Proč se mluví o hybridní válce

Hybridní operace kombinují vojenské i nevojenské nástroje. Mohou mít podobu kyberútoku na úřady nebo firmy, šíření dezinformací, žhářství, sabotáže železnic a další infrastruktury či provokací ve vzdušném prostoru. Jejich cílem nemusí být okamžité vojenské vítězství. Mohou zvyšovat náklady, narušovat logistiku, vyvolávat nejistotu a testovat politickou vůli protivníka.

Výhodou těchto metod pro Moskvu je také možnost popírat odpovědnost. Omezená operace může být dostatečně škodlivá, aby vyvolala tlak na vlády, ale zároveň nemusí jednoznačně překročit práh, který by vedl k přímé vojenské odpovědi NATO.

Drony v tomto scénáři představují levný a flexibilní nástroj. Evropské armády se obávají, že jejich používání může sloužit k mapování slabin v radarech, nízkoletové protivzdušné obraně a systémech elektronického boje. Německý nejvyšší vojenský představitel uvedl, že Rusko drony systematicky využívá k prověřování evropské vzdušné obrany.

Nejde o potvrzení bezprostřední invaze

Veřejně dostupné informace podporují obavy z eskalace hybridních aktivit, nikoli tvrzení, že Rusko už přijalo rozhodnutí o rozsáhlé invazi do Lotyšska, Litvy, Estonska nebo Polska. Rinkēvičs sám rozlišuje mezi oběma scénáři: Rusko podle něj nemusí mít v současnosti schopnost zahájit velkou invazi do Pobaltí, přesto však může vést nepřátelské hybridní operace.

Toto rozlišení je důležité. Varování má vést k posílení odolnosti, odstrašení a ochrany infrastruktury, nikoli automaticky k závěru, že konvenční válka je bezprostředně za dveřmi.

Spor o tranzit přes Litvu do Kaliningradu

Součástí širších bezpečnostních debat je také tranzit mezi Ruskem a jeho exklávou Kaliningrad přes litevské území. Současný režim usnadněného tranzitu vychází z opatření Evropské unie přijatých v roce 2003. Rámec počítá s omezenou dobou průjezdu; u některých dokladů je zavedeným maximem 24 hodin.

Poslanec litevského Seimasu a bývalý ministr obrany Arvydas Anušauskas navrhl změnu litevského zákona, která by povolenou dobu zkrátila na šest hodin. Tvrdí, že takový krok by byl možný bez jednostranného přepsání unijního práva.

Podle uváděných údajů vzrostl počet zaznamenaných porušení tranzitních pravidel z 360 v roce 2024 na 1 493 v roce 2025. Ve stejném období projelo Litvou na zjednodušené tranzitní doklady téměř 13 000 automobilů registrovaných v Rusku. Zastánci přísnější kontroly argumentují, že čtyřiadvacetihodinové okno se hůře dohlíží a poskytuje více prostoru pro neoprávněné aktivity.

Samotná čísla však nedokazují, že by osoby využívající tranzit páchaly špionáž nebo sabotáže. Podporují především argument pro důslednější monitoring a vymáhání pravidel.

Jak vážné jsou odhady o možném testu NATO

Nedávné americké zpravodajské odhady podle médií uvádějí, že Vladimir Putin by mohl v příštích letech zkoušet odhodlání NATO. Scénáře sahají od rozsáhlého kyberútoku až po omezený pozemní vpád.

Mediální zprávy zmiňují období od podzimu 2026 do roku 2029 a jako nejpravděpodobnější prostor uvádějí východní Evropu, zejména pobaltské státy a Polsko. Omezená provokace by podle této logiky mohla otestovat závazek členských zemí k článku 5 Severoatlantické smlouvy, aniž by Rusko okamžitě zahájilo otevřenou rozsáhlou válku.

Jde však o krizové scénáře založené na utajovaných zpravodajských informacích, nikoli o předpověď, že k útoku skutečně dojde. Veřejné důkazy také nestačí k potvrzení konkrétního tvrzení, že Rusko použije „ukrajinské drony“ proti evropské kritické infrastruktuře. Opatrnější závěr zní, že levné a snadno upravitelné drony odhalily zranitelnost, kterou musí evropské státy při plánování řešit.

Co z toho vyplývá pro východní křídlo NATO

Pro Lotyšsko, Litvu, Estonsko a Polsko z toho vyplývá především potřeba společného snižování rizik. Patří sem:

• koordinované sledování hranic a tranzitu do Kaliningradu,
• lepší propojení protivzdušné obrany a systémů proti dronům,
• ochrana energetické, dopravní a komunikační infrastruktury,
• rychlejší sdílení zpravodajských informací,
• společná evropská pravidla, která zabrání tomu, aby rozdíly mezi národními předpisy vytvořily slabé místo.

Cílem je Rusku odepřít snadný a popiratelný způsob, jak testovat soudržnost aliance. To není totéž jako tvrzení, že rozsáhlá konvenční invaze už začala.

