Spor Itálie se Španělskem kvůli Ceutě: proč se v Schengenu znovu objevily kontroly

Premiérka Giorgia Meloniová, vicepremiér Matteo Salvini a Tajani také volali buď po pozastavení Schengenu ve vztahu ke Španělsku, nebo dokonce po přezkoumání jeho účasti v bezhraničním prostoru.

Proč Španělsko zavedlo vlastní kontroly?

Madrid italské opatření odmítl jako neopodstatněné a politicky motivované. Španělská vláda tvrdí, že nemá být trestána za to, že čelila náhlému pohraničnímu náporu. Po nasazení policie a armády v Ceutě a po návratech velkého počtu lidí do Maroka proto odpověděla vlastními kontrolami.

Španělsko začalo 8. srpna kontrolovat letecké a námořní příjezdy z Itálie; opatření má trvat do 7. září. Jako důvod uvedlo ohrožení veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti spojené s rozsáhlým pohybem občanů třetích zemí v Schengenu a s rizikem jejich dalšího přesunu.

Během prvního dne španělští policisté zkontrolovali přibližně 200 cestujících na šesti největších letištích.

Znamená to konec Schengenu?

Ne. Schengenský prostor nadále funguje a Španělsko nebylo z něj vyloučeno. Obě země pouze dočasně obnovily kontroly na vybraných vnitřních hranicích, což evropská pravidla za určitých okolností umožňují. Opatření mají stanovené konečné termíny a podléhají evropskému dohledu.

Politický význam je však značný. Reciproční kontroly mezi dvěma významnými členskými státy ukazují, jak rychle může migrační nebo bezpečnostní krize narušit princip volného pohybu. Pokud by se podobná opatření opakovala nebo prodlužovala, mohla by oslabit důvěru ve fungování Schengenu.

Proč je klíčové právě Maroko?

Krize zároveň odhalila, jak zásadní je spolupráce s Marokem. Španělsko potřebuje Rabat při ochraně hranice i při návratech lidí, kteří se do Ceuty dostali. Zprávy o tom, že marocké úřady zadržely více než 100 lidí pokoušejících se dostat do enklávy z města Fnideq, ukazují, že marocké zásahy mohou vývoj situace výrazně ovlivnit.

Italský pohled je širší: podle Říma by Evropská unie měla na tranzitní země více tlačit a zároveň s nimi nastavit předvídatelnější spolupráci. Itálie nechce, aby se podobné události posuzovaly pouze jako selhání jednotlivých států na vnější hranici EU.

Jaký je širší evropský spor?

Ministři vnitra EU po událostech v Ceutě vyzvali k tvrdšímu postupu proti převaděčským sítím, účinnějším návratům a užší spolupráci se zeměmi původu i tranzitu. Itálie a další podobně smýšlející vlády podporují také návrhy na návratová centra ve třetích zemích financovaná Evropskou unií. Kritici těchto plánů upozorňují na právní, lidskoprávní i praktické problémy.

Spor proto není jen o několik týdnů kontrol na letištích a v přístavech. Jde také o střet dvou přístupů k evropské migrační politice. Meloniové pravicová koalice prosazuje odrazování migrantů a přesouvání části odpovědnosti na země mimo EU. Vláda premiéra Pedra Sáncheze naopak zdůrazňuje společnou evropskou odpovědnost a nástroje legální a regulované migrační politiky.

Co bude dál?

Bezprostřední opatření jsou časově omezená, takže současný konflikt sám o sobě nepředstavuje trvalý rozpad Schengenu. Ukazuje však, že migrační krize může rychle přerůst v diplomatický spor mezi členskými státy a v test evropských pravidel.

Nejisté zůstává také to, jak přesně hodnotit rozsah události. Odhady se pohybují od přibližně 72 000 do 78 000 příchozích a jednotlivé zprávy se liší i v údajích o následných návratech a obětech. Jisté je, že Ceuta se stala symbolem sporu o to, kdo má nést odpovědnost za ochranu vnější hranice EU a jak daleko mohou státy zajít při obnovování kontrol uvnitř Schengenu.

Tvrzení, že Finsko, Dánsko nebo Česká republika přijaly přímo srovnatelná opatření specificky kvůli Ceutě, nejsou v nejsilnějších dostupných zdrojích potvrzena. Nelze je proto považovat za součást stejného bilaterálního kroku Itálie a Španělska.