Výsledkem je částečné řešení, nikoli konec nedostatku. Některé interceptory na Ukrajinu dál přicházejí, veřejná vyjádření Kyjeva ale naznačují, že jejich spotřeba a tempo ruských útoků převyšují rychlost doplňování zásob.
Veřejná pozice amerického prezidenta Donalda Trumpa se během července posunula ve třech krocích.
Na okraj summitu NATO v Ankaře Trump Zelenskému řekl, že Spojené státy Ukrajině poskytnou licenci k výrobě interceptorů Patriot. Reuters tehdy uvedl, že Trump návrh prezentoval jako způsob, jak by si Ukrajina mohla část dodávek zajistit sama.
Zelenskyj následně popsal licenci jako politickou dohodu a zároveň uvedl, že se očekávají také dodávky interceptorů PAC-3.
Během schůzky v Oválné pracovně 28. července Trump podle médií odmítl Zelenského žádost o stovky dalších interceptorů Patriot. V jedné ze zpráv se hovoří přibližně o 300 raketách.
Podle těchto informací Trump poukázal na omezené americké zásoby a na potřebu ponechat interceptory pro ochranu amerických zařízení a spojenců na Blízkém východě v souvislosti s konfliktem s Íránem. Zprávy vycházely z výpovědí lidí obeznámených s jednáním, nikoli z veřejně zveřejněného přepisu schůzky.
Tři týdny po oznámení z Ankary Trump uvedl, že Spojené státy s ukrajinskou výrobou raket nesouhlasily a že se o této otázce stále jedná. Zároveň označil předávanou technologii za mimořádně citlivou a obtížně poskytovatelnou.
Příslib tak zůstal politicky oznámený, ale nebyl převeden do dokončené technické, právní a průmyslové dohody. To je podstatný rozdíl: veřejné prohlášení o udělení povolení ještě neznamená, že existuje schválený výrobní program.
Navzdory Trumpovým pochybnostem jednání pokračují. Reuters uvedl, že Spojené státy stále hledají možnosti, jak podpořit ukrajinskou výrobu a zásobování raketami Patriot. Na stole je několik variant.
Jedna z možností počítá s tím, že by Ukrajina vyráběla část komponentů a finální kompletace by probíhala v Německu. Tím by odpadla nutnost vybudovat celý výrobní řetězec přímo v zemi napadené Ruskem. I tak by ale byly zapotřebí americké souhlasy, koordinace průmyslu a přísné mechanismy kontroly kvality.
Jednání se týkají také levnější varianty PAC-3 jako alternativy k pokročilejšímu interceptoru PAC-3 MSE. Méně nákladné řešení by mohlo pomoci lépe využít omezené zásoby. Z dostupných informací však nevyplývá, zda byla tato varianta schválena pro použití na Ukrajině ani kdy by mohla být dodána.
Spojené státy a NATO se snaží získat další interceptory od evropských zemí, mimo jiné od Řecka, Španělska a Polska. Do snahy o zajištění dodávek se zapojil také vyslanec NATO Matthew Whitaker.
Tyto kroky mohou řešit akutní nedostatek rychleji než domácí výroba. Závisí však na ochotě a schopnosti spojenců uvolnit rakety z vlastních, rovněž omezených zásob.
Ani případné schválení výroby by neznamenalo rychlý přísun nových raket. Reuters uvedl, že podle tehdy projednávaných variant by Ukrajina dostala nově vyrobené interceptory nejdříve za rok nebo později.
Ukrajinská vyslankyně ve Washingtonu Olha Stefanishynová uvedla, že vybudování výroby přímo na Ukrajině by mohlo trvat 12 měsíců až pět let.
Nejde přitom jen o stavbu továrny. Výrobní program by vyžadoval schválené dodavatele, specializované pracovníky, zabezpečené provozy, testování, certifikaci a postup pro předání citlivých amerických technologií. Domácí výroba proto představuje dlouhodobé řešení kapacit, nikoli náhradu za rakety, které jsou k dispozici už nyní v zásobách spojenců.
Zelenskyj se kvůli omezeným dodávkám Patriot pokusil najít i jiný způsob, jak snížit tlak ruských raketových útoků. Požádal Donalda Trumpa o pomoc při získání souhlasu Elona Muska s využitím služby Starlink k navádění úderů proti ruským odpalovacím pozicím hluboko na území Ruska.
Musk této žádosti zatím nevyhověl. Podle zpráv své stanovisko odůvodňoval obavami z další eskalace války; některé zdroje zároveň uváděly, že se domnívá, že by Ukrajina měla usilovat o mírovou dohodu.
Když Zelenskyj požádal Trumpa, aby na Muska působil, americký prezident podle dostupných informací nezaujal jasné stanovisko.
Tento návrh by navíc nenahradil protivzdušnou obranu Patriot. Jeho cílem by bylo útočit na infrastrukturu, odkud jsou rakety odpalovány, nikoli je zachytávat po startu. Bez schválení tak Kyjev dál čelí stejnému základnímu problému: omezeným zásobám obranných interceptorů a absenci okamžité alternativy se stejnou funkcí.
Jádrem sporu je rozdíl mezi okamžitou ochranou a dlouhodobou soběstačností. Ukrajina potřebuje interceptory nyní, zatímco navrhované výrobní programy by začaly dodávat rakety nejdříve za rok a k plné kapacitě by se mohly dostávat ještě déle.
Ve Washingtonu debatu ovlivňuje konkurenční poptávka a obavy o stav amerických zásob. Kyjev naopak upozorňuje na rostoucí rozdíl mezi počtem interceptorů, které potřebuje, a počtem, který očekává.
Nejpřesnější popis současné situace proto zní: omezená podpora, o níž se stále jedná. Měsíční dodávky z USA a případné přesuny raket od evropských spojenců mohou Ukrajině krátkodobě ulevit. Licencovaná výroba však zůstává dlouhodobou možností, jejíž politické i technické podmínky stále nejsou uzavřené.