnějšími a dražšími, přiměl asijské rafinerie hledat alternativy a zvýšil hodnotu ropy, která se k odběratelům dostane bez průjezdu kritickým místem. Vývozci z latinskoamerické atlantické oblasti — především Brazílie a Guyana — z toho mohou krátkodobě těžit. Zatím však nejde o důkaz trvalého přesměrování světového obchodu.

Proč rostou ceny ropy i přepravy

Fyzický výpadek dodávek je jen část problému. Pokud lodě čelí útokům, nedostupnému pojištění nebo neúnosně vysokému pojistnému, může být náklad, který na papíře existuje, v praxi obchodně nedostupný.

Následkem jsou vyšší sazby za přepravu, delší trasy, zpoždění a menší počet tankerů ochotných riskovat cestu. K ceně samotné ropy se tak přidává logistická a bezpečnostní přirážka.

Nejistota se promítla i do tržních cen. Severomořská ropa Brent 14. srpna uzavřela na 88,52 dolaru za barel a později se dostala nad 91 dolarů, protože investoři zvažovali protichůdná tvrzení o tom, zda je průliv pro lodní dopravu skutečně otevřený. Cena proto odráží nejen hodnotu ropy, ale i riziko jejího získání, pojištění a doručení.

Nejistotu prodloužila také dočasnost diplomatického uvolnění. Memorandum z června stanovilo režim bezpečného průjezdu pouze na 60 dní a Spojené státy podle shrnutí Kongresové výzkumné služby později po obnovení útoků blokádu znovu zavedly. Když jednání uvízla na mrtvém bodě, měli rafinéři a obchodníci ještě větší důvod uzavírat alternativní kontrakty a držet vyšší zásoby.

Proč mají největší šanci Brazílie a Guyana

Brazílie a Guyana spojují dvě důležité výhody: příznivou geografii a růst těžby. Jejich ropné projekty leží v atlantické oblasti, takže náklady určené pro Asii nemusí procházet Hormuzským průlivem.

To z nich nedělá dokonalou náhradu za všechny druhy ropy z Perského zálivu. Rozhoduje kvalita suroviny, kompatibilita s rafineriemi, dostupnost tankerů i cena po doručení. Když se však dodávky ze Zálivu stanou nejistými, spolehlivá ropa z Atlantiku získává na ceně.

Výhodu navíc nepodporuje pouze poloha, ale také skutečný růst produkce. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) předpokládá, že Brazílie, Guyana a Argentina v roce 2026 společně zvýší těžbu o 0,4 milionu barelů denně — tedy o polovinu z očekávaného globálního růstu produkce o 0,8 milionu barelů denně. Mezinárodní energetická agentura (IEA) rovněž řadí Brazílii, Guyanu a Argentinu mezi hlavní zdroje růstu nabídky mimo skupinu OPEC+.

Pro Brazílii a Guyanu to znamená několik možných zdrojů přínosu:

• Vyšší realizované ceny: širší riziková přirážka může zvýšit hodnotu exportních nákladů.
• Lepší přístup k asijským odběratelům: rafinerie hledající dodávky mimo Hormuz mohou častěji nakupovat od producentů z Atlantiku.
• Větší strategický význam: nová produkce není cenná pouze jako další nabídka, ale také jako pojistka proti geopolitickým výpadkům.

Krize nevytvořila brazilský růst těžby z předsolných ložisek ani rozvoj guayanských offshore polí. Pouze zvýšila jejich obchodní a strategickou důležitost.

Argentina rozšiřuje regionální nabídku

Argentina se do stejného trendu zapojuje prostřednictvím růstu těžby z formace Vaca Muerta. EIA očekává, že argentinská produkce vzroste z průměrných 670 000 barelů denně v roce 2024 na 740 000 barelů denně v roce 2025. Vaca Muerta se podle odhadu podílela na 62 % produkce mezi lednem a říjnem 2025.

Argentina však není při vývozu tak pružná jako Brazílie nebo Guyana. Rychlost, s jakou se další břidlicová ropa dostane na zahraniční trhy, ovlivňuje kapacita ropovodů, přístavní infrastruktura i potřeby domácího trhu.

Rostoucí těžba přesto zvyšuje potenciální příspěvek Jižní Ameriky ke globální nabídce a postupně snižuje závislost regionu na dovozu ropy.

Venezuelská příležitost je podmíněnější

Venezuela může těžit z vyšších cen a poptávky po těžké ropě mimo oblast Perského zálivu. Dostupné podklady však nepodporují tvrzení, že její příležitost je srovnatelná s výhodou Brazílie nebo Guyany.

