Proč narušení dodávek zvýšilo zisky

Hormuzský průliv je jednou z klíčových tepen světového obchodu s energiemi. Když boje a omezení námořní dopravy snížily průtok, trh začal započítávat okamžitý nedostatek i riziko dlouhodobého přerušení. Podle Reuters blokáda omezila téměř pětinu světových toků ropy a producenti v Perském zálivu museli odstavit přibližně 9 milionů barelů denně. Brent v březnu posílil o 64 % a ve sledovaném období dosáhl maxima 118 dolarů za barel.

Ropné společnosti přitom nemusejí fyzicky přepravit každý vytěžený barel přes Hormuz, aby ze šoku těžily. Ropa se obchoduje na propojeném globálním trhu, takže výpadek v důležité exportní oblasti zvyšuje referenční ceny i jinde. Producenti pak dostávají za svou produkci více peněz, zatímco náklady na již fungující těžbu a infrastrukturu nerostou stejným tempem.

Integrovaným společnostem pomohly také rafinérské marže — tedy rozdíl mezi cenou ropy a hodnotou vyrobených paliv. NPR uvedla, že vyšší ceny suroviny a rafinérské marže více než vykompenzovaly jiné tlaky. ExxonMobil vydělal 14,5 miliardy dolarů, Chevron 12,1 miliardy a Shell 9,8 miliardy. Tyto tři firmy tak dohromady dosahovaly v průměru zisku přibližně 404 milionů dolarů denně.

Aramco vedlo růst zisků

Největším přispěvatelem z osmi společností byla Saudi Aramco. Saúdskoarabský ropný gigant oznámil za druhé čtvrtletí upravený čistý zisk 33,4 miliardy dolarů, což představuje meziroční nárůst o 33 %.

Oficiální výsledky Aramca dále uvádějí provozní cash flow 25,4 miliardy dolarů a volné cash flow 12,3 miliardy dolarů. Společnost zároveň upozornila, že volné cash flow ve druhém čtvrtletí ovlivnilo navýšení pracovního kapitálu o 13,6 miliardy dolarů. Výsledek tak připomíná, že účetní zisk a skutečná tvorba hotovosti nejsou totéž.

Podobný trend, i když v různém rozsahu podle zaměření jednotlivých firem, se objevil i u dalších producentů. Chevron vykázal nejvyšší čtvrtletní zisk ve své historii, Shell druhý nejvyšší a ExxonMobil zhruba zdvojnásobil výsledek oproti předchozímu roku.

Brent a WTI nerostly přímočaře

Ceny ropy se pohybovaly ve vlnách podle toho, jak obchodníci přehodnocovali rozsah možných výpadků, riziko vojenské eskalace a šanci na dohodu o znovuotevření průlivu. Brent koncem července uzavřel nad hranicí 100 dolarů za barel poté, co útoky na tankery spojené se Saúdskou Arábií přinesly další narušení regionálního obchodu. Dne 23. července Brent uzavřel na 100,69 dolaru; podle Reuters byl téměř o 40 % výše než na začátku války.

Později ceny klesaly, když se občas zlepšily vyhlídky na příměří nebo částečné obnovení provozu. Dne 11. srpna Brent uzavřel na 88,91 dolaru a americká ropa WTI na 83,20 dolaru. O tři dny později, po oznámení Spojených států, že jejich námořní blokáda Íránu může pokračovat neomezeně dlouho, a po útoku na dvě plavidla, Brent uzavřel na 88,52 dolaru a WTI na 82,40 dolaru.

Napětí na trhu potvrzovala i data o lodní dopravě. Podle údajů společnosti Kpler citovaných Reuters proplulo průlivem o víkendu 15.–16. srpna v sobotu pouze pět nákladních lodí a v neděli žádná. O předchozím víkendu jich přitom bylo 31. Tento pozdější propad dopravy nemohl být příčinou již oznámených zisků za druhé čtvrtletí, zvyšuje ale riziko dalšího dopadu na výsledky v následujících kvartálech.

Co to znamená pro Kanadu a ceny benzinu v USA

Vyšší mezinárodní referenční ceny i cena WTI obecně zlepšují výhled tržeb kanadských producentů. Konkrétní přínos však závisí na druhu ropy, přepravních nákladech, cenových rozdílech mezi jednotlivými druhy a zajištění proti výkyvům cen. Dostupné podklady neuvádějí souhrnný rozsah zajištění kanadských producentů, takže okamžitý dopad nelze přesně vyčíslit. Kanadští spotřebitelé přesto mohou čelit dražším pohonným hmotám, protože ceny rafinovaných produktů se odvíjejí od globálních referenčních cen ropy.

