Jedním z praktických nástrojů má být LogicFolding. Huawei jím chce logické obvody, analogové části a paměť uspořádat těsněji a více vertikálně, aby se zkrátily kritické cesty, po nichž se signály pohybují. První chytrý telefonní čip Kirin využívající tento přístup má dorazit v září.
Uvedení čipu bude významným komerčním testem, nikoli automatickým důkazem, že Huawei překonala limity moderní výroby. Nezávislí analytici budou muset ověřit skutečnou výrobní technologii a výtěžnost čipu a změřit jeho výkon v procesoru, grafice i AI akceleraci. Důležitá bude také spotřeba, zahřívání, konstrukce pouzdra, paměťový systém a dlouhodobý výkon v běžném používání.
Samotné špičkové výsledky v krátkých benchmarcích nemusí mnoho znamenat. Pokud nový Kirin dokáže při dlouhodobé zátěži nabídnout výrazně lepší poměr výkonu a spotřeby než předchozí generace, ukázalo by to, že architektura a integrace mohou zmenšit náskok konkurence i při horším přístupu k nejmodernější výrobě. Neznamenalo by to však, že Huawei nahradila EUV litografii nebo zrušila ekonomiku zmenšování tranzistorů.
Rozdíl mezi přístupem Huawei a Nvidie dobře ilustrují dvě metafory pro celý ekosystém umělé inteligence.
Šéf Nvidie Jensen Huang popisuje AI jako pětivrstvý dort: odspodu jej tvoří energie, čipy, výpočetní infrastruktura, cloud a AI modely a nakonec aplikace. Jde o záměrně přehlednou, průmyslovou mapu, která ukazuje, jak se z fyzických zdrojů postupně vytváří ekonomická hodnota.
Liao Heng, hlavní vědec polovodičové divize Huawei a jeden z architektů čipů Ascend, používá podrobnější obraz 18patrové pagody. Ta rozkládá obecné kategorie na konkrétní závislosti: od teorie, energie, těžby a surovin přes křemík, návrh tranzistorů, výrobní proces, litografii a zařízení až po pokročilé pouzdření, architekturu, kompilátory, běhová prostředí, kvantizaci, trénování AI, základní modely, agenty, produkty a aplikace.
Nejde tedy nutně o dvě zcela odlišné teorie. Pagoda spíše odhaluje součásti, které se v Huangově stručnějším modelu skrývají uvnitř slov „čipy“, „infrastruktura“ a „modely“.
Liaův argument o „nejkratší vrstvě“ je v podstatě argumentem systémového inženýrství. Sebevýkonnější model nepomůže, pokud chybí dostatek elektřiny, paměťové propustnosti, kvalitní pouzdření, výrobní výtěžnost, vhodné programovací nástroje nebo rychlé propojení mezi čipy.
Výkon, cena i spolehlivost celého systému jsou omezeny nejslabší závislostí. Rychlý akcelerátor proto sám o sobě nestačí. Huawei chce podle této logiky posilovat rozhraní mezi jednotlivými vrstvami a koordinovat jejich vývoj namísto toho, aby se soustředila jen na jeden výkonnější procesor.
Praktickým důsledkem může být budování velkých klastrů z mnoha domácích akcelerátorů, které jsou jednotlivě slabší než nejpokročilejší GPU od Nvidie. Huawei by v takovém případě současně navrhovala čipy, paměti, síťové propojení, kompilátory, běhové prostředí, kvantizaci modelů a software pro distribuované trénování.
Cílem je, aby čipy v klastru co nejméně čekaly na data nebo mezi sebou zbytečně nekomunikovaly. U úloh, které lze dobře rozdělit mezi velké množství procesorů, může být tento přístup účinný. Přináší však také vyšší nároky na elektřinu, síťovou infrastrukturu, software a provoz než nasazení menšího počtu špičkových GPU.
Dostupné zprávy tuto strategii Huawei popisují, nezávislé důkazy o srovnatelném výkonu s předními systémy Nvidia však zatím nejsou dostatečné.
Tau Scaling proto není jen otázkou návrhu jednoho procesoru. Zapadá do širší snahy vybudovat integrovaný domácí řetězec zahrnující návrh a výrobu čipů, paměti, pouzdření, AI frameworky i integraci celých systémů. Důvod je praktický: pokud dovozní omezení zasáhne jedinou vrstvu, může tím omezit výkon celého řešení.
Podle dat IDC citovaných agenturou Reuters dodali čínští výrobci GPU a AI čipů v roce 2025 dohromady přibližně 41 % serverových AI akcelerátorů prodaných na čínském trhu. Nvidia zůstala největším jednotlivým dodavatelem s podílem 55 %. Huawei byla mezi domácími výrobci nejsilnější. Exportní kontroly a tlak na lokalizaci jsou významnými faktory tohoto posunu.
Huawei tedy nesází na to, že by obešla fyzikální zákony. Snaží se přesunout část soutěže z oblasti nejpokročilejší litografie do oblastí, kde může více využít vlastní architekturu, pouzdření, software a koordinaci klastrů. Zda tato kombinace dokáže dlouhodobě vyrovnat horší přístup k výrobním technologiím, ale ukáže až měření skutečných produktů — především zářijového čipu Kirin.