Obnova těžby a růst vývozu závisí na provozní spolehlivosti, stavu infrastruktury, investicích, sankcích, platebních podmínkách a přístupu k lodní dopravě.

Rozdíl je důležitý. Brazílie a Guyana těží z aktivního růstu produkce a relativně přímého přístupu k Atlantiku. Venezuela může profitovat z příznivějších tržních podmínek, ale k trvalému zvýšení vývozu a příjmů státu musí vyřešit řadu problémů, které samotná vyšší cena ropy neodstraní.

Vývozci získávají, dovozci nesou náklady

Dopad na region je výrazně nerovnoměrný. Čistí vývozci ropy mohou při růstu cen získat vyšší příjmy z exportu a silnější veřejné rozpočty. Země dovážející paliva čelí opačné bilanci: vyššímu účtu za dovoz, tlaku na dotace, dražší dopravě a nižší kupní síle domácností.

Mezinárodní měnový fond označil energeticky závislé ekonomiky Střední Ameriky a karibské země závislé na cestovním ruchu za skupiny mimořádně ohrožené vyššími náklady na energie. Dražší paliva se mohou promítnout do výroby elektřiny, silniční dopravy, distribuce potravin, letenek i provozu výletních lodí. Dopad tak dalece přesahuje samotný trh s ropou.

Další komplikací je, že vývoz surové ropy automaticky neznamená ochranu před zdražením paliv. Země mohou ropu vyvážet, ale současně dovážet benzin, naftu nebo jiné rafinované produkty. Spotřebitelé pak zůstávají vystaveni světovým cenám i nákladům na přepravu.

Proč mohou škody přetrvat i po otevření průlivu

Obnovení průjezdu Hormuzským průlivem by mohlo ropnému trhu rychle ulevit. Maloobchodní ceny a širší dodavatelské řetězce se však mohou přizpůsobovat pomaleji.

Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) upozornila, že potravinové a dopravní systémy se zotavují déle než energetické trhy, protože narušené přepravní sítě potřebují čas na návrat k běžnému fungování.

To je zvlášť významné pro malé ostrovní ekonomiky, které dovážejí paliva i potraviny. UNCTAD uvedla, že karibské domácnosti čelily vyšším cenám paliv a elektřiny i poté, co se ceny ropy přiblížily úrovním před krizí. Pokles referenční ceny okamžitě nezruší drahé přepravní kontrakty, zásoby nakoupené za vyšší ceny, náklady na energie ani nahromaděný tlak na veřejné rozpočty.

Hospodářská komise OSN pro Latinskou Ameriku a Karibik (ECLAC) navíc očekává, že průměrná cena ropy v roce 2026 zůstane nad průměrem roku 2025, i kdyby během roku později klesala. Region se tak rozděluje na dvě rychlosti: vývozci mohou inkasovat mimořádné příjmy, zatímco dovozci dál absorbují vyšší náklady.

Je nové obchodní uspořádání trvalé?

Zatím pravděpodobně ne. Aby se asijská poptávka po ropě trvale přesunula směrem k Latinské Americe, muselo by se sejít několik podmínek:

1. Nejistota v Hormuzském průlivu by musela trvat dostatečně dlouho, aby změnila smlouvy a chování rafinerií.
2. Brazílie, Guyana a další producenti z Atlantiku by museli spolehlivě zvyšovat těžbu.
3. Jejich druhy ropy by musely odpovídat potřebám asijských rafinerií.
4. Kapacita tankerů, pojištění a náklady na přepravu by musely zůstat konkurenceschopné.
5. Dodávky z Perského zálivu by musely být méně spolehlivé než dříve, přestože tradičně těží z výhody nižších nákladů a kratší vzdálenosti.

Pokud se průjezd Hormuzem věrohodně normalizuje, vývozci ze Zálivu mohou na asijských trzích získat zpět velkou část své pozice. Základní růst těžby v Latinské Americe zůstane důležitý, ale krizová cenová přirážka a dočasné zisky na úkor tržního podílu pravděpodobně zeslábnou.

Trvalejším dědictvím krize tak může být spíše strategická změna než definitivní překreslení obchodních tras. Rafinerie si ověřily hodnotu geografické diverzifikace a producenti zjistili, že spolehlivé dodávky z Atlantiku mohou získat prémii, když se významný energetický průliv stane nebezpečným.

Pro Brazílii a Guyanu jde o významnou krátkodobou výhodu. Pro Střední Ameriku a Karibik je to naopak připomínka, jak rychle se vzdálená námořní krize může proměnit v domácí problém s životními náklady.