Trumpův údajný tajný kanál k íránským Revolučním gardám narazil na odmítnutí Teheránu

Zprávy o údajném tajném americkém kanálu k íránským Revolučním gardám ukazují, jak hluboká je současná diplomatická propast mezi Washingtonem a Teheránem. Administrativa Donalda Trumpa měla podle citovaných informací využít prezidenta iráckého Kurdistánu Nečirvána Barzáního, aby oslovila vedení islámských Revolučních gard (IRGC). Důvodem měly být pochybnosti, zda íránští oficiální vyjednavači skutečně mluví i za tuto mocnou vojensko-bezpečnostní organizaci.

Íránští představitelé tuto verzi odmítli. Mluvčí IRGC brigádní generál Hosejn Mohabí prohlásil, že mezi představiteli gard a Američany žádná jednání neprobíhají, a Trumpovo tvrzení označil za „blud“. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Bagájí samostatně popřel neoficiální kontakty prostřednictvím iráckého Kurdistánu i zprávy o tajné schůzce USA a Íránu v Arbílu.

Co měl Trump tvrdit

Podle zprávy Axios, kterou převzala další média, se Washington pokusil obejít oficiální íránský vyjednávací tým a komunikovat přímo s IRGC. Barzání měl být vybrán proto, že měl vztahy jak s americkými, tak s íránskými představiteli. Cílem údajného kanálu bylo ověřit, zda předseda íránského parlamentu Mohammad Báger Ghalíbaf a ministr zahraničí Abbás Aragčí mají pravomoc přijímat závazky jménem Revolučních gard.

Informace o dalším vývoji nejsou jednotné. Axios uvedl, že představitel IRGC dorazil do Barzáního kanceláře v Arbílu kvůli zabezpečenému telefonátu a že američtí činitelé zvažovali tajné rozhovory právě tam. Jiná zpráva tvrdí, že plánovaná schůzka se nikdy neuskutečnila a že v mediačním úsilí pokračovaly Pákistán a Omán.

Veřejná íránská odmítnutí proto znamenají, že existence a rozsah případného přímého kontaktu zůstávají sporné. Z dostupných informací nelze nezávisle potvrdit, že vznikl fungující americko-íránský vyjednávací kanál.

Jak reagovali Mohabí a Bagájí

Mohabí reagoval jednoznačně: mezi představiteli IRGC a americkými zástupci podle něj žádné rozhovory neprobíhají. Dodal, že s Washingtonem v danou chvíli nejedná ani íránský diplomatický aparát, protože Spojené státy podle Teheránu porušily své sliby. Trumpovo tvrzení připsal fantaziím, které mají souviset s americkou porážkou a zoufalstvím ve válce.

Mohabí zároveň zdůraznil rozdíl mezi rolí IRGC a státní diplomacie. Revoluční gardy jsou podle jeho popisu vojensko-bezpečnostní organizací, nikoli oficiálním diplomatickým kanálem. Formální jednání proto vedou pověřené státní instituce. Tento argument podkopává představu, že by utajený kontakt s IRGC mohl jednoduše nahradit jednání vedená prostřednictvím oficiální diplomacie.

Bagájí odmítl zprávy o neoficiálních kontaktech přes představitele iráckého Kurdistánu i o tajném americko-íránském setkání v Arbílu. Íránští představitelé tyto informace označili za součást širší psychologické nebo hybridní války, jejímž cílem má být vyvolání politických rozporů a vytvoření dojmu íránské slabosti. Tvrzení, že zprávy měly konkrétně manipulovat s cenami ropy či energií, jsou vyjádřením íránských představitelů, nikoli nezávisle ověřeným zjištěním.

Proč se diplomatická cesta zastavila

Íránská odmítnutí přišla v době, kdy Teherán zároveň odmítal obnovit přímá jednání s Washingtonem. Ministr zahraničí Abbás Aragčí uvedl, že prostřednictvím prostředníků se stále vyměňují vzkazy, Írán se však k přímým rozhovorům nevrátí, dokud Spojené státy podle jeho slov porušují červnové memorandum.