Ve Spojených státech mohou vyšší ceny suroviny a náklady spojené s přepravním rizikem zvýšit velkoobchodní cenu benzinu a následně i cenu u čerpacích stanic. Promítnutí ale není okamžité. Roli hrají kapacita rafinerií, zásoby, regionální požadavky na složení paliva, daně a marže prodejců. Dostupné zprávy potvrzují, že ceny benzinu během konfliktu výrazně vzrostly, neposkytují však spolehlivou aktuální celostátní průměrnou cenu.

Proč mimořádné zisky znovu otevřely debatu o dani

Politická kritika vychází především z rozdílného rozdělení dopadů: domácnosti platí více za palivo a vytápění, zatímco producenti těží z cen zvýšených válkou a omezenou lodní dopravou. Prezident Donald Trump obvinil ropné společnosti, že vydělávají „příliš mnoho peněz“, a zákonodárci znovu vyzvali k tomu, aby se část mimořádných zisků vrátila spotřebitelům.

Návrh amerického senátora Sheldona Whitehouse S.4111, označovaný jako Big Oil Windfall Profits Tax Act, byl předložen 17. března 2026 a postoupen finančnímu výboru Senátu. Počítá se spotřební daní z ropy a s vrácením vybraných prostředků jednotlivým daňovým poplatníkům.

Rozsah debaty ovlivňuje také odhad poradenské společnosti Wood Mackenzie. Ta předpokládá, že globální sektor těžby ropy a plynu by mohl v roce 2026 vytvořit mimořádné cash flow ve výši 495 miliard dolarů, pokud bude Brent v průměru kolem 90 dolarů za barel. Jde o scénářový odhad, nikoli o zaručený zisk; výsledek je výrazně citlivý na další vývoj cen ropy.

Může znovuotevření průlivu zisky smazat?

Ano. Trvalé příměří a spolehlivé obnovení provozu v Hormuzském průlivu by odstranily podstatnou část nedostatku i geopolitické rizikové přirážky, která je dnes započtena v ceně ropy. Pokud by se na trh vrátily zadržované dodávky z Perského zálivu a současně pokračoval růst těžby mimo skupinu OPEC, mohl by se trh v roce 2027 dostat do přebytku. To by vytvořilo tlak na ceny i zisky producentů.

Takový vývoj je možný scénář, nikoli hotová prognóza. Hlavní poučení z růstu zisků ve druhém čtvrtletí je, že firmy nevydělaly více pouze proto, že probíhala válka. Rozhodující byla kombinace výpadků dodávek, rizika pro lodní dopravu, růstu referenčních cen a očekávání trhu, jak dlouho bude narušení trvat.

Proč narušení dodávek zvýšilo zisky

Hormuzský průliv je jednou z klíčových tepen světového obchodu s energiemi. Když boje a omezení námořní dopravy snížily průtok, trh začal započítávat okamžitý nedostatek i riziko dlouhodobého přerušení. Podle Reuters blokáda omezila téměř pětinu světových toků ropy a producenti v Perském zálivu museli odstavit přibližně 9 milionů barelů denně. Brent v březnu posílil o 64 % a ve sledovaném období dosáhl maxima 118 dolarů za barel.

Ropné společnosti přitom nemusejí fyzicky přepravit každý vytěžený barel přes Hormuz, aby ze šoku těžily. Ropa se obchoduje na propojeném globálním trhu, takže výpadek v důležité exportní oblasti zvyšuje referenční ceny i jinde. Producenti pak dostávají za svou produkci více peněz, zatímco náklady na již fungující těžbu a infrastrukturu nerostou stejným tempem.

Integrovaným společnostem pomohly také rafinérské marže — tedy rozdíl mezi cenou ropy a hodnotou vyrobených paliv. NPR uvedla, že vyšší ceny suroviny a rafinérské marže více než vykompenzovaly jiné tlaky. ExxonMobil vydělal 14,5 miliardy dolarů, Chevron 12,1 miliardy a Shell 9,8 miliardy. Tyto tři firmy tak dohromady dosahovaly v průměru zisku přibližně 404 milionů dolarů denně.

Aramco vedlo růst zisků

Největším přispěvatelem z osmi společností byla Saudi Aramco. Saúdskoarabský ropný gigant oznámil za druhé čtvrtletí upravený čistý zisk 33,4 miliardy dolarů, což představuje meziroční nárůst o 33 %.

Oficiální výsledky Aramca dále uvádějí provozní cash flow 25,4 miliardy dolarů a volné cash flow 12,3 miliardy dolarů. Společnost zároveň upozornila, že volné cash flow ve druhém čtvrtletí ovlivnilo navýšení pracovního kapitálu o 13,6 miliardy dolarů. Výsledek tak připomíná, že účetní zisk a skutečná tvorba hotovosti nejsou totéž.

Podobný trend, i když v různém rozsahu podle zaměření jednotlivých firem, se objevil i u dalších producentů. Chevron vykázal nejvyšší čtvrtletní zisk ve své historii, Shell druhý nejvyšší a ExxonMobil zhruba zdvojnásobil výsledek oproti předchozímu roku.

