Lavrovovy útoky na Ukrajinu a Francii staví ruský Africa Corps do středu boje o vliv v Sahelu

Co Lavrov tvrdí o Ukrajině

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov během jednání s ghanským ministrem zahraničí Samuelem Okudzeto Ablakwou 17. srpna 2026 prohlásil, že se na operacích ozbrojených skupin proti státům Sahelu podílejí aktivní příslušníci ukrajinské armády. Podle něj nejde jen o soukromé kontraktory nebo žoldnéře, ale přímo o vojáky sloužící v ozbrojených silách Ukrajiny.

Toto tvrzení zapadá do širšího soupeření o to, kdo bude v regionu určovat podobu bezpečnosti a politické legitimity. Burkina Faso, Mali a Niger se v posledních letech vzdálily Francii i západním institucím a navázaly užší bezpečnostní vztahy s Ruskem. Dostupné zprávy ale Lavrovovo nové obvinění představují jako ruské tvrzení, nikoli jako nezávisle prokázaný fakt.

Proč mluví o „státním terorismu“

Lavrov svou formulaci opřel o rozdíl mezi individuálním zapojením a účastí příslušníků regulérní armády. Pokud by se aktivní ukrajinští vojáci skutečně účastnili útoků prováděných nelegálními ozbrojenými skupinami, nešlo by podle něj o izolované jednání jednotlivců. Znamenalo by to účast státu na násilí proti třetím zemím — a právě proto použil výraz „státní terorismus“.

Z dostupných podkladů však nevyplývá, že by ukrajinští vojáci tyto útoky skutečně provedli. Také dřívější obvinění spojená s Ukrajinou byla zpochybněna stranami, kterých se týkala. Otázka, kdo za konkrétními útoky stál, tak zůstává sporná.

Obvinění namířená proti Francii

Lavrov současně obvinil Francii, že v oblasti Sahary a Sahelu přímo vyzbrojuje a financuje ozbrojené skupiny. Podle jeho interpretace se bývalá koloniální moc snaží udržet svůj vliv i poté, co ztratila vojenské a politické pozice v části západní Afriky.

Toto tvrzení odpovídá širšímu narativu Moskvy, podle něhož se západní státy prostřednictvím ozbrojených skupin snaží brzdit příklon vojenských vlád v Sahelu k Rusku. Francie i vlády dotčených zemí ale nabízejí odlišná vysvětlení bezpečnostní krize a zahraničních partnerství. Lavrovova slova je proto třeba chápat jako politické tvrzení, nikoli jako nezávisle ověřený závěr.

Jak Rusko hájí Africa Corps

Lavrov vykreslil ruský Africa Corps jako zásadně odlišný od protiprávní zahraniční intervence. Uvedl, že jednotka pod kontrolou ruského ministerstva obrany působí na žádost vlád, které Moskva považuje za legitimní, a plní úkoly, které jí tyto vlády zadávají.

Tato obhajoba je důležitá, protože bezpečnostní role Ruska je jedním z hlavních projevů geopolitického obratu v Sahelu. Burkina Faso, Mali a Niger po odchodu francouzských jednotek požádaly Moskvu o vojenskou podporu. Rusko zároveň přislíbilo zbraně a výcvik pro plánované společné síly o 5 000 mužích.

To, zda je Africa Corps vnímán jako legitimní bezpečnostní partner, nebo jako nástroj ruského vlivu, závisí především na tom, která vláda či instituce situaci hodnotí. Lavrovovo vystoupení tak bylo zároveň právní obhajobou ruské přítomnosti a propagací modelu suverenity, který Moskva preferuje: vojenské spolupráce vyžádané národními vládami namísto partnerství vedených bývalými koloniálními mocnostmi či západními institucemi.

Spor mezi Ukrajinou a Mali z roku 2024

Lavrovova slova oživila spor, který vypukl po těžkých bojích na severu Mali v červenci 2024. Síly vedené Tuaregy tehdy uvedly, že porazily malijské vojáky a příslušníky Wagnerovy skupiny poblíž Tinzaouatenu. Mali následně přerušilo diplomatické vztahy s Ukrajinou poté, co byly komentáře mluvčího ukrajinské vojenské rozvědky v Bamaku vyloženy jako důkaz ukrajinského zapojení.

Obvinění byla zpochybněna. Zástupce koalice tuaregských povstalců uvedl, že skupina nedostala žádnou zahraniční pomoc, včetně pomoci z Ukrajiny. Kyjev také popřel, že by povstalcům dodával drony. Burkina Faso, Mali a Niger přesto zaslaly Radě bezpečnosti OSN stížnost, v níž Ukrajinu obvinily z podpory povstaleckých skupin.

