Konec příměří mezi USA a Íránem prohloubil krizi v Hormuzském průlivu

Konec šedesátidenního příměří mezi Spojenými státy a Íránem nepřinesl návrat k pravidelným jednáním. Vyjednávací období stanovené v memorandu z 17. června skončilo 17. srpna bez formální nové dohody. Washington a Teherán zůstávají rozdělené kvůli íránskému jadernému programu i pravidlům pro proplouvání Hormuzským průlivem.

Výsledkem je otevřený konflikt, v němž se diplomacie, bezpečnost námořní dopravy a energetické trhy navzájem přímo ovlivňují. Dočasná pravidla, která měla udržet lodní dopravu v chodu, nebyla nahrazena trvalým rámcem. Riziko tak už nepředstavuje pouze další spor mezi USA a Íránem.

Diplomacie přišla o hlavní pojistku

Prezident Donald Trump uvedl, že Spojené státy neusilují o prodloužení přechodného ujednání, a odmítl pokračovat v příměří za dosavadních podmínek. Írán naopak tvrdí, že bezpečný průjezd Hormuzským průlivem nelze oddělit od širšího politického sporu. Teherán zároveň uvedl, že jednání s Washingtonem dosud nebyla obnovena.

Obě strany tak nemají společně dohodnutý postup pro řešení incidentů ani mechanismus, který by zabránil jejich přerůstání v další eskalaci. Předchozí návrhy navíc ukázaly, jak hluboké jsou jejich rozpory. Írán požadoval podmínky, které by mu mohly zajistit kontrolu či vliv nad konkrétními trasami. Spojené státy odmítly jakékoli schéma s povolenkami, poplatky nebo jinými překážkami pro plavbu.

Citlivou roli nyní hraje Omán. Teherán s touto zemí jedná o možném dočasném režimu pro lodní dopravu, Trump však Ománu pohrozil, pokud by americké snahy týkající se průlivu mařil. I kdyby tato hrozba nevedla k vojenskému zásahu, může poškodit regionální komunikační kanál, který by jinak mohl pomoci napětí zmírnit.

Komerční lodě zůstávají přímo v ohrožení

Důsledky pro námořní dopravu byly patrné ještě před vypršením příměří. Britská agentura UK Maritime Trade Operations oznámila, že nákladní loď při odplouvání z průlivu zasáhl neidentifikovaný projektil. Útok poškodil strojovnu a zranil jednoho člena posádky.

Výrazně klesl také provoz. Podle údajů společnosti Kpler, které citovala média, proplulo průlivem jednu sobotu pouze pět plavidel, zatímco o předchozím víkendu jich bylo 31. Jde o velmi vážné provozní narušení, dostupné informace však nepotvrzují, že by byl průliv oficiálně a úplně uzavřen.

Pro rejdaře a provozovatele nákladní dopravy je největším problémem nejistota. Lodě mohou čelit útokům, zadržení, zpožděním, odklonu na jiné trasy nebo čekání na bezpečnostní záruky. Pojišťovny a obchodníci zároveň musejí počítat s vyššími válečnými přirážkami i s možností, že dočasné omezení potrvá dlouhé týdny nebo měsíce.

Trh s ropou počítá s delší krizí

Ceny ropy reagovaly na kombinaci útoků na tankery, ochladnutí diplomacie a omezení provozu v Hormuzském průlivu. Futures na ropu Brent 14. srpna uzavřely na 88,52 dolaru za barel. Následné zprávy popisovaly obchodování kolem 89 dolarů nebo nad touto hranicí, protože přetrvávaly obavy z blokády a narušení námořní dopravy.

Agentura Reuters 18. srpna uvedla, že se ropný trh stále více chová, jako by narušení dodávek z Blízkého východu mohlo být novou realitou, nikoli jen krátkodobým šokem. Pro trh je proto méně důležité samotné datum konce příměří než to, zda se lodě mohou bezpečně vrátit k běžnému provozu.

Dlouhodobější omezení by mohlo zvýšit ceny paliv, přepravy i pojištění a následně zasáhnout energeticky náročný průmysl, petrochemii a ekonomiky závislé na dovozu energií. Konečný dopad na inflaci a hospodářský růst však zůstává nejistý. Záležet bude na délce krize, dostupných zásobách, alternativních dodavatelských trasách a na tom, zda se komerční provoz dokáže obnovit.

Roste i širší geopolitické riziko

Krize už se netýká pouze USA a Íránu. Země Perského zálivu čelí tlaku, ománské zprostředkování je ohroženo a komerční plavidla z řady zemí jsou vystavena incidentům v jedné z nejdůležitějších námořních cest světa. Zásah lodi, zadržení plavidla, pokus o blokádu nebo akce regionálních spojenců mohou spustit nový řetězec eskalace.

Krátkodobý výhled proto místo trvalého urovnání nabízí především pokračující volatilitu a krizové řízení. Věrohodná dohoda o přístupu k námořní trase by mohla otevřít cestu k obnovení jednání. Obě strany by však musely přijmout vymahatelná pravidla pro průjezd a znovu vytvořit kanál pro politické rozhovory. Do té doby znamená konec příměří slabší diplomacii, méně předvídatelnou lodní dopravu a energetické trhy citlivější na každý incident v okolí Hormuzského průlivu.