Brent a WTI nerostly přímočaře

Ceny ropy se pohybovaly ve vlnách podle toho, jak obchodníci přehodnocovali rozsah možných výpadků, riziko vojenské eskalace a šanci na dohodu o znovuotevření průlivu. Brent koncem července uzavřel nad hranicí 100 dolarů za barel poté, co útoky na tankery spojené se Saúdskou Arábií přinesly další narušení regionálního obchodu. Dne 23. července Brent uzavřel na 100,69 dolaru; podle Reuters byl téměř o 40 % výše než na začátku války.

Později ceny klesaly, když se občas zlepšily vyhlídky na příměří nebo částečné obnovení provozu. Dne 11. srpna Brent uzavřel na 88,91 dolaru a americká ropa WTI na 83,20 dolaru. O tři dny později, po oznámení Spojených států, že jejich námořní blokáda Íránu může pokračovat neomezeně dlouho, a po útoku na dvě plavidla, Brent uzavřel na 88,52 dolaru a WTI na 82,40 dolaru.

Napětí na trhu potvrzovala i data o lodní dopravě. Podle údajů společnosti Kpler citovaných Reuters proplulo průlivem o víkendu 15.–16. srpna v sobotu pouze pět nákladních lodí a v neděli žádná. O předchozím víkendu jich přitom bylo 31. Tento pozdější propad dopravy nemohl být příčinou již oznámených zisků za druhé čtvrtletí, zvyšuje ale riziko dalšího dopadu na výsledky v následujících kvartálech.

Co to znamená pro Kanadu a ceny benzinu v USA

Vyšší mezinárodní referenční ceny i cena WTI obecně zlepšují výhled tržeb kanadských producentů. Konkrétní přínos však závisí na druhu ropy, přepravních nákladech, cenových rozdílech mezi jednotlivými druhy a zajištění proti výkyvům cen. Dostupné podklady neuvádějí souhrnný rozsah zajištění kanadských producentů, takže okamžitý dopad nelze přesně vyčíslit. Kanadští spotřebitelé přesto mohou čelit dražším pohonným hmotám, protože ceny rafinovaných produktů se odvíjejí od globálních referenčních cen ropy.

Ve Spojených státech mohou vyšší ceny suroviny a náklady spojené s přepravním rizikem zvýšit velkoobchodní cenu benzinu a následně i cenu u čerpacích stanic. Promítnutí ale není okamžité. Roli hrají kapacita rafinerií, zásoby, regionální požadavky na složení paliva, daně a marže prodejců. Dostupné zprávy potvrzují, že ceny benzinu během konfliktu výrazně vzrostly, neposkytují však spolehlivou aktuální celostátní průměrnou cenu.

Proč mimořádné zisky znovu otevřely debatu o dani

Politická kritika vychází především z rozdílného rozdělení dopadů: domácnosti platí více za palivo a vytápění, zatímco producenti těží z cen zvýšených válkou a omezenou lodní dopravou. Prezident Donald Trump obvinil ropné společnosti, že vydělávají „příliš mnoho peněz“, a zákonodárci znovu vyzvali k tomu, aby se část mimořádných zisků vrátila spotřebitelům.

Návrh amerického senátora Sheldona Whitehouse S.4111, označovaný jako Big Oil Windfall Profits Tax Act, byl předložen 17. března 2026 a postoupen finančnímu výboru Senátu. Počítá se spotřební daní z ropy a s vrácením vybraných prostředků jednotlivým daňovým poplatníkům.

Rozsah debaty ovlivňuje také odhad poradenské společnosti Wood Mackenzie. Ta předpokládá, že globální sektor těžby ropy a plynu by mohl v roce 2026 vytvořit mimořádné cash flow ve výši 495 miliard dolarů, pokud bude Brent v průměru kolem 90 dolarů za barel. Jde o scénářový odhad, nikoli o zaručený zisk; výsledek je výrazně citlivý na další vývoj cen ropy.

Může znovuotevření průlivu zisky smazat?

Ano. Trvalé příměří a spolehlivé obnovení provozu v Hormuzském průlivu by odstranily podstatnou část nedostatku i geopolitické rizikové přirážky, která je dnes započtena v ceně ropy. Pokud by se na trh vrátily zadržované dodávky z Perského zálivu a současně pokračoval růst těžby mimo skupinu OPEC, mohl by se trh v roce 2027 dostat do přebytku. To by vytvořilo tlak na ceny i zisky producentů.

Takový vývoj je možný scénář, nikoli hotová prognóza. Hlavní poučení z růstu zisků ve druhém čtvrtletí je, že firmy nevydělaly více pouze proto, že probíhala válka. Rozhodující byla kombinace výpadků dodávek, rizika pro lodní dopravu, růstu referenčních cen a očekávání trhu, jak dlouho bude narušení trvat.