Proč se mluví o hybridní válce

Hybridní operace kombinují vojenské i nevojenské nástroje. Mohou mít podobu kyberútoku na úřady nebo firmy, šíření dezinformací, žhářství, sabotáže železnic a další infrastruktury či provokací ve vzdušném prostoru. Jejich cílem nemusí být okamžité vojenské vítězství. Mohou zvyšovat náklady, narušovat logistiku, vyvolávat nejistotu a testovat politickou vůli protivníka.

Výhodou těchto metod pro Moskvu je také možnost popírat odpovědnost. Omezená operace může být dostatečně škodlivá, aby vyvolala tlak na vlády, ale zároveň nemusí jednoznačně překročit práh, který by vedl k přímé vojenské odpovědi NATO.

Drony v tomto scénáři představují levný a flexibilní nástroj. Evropské armády se obávají, že jejich používání může sloužit k mapování slabin v radarech, nízkoletové protivzdušné obraně a systémech elektronického boje. Německý nejvyšší vojenský představitel uvedl, že Rusko drony systematicky využívá k prověřování evropské vzdušné obrany.

Nejde o potvrzení bezprostřední invaze

Veřejně dostupné informace podporují obavy z eskalace hybridních aktivit, nikoli tvrzení, že Rusko už přijalo rozhodnutí o rozsáhlé invazi do Lotyšska, Litvy, Estonska nebo Polska. Rinkēvičs sám rozlišuje mezi oběma scénáři: Rusko podle něj nemusí mít v současnosti schopnost zahájit velkou invazi do Pobaltí, přesto však může vést nepřátelské hybridní operace.

Toto rozlišení je důležité. Varování má vést k posílení odolnosti, odstrašení a ochrany infrastruktury, nikoli automaticky k závěru, že konvenční válka je bezprostředně za dveřmi.

Spor o tranzit přes Litvu do Kaliningradu

Součástí širších bezpečnostních debat je také tranzit mezi Ruskem a jeho exklávou Kaliningrad přes litevské území. Současný režim usnadněného tranzitu vychází z opatření Evropské unie přijatých v roce 2003. Rámec počítá s omezenou dobou průjezdu; u některých dokladů je zavedeným maximem 24 hodin.

Poslanec litevského Seimasu a bývalý ministr obrany Arvydas Anušauskas navrhl změnu litevského zákona, která by povolenou dobu zkrátila na šest hodin. Tvrdí, že takový krok by byl možný bez jednostranného přepsání unijního práva.

Podle uváděných údajů vzrostl počet zaznamenaných porušení tranzitních pravidel z 360 v roce 2024 na 1 493 v roce 2025. Ve stejném období projelo Litvou na zjednodušené tranzitní doklady téměř 13 000 automobilů registrovaných v Rusku. Zastánci přísnější kontroly argumentují, že čtyřiadvacetihodinové okno se hůře dohlíží a poskytuje více prostoru pro neoprávněné aktivity.

Samotná čísla však nedokazují, že by osoby využívající tranzit páchaly špionáž nebo sabotáže. Podporují především argument pro důslednější monitoring a vymáhání pravidel.

Jak vážné jsou odhady o možném testu NATO

Nedávné americké zpravodajské odhady podle médií uvádějí, že Vladimir Putin by mohl v příštích letech zkoušet odhodlání NATO. Scénáře sahají od rozsáhlého kyberútoku až po omezený pozemní vpád.

Mediální zprávy zmiňují období od podzimu 2026 do roku 2029 a jako nejpravděpodobnější prostor uvádějí východní Evropu, zejména pobaltské státy a Polsko. Omezená provokace by podle této logiky mohla otestovat závazek členských zemí k článku 5 Severoatlantické smlouvy, aniž by Rusko okamžitě zahájilo otevřenou rozsáhlou válku.

Jde však o krizové scénáře založené na utajovaných zpravodajských informacích, nikoli o předpověď, že k útoku skutečně dojde. Veřejné důkazy také nestačí k potvrzení konkrétního tvrzení, že Rusko použije „ukrajinské drony“ proti evropské kritické infrastruktuře. Opatrnější závěr zní, že levné a snadno upravitelné drony odhalily zranitelnost, kterou musí evropské státy při plánování řešit.

Co z toho vyplývá pro východní křídlo NATO

Pro Lotyšsko, Litvu, Estonsko a Polsko z toho vyplývá především potřeba společného snižování rizik. Patří sem:

• koordinované sledování hranic a tranzitu do Kaliningradu,
• lepší propojení protivzdušné obrany a systémů proti dronům,
• ochrana energetické, dopravní a komunikační infrastruktury,
• rychlejší sdílení zpravodajských informací,
• společná evropská pravidla, která zabrání tomu, aby rozdíly mezi národními předpisy vytvořily slabé místo.

Cílem je Rusku odepřít snadný a popiratelný způsob, jak testovat soudržnost aliance. To není totéž jako tvrzení, že rozsáhlá konvenční invaze už začala.