Loui Ridi se dostal do svého obleženého domu na Západním břehu. Patová situace pokračovala

Loui Ridi, palestinsko-americký podnikatel žijící v Ohiu, odletěl do Izraele poté, co izraelští osadníci obklíčili tři palestinské domy v Kusře, vesnici jižně od Nábulusu. Dne 17. srpna se dostal na rodinný pozemek, pronikl do domu a vyvěsil na něm americkou vlajku. Řekl, že hodlá zůstat a pomáhat dům bránit.

Jeho příjezd představoval osobní akt odporu, nikoli důkaz, že krize skončila. Zprávy z téhož dne uváděly, že vojenská omezení v okolí Kusry pokračovala a palestinské rodiny zůstávaly uvězněné ve svých domech nebo se nemohly volně pohybovat. Dostupné informace nepotvrdily, že Ridiho bratr Qusai Abu Rida a jeho dospívající syn byli bezpečně evakuováni ani že přítomnost osadníků byla trvale ukončena.

Co se v Kusře stalo

Obléhání začalo 9. srpna, kdy se u tří palestinských domů shromáždily desítky osadníků. Zablokovali přístupové cesty a omezili možnost obyvatel bezpečně přicházet a odcházet. Rodinní příslušníci a místní představitelé uvedli, že byla přerušena dodávka vody a elektřiny, zatímco osadníci postavili stany a obyvatele obtěžovali. V domech mělo být uvězněno přibližně 15 Palestinců.

Mezi lidmi uvnitř byli Ridiho bratr Qusai a jeho dospívající syn. Podle zpráv se po přerušení dodávek vody spoléhali na vodu ze studny. Dostupné zpravodajství však neposkytuje pozdější potvrzené informace o jejich bezpečnosti.

Jak reagovala izraelská armáda

Izraelské jednotky vstoupily do domů nebo zaujaly pozice v jejich okolí s vysvětlením, že mají udržovat pořádek či chránit obyvatele. Armáda v jednu chvíli některé osadníky odstranila a rozebrala jimi postavené konstrukce, podle zpráv se však osadníci během několika hodin vrátili.

Oblast byla zároveň vyhlášena za uzavřenou vojenskou zónu. Omezení se tak netýkala pouze osadníků, ale také Palestinců, aktivistů a lidí, kteří se pokoušeli doručit rodinám jídlo a vodu. Praktickým výsledkem podle dostupných zpráv nebylo trvalé znovuotevření domů ani potvrzený konec tábora osadníků.

Tento rozdíl je zásadní: přítomnost vojáků automaticky neznamenala obnovení svobody pohybu obyvatel ani záruku, že se osadníci nevrátí. Ridiho příjezd proto změnil, kdo se v domě nacházel, sám o sobě ale nevyřešil základní bezpečnostní a přístupovou krizi.

Proč vzbudila pozornost reakce Spojených států

Americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee označil obléhání za „hrozný teroristický čin“ a zúčastněné osadníky nazval „teroristy“. Jeho výroky byly pozoruhodné tím, že šlo o mimořádně důrazné veřejné odsouzení násilí izraelských osadníků vůči palestinským obyvatelům ze strany vysoce postaveného představitele USA. Jedním z napadených domů byl navíc dům palestinsko-amerického občana.

Huckabeeho prohlášení zvýšilo diplomatický tlak, samo však obléhání neukončilo. Zprávy i po zásahu armády dál popisovaly omezení a nejistotu kolem domů.

Co lze a nelze potvrdit o nových osadnických výspách

Události v Kusře zapadají do širšího trendu rozšiřování osad a budování takzvaných výsp na Západním břehu. Dostupné zdroje však samostatně nepotvrzují konkrétní současná tvrzení, že nové výspy vznikly zároveň poblíž Umm Safá a Burky, ani že od začátku izraelských vojenských operací v Gaze v říjnu 2023 vzniklo přesně 200 výsp.

Širší expanze je doložena jinými zprávami. Amnesty International s odvoláním na organizaci Peace Now uvedla, že do konce dubna 2026 existovalo na Západním břehu včetně východního Jeruzaléma 363 neautorizovaných výsp a 163 oficiálních osad. Celkové počty se mohou lišit podle toho, zda zdroj započítává neautorizované výspy, později legalizovaná místa, oficiální osady a východní Jeruzalém do stejné kategorie.

Širší situace na Západním břehu

Představitelé OSN popsali násilí osadníků na Západním břehu v roce 2026 jako nejhorší v historii sledování tohoto jevu. Uvedli také, že osadníci a izraelské bezpečnostní síly při útocích na palestinské komunity často jednali společně.

Podle zprávy OSN předložené Radě bezpečnosti izraelské úřady v roce 2026 schválily nebo posunuly vpřed projekty přibližně 12 360 bytových jednotek na okupovaném Západním břehu. Na podporu 34 nových osad měly být zároveň vyčleněny významné prostředky. Stejný briefing uváděl, že izraelské síly nebo osadníci během roku zabili na Západním břehu 76 Palestinců včetně 18 dětí a že kvůli násilí osadníků, demolicím a vystěhovávání bylo vysídleno přibližně 3 800 Palestinců.

Samostatná zpráva OSN o lidských právech uvedla, že rozšiřování osad a související násilí během sledovaného dvanáctiměsíčního období násilně vysídlily více než 36 000 Palestinců.

OSN uvádí, že na okupovaném Západním břehu žije přibližně 3,4 milionu Palestinců. Podle dubnového odhadu Amnesty International tvoří osadníci zhruba 18 procent obyvatel Západního břehu. Srovnání však závisí na použité geografické definici, zejména na tom, zda je do ní zahrnut východní Jeruzalém.

Právní a politický spor

Stanovisko OSN, znovu potvrzené rezolucí Rady bezpečnosti č. 2334, říká, že izraelské osady na územích okupovaných od roku 1967 včetně východního Jeruzaléma „nemají právní platnost“ a představují „flagrantní porušení“ mezinárodního práva. Rezoluce zároveň požaduje okamžité a úplné zastavení osadnické činnosti.

Představitelé OSN pro lidská práva uvedli, že Izrael má povinnost palestinské obyvatelstvo chránit, odstranit osadníky, kteří Palestince násilně vytlačují, a ukončit osadnickou činnost. Jiná zpráva OSN uvedla, že Mezinárodní soudní dvůr dospěl k závěru, že izraelská politika osidlování a její rozšiřování přispívají k anexi rozsáhlých částí okupovaného palestinského území a porušují právo Palestinců na sebeurčení.

Amnesty International zašla ještě dál a izraelskou politiku a postup v některých částech Západního břehu popsala jako etnické čistky. Organizace zároveň hovoří o zločinech proti lidskosti včetně násilného přesunu obyvatel. Jde o právní a lidskoprávní hodnocení Amnesty International, nikoli o konečný rozsudek trestního soudu týkající se konkrétně obléhání v Kusře.

Opatrný závěr z případu v Kusře je tedy užší, ale stále závažný: Ridi se dostal do rodinného domu, dostupné zprávy však neukázaly, že by rodiny znovu získaly bezpečný a neomezený přístup nebo že by hrozba ze strany okolních osadníků byla trvale odstraněna. Událost se tak stala výrazným příkladem širšího sporu o palestinský majetek, rozšiřování osad a ochranu civilistů na okupovaném Západním břehu.