Tato historie vysvětluje, proč mají Lavrovova nejnovější slova v regionu politickou váhu. Spojují sporný incident z roku 2024, při němž utrpěly ztráty malijské síly a bojovníci napojení na Rusko, s širším tvrzením, že Ukrajina záměrně rozšiřuje konflikt s Ruskem do Afriky. Dostupné zdroje tuto interpretaci nezávisle nepotvrzují.

Sahel se odklání od Francie a ECOWAS

Lavrovova obvinění přicházejí v době výrazného institucionálního přeskupování v regionu. Burkina Faso, Mali a Niger, kterým vládnou vojenské režimy, 29. ledna 2025 formálně opustily Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS). Stalo se tak po dlouhém sporu o vojenskou vládu a požadavky organizace na návrat k ústavnímu pořádku. Trojice následně rozvíjela vlastní rámec Aliance států Sahelu.

Tyto země také zahájily odchod z Mezinárodního trestního soudu. Soud potvrdil, že obdržel oznámení o vystoupení a že začal běžet roční proces odchodu od Římského statutu. Vlády tří států označily soud za nástroj neokoloniální represe, zatímco kritici varují, že odchod může omezit možnosti vyvozování odpovědnosti.

Rusko se v novém uspořádání prezentuje jako hlavní vnější bezpečnostní partner. Vojenské vlády vyhnaly francouzské jednotky a obrátily se na Moskvu v době, kdy v regionu pokračuje džihádistické násilí. Ruská podpora v podobě zbraní, výcviku a plánovaných společných sil dává tomuto vztahu praktický vojenský rozměr, nikoli jen ideologický.

Moskva se snaží udržet kontakt i s ECOWAS

Lavrovův přístup není založen pouze na podpoře tří vojenských vlád proti ECOWAS. Uvedl, že Rusko je připraveno pomoci obnovit vztahy mezi ECOWAS a státy Sahelu a že s regionálním blokem projednává memorandum o spolupráci.

Moskva tím sleduje dvojí strategii. Může si udržovat úzké bezpečnostní vztahy s Burkinou Faso, Mali a Nigerem a zároveň se členským zemím ECOWAS prezentovat jako možný partner pro regionální bezpečnost a usmíření. Jednání s Ghanou představují důležitý diplomatický kanál, přestože Akkra zároveň upozorňuje na dopady ruské války na Ukrajině.

Ghana řeší nábor svých občanů do války

Během stejného jednání Ghana otevřela otázku údajného náboru svých občanů do bojů na straně Ruska na Ukrajině. Ablakwa uvedl, že zemřelo 62 Ghaňanů a dalších 15 je pohřešováno. Lavrov řekl, že ruská strana žádost Ghany prověří, a dodal, že případ spadá do působnosti ruského ministerstva obrany.

Jednání tak mělo výrazně napjatý podtext. Rusko obvinilo Ukrajinu z přenášení státem podporovaného násilí do Afriky, zatímco Ghana tlačila na Moskvu kvůli údajnému náboru Afričanů do ruské války. Tyto dva případy samy o sobě nepředstavují důkaz rovnocenného jednání. Jejich současné projednávání ale ukazuje, jak se konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou stále více propojuje s africkou bezpečností, náborem bojovníků a debatou o státní suverenitě.

Co Lavrovova vystoupení znamenají

Lavrovovy výroky plní několik funkcí najednou:

• vykreslují Ukrajinu a Francii jako destabilizační síly v regionu, kde chce Rusko posílit svůj vliv;
• představují ruský Africa Corps jako pozvanou a právně legitimní alternativu k západním vojenským partnerstvím;
• podporují politické narativy vlád Burkiny Faso, Mali a Nigeru, které se vzdalují Francii, ECOWAS i Mezinárodnímu trestnímu soudu;
• umožňují Moskvě vystupovat současně jako bezpečnostní partner vojenských vlád v Sahelu i jako možný prostředník ve vztazích s ECOWAS.

Klíčovou výhradou zůstává otázka připisování odpovědnosti. Lavrovova obvinění týkající se ukrajinských vojáků a francouzské podpory ozbrojených skupin jsou tvrzení, která zde dostupné materiály nezávisle neprokazují. Širší geopolitický trend je však zřejmý: vojenské vlády v Sahelu se rozešly s několika institucemi napojenými na Západ, Rusko rozšířilo svou bezpečnostní roli a spory spojené s válkou na Ukrajině nyní ovlivňují diplomatické vztahy daleko za hranicemi Evropy.