Ebola v Kongu je nyní nejsmrtelnější epidemií v historii země

Epidemie eboly v Demokratické republice Kongo překročila tragický historický milník. Podle vládních údajů zveřejněných 16. srpna bylo potvrzeno 4 945 případů a zemřelo 2 325 lidí. Jen během předchozích 24 hodin přibylo 101 nově odhalených infekcí. Počet obětí tak překonal bilanci 2 299 úmrtí z epidemie v letech 2018–2020 a současná epidemie se stala nejsmrtelnější v dějinách země.

Epidemie byla oficiálně vyhlášena 15. května po laboratorním potvrzení onemocnění způsobeného virem Bundibugyo v provincii Ituri. Čísla se rychle mění, proto je nutné údaje z různých dat nahlížet v jejich časovém kontextu a nesrovnávat je, jako by vznikly současně.

Proč je současná epidemie tak nebezpečná

Představitelé OSN ji označili za nejrychleji rostoucí epidemii eboly, jaká byla dosud zaznamenána. Jedno z hodnocení OSN uvádělo, že nemoc zabíjí přibližně jednoho člověka každých 30 minut. To ukazuje, jak rychle může šíření předstihnout možnosti zdravotnické reakce.

Výrazně vzrostl také podíl potvrzených případů, které končí úmrtím. Světová zdravotnická organizace (WHO) uváděla k 30. červenci hrubou smrtnost 44 procent, pozdější zprávy ji posunuly přibližně na 46 až 47 procent. Na začátku mimořádné situace se přitom hovořilo asi o 20 procentech.

Tento nárůst sám o sobě neznamená, že se virus stal smrtelnějším. Jedním z hlavních problémů je pozdní odhalování nemocných: k účinné péči se dostávají až ve vážném stavu a mezitím mohli nakazit další lidi. Podle dostupných údajů bylo 60 až 70 procent nových infekcí zjištěno u osob, které nebyly předem vedeny jako sledované kontakty. To naznačuje, že zdravotníci stále obtížně zachycují celé řetězce přenosu.

Epicentrum zůstává v Ituri

Nejvíce případů i úmrtí připadá na provincii Ituri. Podle jednoho hodnocení z poloviny srpna zde vzniklo přibližně 90 procent všech hlášených případů a 80 procent úmrtí. K 13. srpnu byly případy zaznamenány v 53 ze 140 zdravotních zón v pěti zasažených provinciích.

Geografie regionu situaci výrazně komplikuje. Odlehlé komunity jsou hůře dostupné a oslabené zdravotnictví omezuje možnosti testování, izolace i klinické léčby. Ozbrojený konflikt a nejistota mohou zdravotníkům bránit v bezpečném cestování, narušovat zásobovací trasy a zanechávat mezery ve vyhledávání kontaktů. Další riziko představuje pohyb obyvatelstva, zejména přes hranice provincií a států.

Proti viru Bundibugyo chybí schválené nástroje

Současnou epidemii způsobuje virus Bundibugyo. Pro tuto variantu eboly zatím neexistuje schválená vakcína ani specifická léčba. WHO uvádí, že kandidátní vakcíny a další možnosti se zkoumají, jejich absence však staví zasahující týmy do výrazně horší pozice než při epidemiích způsobených virem Zaire ebolavirus, proti němuž schválené nástroje existují.

O to důležitější jsou včasná diagnóza, podpůrná léčba, prevence a kontrola infekcí, sledování kontaktů a spolupráce s místními komunitami. Reakce se nemůže opřít o jediný lék nebo očkovací zásah, který by přenos zastavil.

Co musí reakce zvládnout

OSN uvolnila dalších 30,5 milionu dolarů ze svého Centrálního fondu pro naléhavou pomoc. Peníze navazují na dřívější podporu Konga a sousedních zemí. Organizace zároveň vyzvala ke zdvojnásobení kapacity pro bezpečné pohřby a k trojnásobnému navýšení kapacity léčby.

Mezi hlavní priority patří:

• rozšíření dohledu, laboratorního testování a rychlého vyšetřování případů;
• vyhledávání a sledování kontaktů ještě před nástupem příznaků;
• zvýšení léčebné kapacity a posílení opatření proti šíření infekce;
• využití genomového sekvenování k lepšímu pochopení způsobu šíření viru;
• nasazení dalších terénních epidemiologů, lékařů a zdravotnického personálu;
• spolupráce s komunitami, aby izolace, léčba i bezpečné pohřby probíhaly s důvěrou a respektem.

Samotné financování ale problém nevyřeší. Týmy potřebují také bezpečný přístup, dopravu, spolehlivé dodávky, vyškolené pracovníky a dlouhodobou spolupráci v komunitách zasažených konfliktem.

Pro region je klíčový přeshraniční dohled

Americké Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) uvádí, že reaguje na onemocnění způsobené virem Bundibugyo v odlehlých oblastech Demokratické republiky Kongo a Ugandy. Riziko pro širokou americkou veřejnost a cestovatele hodnotí jako nízké; k aktualizaci z 12. srpna nebyl ve Spojených státech potvrzen žádný případ spojený s touto epidemií.

Pro okolní státy však zůstává zásadní přeshraniční surveillance, tedy soustavné sledování výskytu. Pohyb lidí mezi zasaženými oblastmi může ztížit určení místa nákazy a umožnit, aby skryté řetězce přenosu pokračovaly.

Reakce na ebolu nesmí oslabit další péči

Rozšiřování operací proti ebole vytváří složitou humanitární volbu. Zdravotníci, doprava, laboratoře i peníze jsou omezené zdroje. Pokud se jich příliš mnoho přesune k ebole, mohou zeslábnout běžné i urgentní služby, včetně léčby malárie a dalších závažných onemocnění.

Nejdůležitější poselství současných čísel proto nespočívá pouze v samotném počtu obětí. Epidemie je také zkouškou toho, zda se podaří infekce odhalovat dříve, bezpečně se dostat ke komunitám, rozšířit léčbu a současně udržet fungování celého zdravotního systému. Další vývoj bude záviset na trvalé mezinárodní podpoře a účinné spolupráci s místními obyvateli, nikoli jen na krátkodobém přílivu peněz.