Jedním z praktických nástrojů má být LogicFolding. Huawei jím chce logické obvody, analogové části a paměť uspořádat těsněji a více vertikálně, aby se zkrátily kritické cesty, po nichž se signály pohybují. První chytrý telefonní čip Kirin využívající tento přístup má dorazit v září.
Uvedení čipu bude významným komerčním testem, nikoli automatickým důkazem, že Huawei překonala limity moderní výroby. Nezávislí analytici budou muset ověřit skutečnou výrobní technologii a výtěžnost čipu a změřit jeho výkon v procesoru, grafice i AI akceleraci. Důležitá bude také spotřeba, zahřívání, konstrukce pouzdra, paměťový systém a dlouhodobý výkon v běžném používání.
Samotné špičkové výsledky v krátkých benchmarcích nemusí mnoho znamenat. Pokud nový Kirin dokáže při dlouhodobé zátěži nabídnout výrazně lepší poměr výkonu a spotřeby než předchozí generace, ukázalo by to, že architektura a integrace mohou zmenšit náskok konkurence i při horším přístupu k nejmodernější výrobě. Neznamenalo by to však, že Huawei nahradila EUV litografii nebo zrušila ekonomiku zmenšování tranzistorů.
Rozdíl mezi přístupem Huawei a Nvidie dobře ilustrují dvě metafory pro celý ekosystém umělé inteligence.
Šéf Nvidie Jensen Huang popisuje AI jako pětivrstvý dort: odspodu jej tvoří energie, čipy, výpočetní infrastruktura, cloud a AI modely a nakonec aplikace. Jde o záměrně přehlednou, průmyslovou mapu, která ukazuje, jak se z fyzických zdrojů postupně vytváří ekonomická hodnota.
Liao Heng, hlavní vědec polovodičové divize Huawei a jeden z architektů čipů Ascend, používá podrobnější obraz 18patrové pagody. Ta rozkládá obecné kategorie na konkrétní závislosti: od teorie, energie, těžby a surovin přes křemík, návrh tranzistorů, výrobní proces, litografii a zařízení až po pokročilé pouzdření, architekturu, kompilátory, běhová prostředí, kvantizaci, trénování AI, základní modely, agenty, produkty a aplikace.
Nejde tedy nutně o dvě zcela odlišné teorie. Pagoda spíše odhaluje součásti, které se v Huangově stručnějším modelu skrývají uvnitř slov „čipy“, „infrastruktura“ a „modely“.
Liaův argument o „nejkratší vrstvě“ je v podstatě argumentem systémového inženýrství. Sebevýkonnější model nepomůže, pokud chybí dostatek elektřiny, paměťové propustnosti, kvalitní pouzdření, výrobní výtěžnost, vhodné programovací nástroje nebo rychlé propojení mezi čipy.
Výkon, cena i spolehlivost celého systému jsou omezeny nejslabší závislostí. Rychlý akcelerátor proto sám o sobě nestačí. Huawei chce podle této logiky posilovat rozhraní mezi jednotlivými vrstvami a koordinovat jejich vývoj namísto toho, aby se soustředila jen na jeden výkonnější procesor.
Praktickým důsledkem může být budování velkých klastrů z mnoha domácích akcelerátorů, které jsou jednotlivě slabší než nejpokročilejší GPU od Nvidie. Huawei by v takovém případě současně navrhovala čipy, paměti, síťové propojení, kompilátory, běhové prostředí, kvantizaci modelů a software pro distribuované trénování.
Cílem je, aby čipy v klastru co nejméně čekaly na data nebo mezi sebou zbytečně nekomunikovaly. U úloh, které lze dobře rozdělit mezi velké množství procesorů, může být tento přístup účinný. Přináší však také vyšší nároky na elektřinu, síťovou infrastrukturu, software a provoz než nasazení menšího počtu špičkových GPU.
Dostupné zprávy tuto strategii Huawei popisují, nezávislé důkazy o srovnatelném výkonu s předními systémy Nvidia však zatím nejsou dostatečné.
Tau Scaling proto není jen otázkou návrhu jednoho procesoru. Zapadá do širší snahy vybudovat integrovaný domácí řetězec zahrnující návrh a výrobu čipů, paměti, pouzdření, AI frameworky i integraci celých systémů. Důvod je praktický: pokud dovozní omezení zasáhne jedinou vrstvu, může tím omezit výkon celého řešení.
Podle dat IDC citovaných agenturou Reuters dodali čínští výrobci GPU a AI čipů v roce 2025 dohromady přibližně 41 % serverových AI akcelerátorů prodaných na čínském trhu. Nvidia zůstala největším jednotlivým dodavatelem s podílem 55 %. Huawei byla mezi domácími výrobci nejsilnější. Exportní kontroly a tlak na lokalizaci jsou významnými faktory tohoto posunu.
Huawei tedy nesází na to, že by obešla fyzikální zákony. Snaží se přesunout část soutěže z oblasti nejpokročilejší litografie do oblastí, kde může více využít vlastní architekturu, pouzdření, software a koordinaci klastrů. Zda tato kombinace dokáže dlouhodobě vyrovnat horší přístup k výrobním technologiím, ale ukáže až měření skutečných produktů — především zářijového čipu Kirin.