Memorandum z 17. června, které podepsali Trump a íránský prezident Masúd Pezeškján, vytvořilo přechodný rámec pro příměří, íránský jaderný program, hospodářskou úlevu a otevření Hormuzského průlivu. Počítalo se šedesátidenním obdobím pro vyjednání konečné dohody. Dostupné zprávy však neukazují, že by tento rámec vedl k trvalému urovnání nebo dokončené navazující dohodě.

Teherán spojuje širší dohodu s požadavky, mezi něž patří ukončení útoků a údajných amerických porušení závazků, válečné odškodnění, uvolnění zmrazených íránských aktiv, stažení amerických sil a omezení týkající se plavidel napojených na Spojené státy a Izrael. Některé zdroje tyto požadavky popisují jako postoje širšího íránského vedení, nikoli jako kompletní vyjednávací platformu samotného Mohabího.

Jednání s Ománem nejsou průlomem mezi USA a Íránem

Samostatná íránsko-ománská jednání nepředstavují přímé americko-íránské rozhovory. Aragčí je popsal jako technickou diskusi o námořních trasách a řízení lodní dopravy v Hormuzském průlivu. Případná dohoda s Ománem by podle něj mohla posunout praktické uspořádání plavby, aniž by se průliv automaticky znovu plně otevřel. Jeho úplné otevření zůstává podmíněno dalšími ústupky ze strany USA.

Toto rozlišení je důležité, protože otázka průlivu zůstává propojena s celým konfliktem. Írán dál tvrdí, že vodní cestu plně neotevře, dokud Washington nesplní jeho podmínky. Zároveň se objevily zprávy o dalším zasaženém plavidle v této oblasti.

Vnitropolitický vzkaz z Teheránu

Šéf íránské justice Golám-Hosejn Mohsení Edžeí vyzval k národní jednotě, rychlému rozhodování v době války a odporu vůči americkému tlaku. Jeho výroky zapadají do širšího popisu konfliktu ze strany íránských úřadů, podle něhož jde současně o vojenský, ekonomický, mediální a vnit bezpečnostní střet.

Dostupné zdroje však nepodporují tvrzení, že Edžeí konkrétně vyzýval k poslušnosti někdejšímu nejvyššímu vůdci Alímu Chameneímu. Jiné poskytnuté zprávy v tomto scénáři označují za nejvyššího vůdce Íránu Mojtabu Chameneího. Při oddělování ověřených výroků od tvrzení přidaných v sekundárních souhrnech je tento rozdíl podstatný.

Co spor odhaluje

Kontroverze kolem údajného tajného kanálu nepotvrzuje existenci fungujícího mírového procesu mezi Spojenými státy a IRGC. Spíše ukazuje, že Washington podle některých zpráv hledal alternativní cestu k íránskému vojenskému vedení, zatímco Teherán kontakt veřejně popřel a trvá na konkrétních ústupcích před obnovením diplomacie.

V patové situaci zůstávají především tři otázky:

• Důvěra: Írán tvrdí, že Washington porušil červnové memorandum, zatímco americká vyjádření dál hovoří o pokroku či kontrole, které Teherán odmítá.
• Pravomoc: Údajná snaha Washingtonu oslovit IRGC přímo odrážela nejistotu, zda íránští formální vyjednavači dokážou zajistit závazky přijatelné pro vojenské vedení.
• Pořadí kroků: Írán považuje odškodnění, úlevu od sankcí, stažení amerických sil a podmínky pro znovuotevření Hormuzského průlivu za předpoklady dalšího postupu. Spojené státy naopak usilovaly nejprve o pokrok v příměří a pravidlech plavby.

Dokud se nevyřeší spor o pravomoci, pořadí jednotlivých kroků a způsob jejich vymáhání, budou zprávy o tajných kanálech spíše měřítkem vzájemné nedůvěry než důkazem skutečného diplomatického pohybu.