Turecký návrat k F-35 stále blokují ruské systémy S-400

Recep Tayyip Erdoğan tvrdí, že mu Donald Trump osobně slíbil, že se Turecko bude moci vrátit do programu amerických stíhaček F-35. Ankara podle něj očekává, že prezident svůj příslib splní. Zatím však jde o politický závazek, nikoli o dokončenou a právně proveditelnou dohodu. Hlavní překážkou zůstávají ruské protiletadlové systémy S-400: americké zákony zakazují převod letounů F-35 Turecku, dokud je Ankara vlastní.

Co Erdoğan říká o Trumpově slibu

Erdoğan uvedl, že otázku F-35 projednával přímo s Trumpem a že od něj obdržel příslib týkající se návratu Turecka do programu. Nyní očekává, že americký prezident tento závazek dodrží.

Jeho formulace je výrazně rozhodnější než Trumpova veřejná vyjádření. Na summitu NATO Trump řekl, že Spojené státy zruší sankce uvalené na Turecko a rozhodnou o možném prodeji F-35. Obnovení tureckého přístupu k programu popsal jako možnost, o níž bude administrativa teprve uvažovat, nikoli jako hotovou věc.

Trump později uvedl, že ministerstva zahraničí a financí pracují na odstranění sankcí z roku 2020. Úleva od sankcí a způsobilost k nákupu F-35 jsou ale dvě odlišné otázky. Zrušení sankcí samo o sobě neodstraní zákonný zákaz převodu letounů.

Proč Turecko z programu vypadlo

Spor začal tureckým nákupem ruského systému S-400 v roce 2019. Washington tvrdil, že provoz ruského systému vedle F-35 by představoval bezpečnostní a interoperabilitní riziko, zejména kvůli ochraně citlivých informací o letounu. Nákup vedl k vyloučení Turecka z programu F-35 a k americkým sankcím podle zákona CAATSA, tedy zákona namířeného proti významným nákupům ruské obranné techniky.

Turecko se na programu původně podílelo jako partnerská země a plánovalo nákup nejméně 100 letounů. Před vyloučením do něj podle dostupných údajů investovalo přibližně 1,4 miliardy dolarů.

Právní překážka, kterou Trump sám odstranit nemůže

Článek 1245 zákona o rozpočtu amerického ministerstva obrany na fiskální rok 2020 zakazuje převod letounů F-35 Turecku. Výkonná moc může tento zákaz obejít výjimkou až poté, co potvrdí, že Turecko již nevlastní S-400 ani související vybavení, poskytlo důvěryhodné záruky, že systém znovu nezíská, a nepořídilo od Ruska další obrannou techniku, která by zvýšila riziko ohrožení schopností F-35. Výjimka může vstoupit v platnost teprve po 90denní lhůtě.

Prezidentské oznámení tedy k dokončení prodeje nestačí. Dopis amerického ministerstva zahraničí Kongresu z července uvedl, že Turecko zatím nesplnilo zákonné podmínky pro získání letounů F-35.

Významnou překážkou zůstává také Kongres. Někteří zákonodárci vyjádřili vůči případnému prodeji silné výhrady a samotné znění zákona znamená, že administrativa nemůže jednoduše zaměnit zrušení sankcí za automatický návrat Turecka do programu.

Co přesně se stane se systémy S-400

Rozhodující otázkou není jen to, zda jsou rakety neaktivní nebo uložené. Americké právo hovoří o vlastnictví systému a souvisejícího vybavení a zároveň požaduje záruky proti jeho opětovnému získání.

Ve veřejných zprávách se objevily možnosti, že by Turecko systémy převedlo do jiné země, jinak se jich zbavilo nebo je vyřadilo. Z dodaných zdrojů však nevyplývá, že by existovalo konečné a veřejně potvrzené řešení, které splňuje podmínky amerického práva. Zpráva z poloviny srpna popsala nákup F-35 jako uvízlý na mrtvém bodě právě kvůli nevyřešené otázce S-400.

Dokud nebude status systémů vyjasněn a Spojené státy nevydají požadovaná potvrzení, zůstává Trumpův slib spíše začátkem vyjednávání než základem pro skutečný převod letounů F-35.

Erdoğanova širší regionální agenda

Spor o F-35 probíhá současně s Erdoğanovou snahou představovat Turecko jako spojence v NATO i jako samostatnou regionální bezpečnostní mocnost. V srpnu podepsaly Turecko, Saúdská Arábie a Pákistán takzvanou Mekkánskou dohodu o společné obraně. Podle dohody by ozbrojený útok na jednu ze signatářských zemí byl považován za útok na všechny tři. Vzniká tak rámec kolektivní obrany mezi trojicí států.

Turečtí představitelé dohodu popsali jako obrannou a uvedli, že není namířena proti Íránu ani jiné konkrétní zemi. Erdoğan řekl, že rámec je otevřen dalším regionálním účastníkům a jeho vize se neomezuje na původní trojici. Egypt se v některých zprávách objevil jako možný cíl diplomatického úsilí, nikoli však jako potvrzený člen dohody.

Dostupné zpravodajství potvrzuje Erdoğanův důraz na regionální bezpečnostní spolupráci a větší podíl regionálních zemí na řešení vlastních bezpečnostních otázek. Nepotvrzuje však konkrétní nové závazky týkající se návštěvy Sýrie, podpory syrských bezpečnostních struktur ani přesně vymezeného balíčku pro obnovu Gazy. Tyto výroky je proto nutné oddělovat od doloženého vývoje kolem F-35 a Mekkánské dohody.

Závěr

Erdoğan tvrdí, že Trump Turecku slíbil cestu zpět do programu F-35. Trump skutečně přislíbil zrušení sankcí a naznačil, že prodej letounů může být znovu zvažován. Turecko však zatím neodstranilo nejdůležitější překážku: americké právo stále vyžaduje, aby již nevlastnilo systémy S-400, a ministerstvo zahraničí uvedlo, že zákonné podmínky dosud splněny nebyly.

Mezi politickými prohlášeními a právní realitou tak zůstává výrazná mezera. Návrat Turecka by vyžadoval ověřitelné vyřešení otázky S-400, potvrzení americké exekutivy a prodej, který by ustál kontrolu Kongresu. Samotný slib z jednání na summitu NATO nestačí.