To je důležitý rozdíl: volič může podpořit zjištění skutečných podmínek členství, aniž by se už nyní zavázal ke vstupu do Unie.

Proč Island původní žádost odložil

Island podal žádost o členství v roce 2009, krátce po zhroucení svého bankovního sektoru. V době hluboké hospodářské krize vypadalo členství v EU a případné pozdější přijetí eura jako možný zdroj větší stability.

Po parlamentních volbách v roce 2013 však nastoupila středopravá, euroskeptická vláda a jednání pozastavila. Veřejná podpora členství i eura mezitím klesala a Evropou otřásala dluhová krize eurozóny. Do té doby bylo otevřeno 27 vyjednávacích kapitol, z nichž 11 bylo předběžně uzavřeno.

Nejcitlivější oblasti se ale k podrobnému vyjednávání prakticky nedostaly:

• kapitola zemědělství nebyla vůbec otevřena;
• jednání o rybolovu se zastavila ještě před zahájením vlastní vyjednávací fáze.

Právě rybolov, ochrana domácího zemědělství, možnost řídit vlastní hospodářskou politiku a obava z přebírání pravidel z Bruselu patřily k hlavním argumentům proti členství.

Proč se otázka vrací právě teď

Geopolitické prostředí se za poslední desetiletí výrazně změnilo. Ruská válka proti Ukrajině, rostoucí soupeření v Arktidě a severním Atlantiku i pochybnosti o dlouhodobé spolehlivosti Spojených států posílily argument zastánců užšího politického spojení s Evropou.

Do islandské debaty se promítla také otázka Grónska. Americký tlak a výroky týkající se tohoto strategicky položeného dánského území upozornily na zranitelnost i význam prostoru mezi Grónskem, Islandem a Spojeným královstvím.

Island je už nyní členem NATO. Zastánci členství v EU tvrdí, že Unie by k alianční bezpečnostní garanci přidala politickou a ekonomickou váhu. Odpůrci namítají, že pro obranu a bezpečnost je rozhodující NATO, nikoli EU.

V kampani však geopolitika nemusí být tím nejsilnějším tématem. Pro mnoho voličů zůstávají bezprostřednějšími otázkami ceny, stabilita měny, rybolov a rozsah národní suverenity.

Co naznačují průzkumy

Dostupné průzkumy ukazují větší podporu samotnému konání referenda a zjištění podmínek případné dohody než jednoznačnou podporu členství v EU. Aktuální briefing Evropského parlamentu uvádí většinovou podporu hlasování o zahájení jednání, zatímco názor na samotný vstup zůstává rozdělený.

Například průzkum Gallupu z dubna 2025 uváděl 43 procent respondentů pro členství a 39 procent proti. Výsledek se však může lišit podle přesného znění otázky a podle toho, zda se započítávají nerozhodnutí voliči.

Nejopatrnější závěr proto zní, že referendum je skutečně otevřené. Nelze z dostupných souhrnů průzkumů vyvodit jediný spolehlivý konečný podíl podpory.

Co už Island díky Evropě má

Island je s EU úzce propojen už dnes. Prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru (EHP), v němž jsou vedle Islandu také Norsko a Lichtenštejnsko, se účastní velké části jednotného trhu a přebírá rozsáhlý soubor relevantních pravidel EU včetně pravidel volného pohybu.

Zároveň je součástí schengenského prostoru, takže jeho obyvatelé mohou cestovat bez pravidelných pasových kontrol mezi zeměmi Schengenu.

EHP ale nezahrnuje společnou zemědělskou a rybářskou politiku EU. Island také není součástí celní unie ani společné obchodní politiky, nevolí poslance Evropského parlamentu, nenavrhuje eurokomisaře a nemá formální hlas při tvorbě unijních právních předpisů. Jeho účast na jednotném trhu je proto rozsáhlá, ale není totožná s členstvím v EU.

Plné členství by obvykle znamenalo zastoupení a hlasovací práva v institucích EU, příspěvky do rozpočtu Unie, účast na společné obchodní politice a uplatňování společné zemědělské a společné rybářské politiky.

Argumenty pro obnovení jednání

Zastánci tvrdí, že Island dnes přejímá mnoho pravidel EU prostřednictvím EHP, aniž by měl přímý hlas při jejich vytváření. Členství by podle nich mohlo vyměnit současnou roli „příjemce pravidel“ za zastoupení a možnost ovlivňovat rozhodnutí.

EU by podle této argumentace nabídla větší politické zázemí a předvídatelnější ekonomický rámec v době nejistoty v severním Atlantiku. Samotná jednání by navíc mohla vyjasnit, jak by vypadala případná pravidla pro rybolov, zemědělství, měnu a finanční příspěvky.

Podpora hlasování „ano“ tedy nemusí znamenat bezpodmínečnou podporu členství. Pro část voličů je důležité nejprve zjistit konkrétní podmínky a teprve poté se rozhodnout.

Argumenty proti

Odpůrci namítají, že Island už získává hlavní obchodní výhodu — přístup na jednotný trh — bez plné politické ceny členství. Obávají se příspěvků do rozpočtu EU i menší volnosti při tvorbě domácí regulace a hospodářské politiky.

Členství by také znamenalo konec možnosti samostatně vyjednávat vlastní obchodní dohody, protože zahraniční obchodní politika patří mezi pravomoci EU.

Zemědělci se obávají větší konkurence dovozu z ostatních členských států a tlaku na domácí ochranná opatření. I to pomáhá vysvětlit, proč se zemědělství v prvním kole přístupových jednání vůbec neotevřelo.

Největší námitky se však týkají rybolovu. Ryby jsou pro Island ekonomicky i symbolicky zásadní a kritici tvrdí, že členství ve společné rybářské politice EU by mohlo přesunout otázky kvót a přístupu k lovištím do společného evropského rámce.

Proč se tolik mluví o makrelách

Makrela se stala zkratkou pro širší spor o kontrolu nad rybolovem. Změny v rozšíření makrelích populací a následné spory o kvóty udělaly z této otázky jeden z nejspornějších bodů dřívějšího jednání Islandu s EU.

Odpůrci se obávají, že by evropská plavidla mohla získat přístup k islandským vodám a že by Island už nemohl samostatně určovat podíly úlovků podle vlastního posouzení stavu populací. Zastánci odpovídají, že vyjednávání by mohla přinést přechodná nebo zvláštní ochranná pravidla. To je však vyjednávací cíl, nikoli záruka.

Islandská vláda se snaží svou červenou linii formulovat jednoznačně. Ministryně zahraničí Þorgerður Katrín Gunnarsdóttir uvedla, že Island by v jakékoli přístupové dohodě požadoval „suverénní kontrolu nad veškerým rybolovem“.

Jak reagují vláda a Brusel

Islandská vláda představuje referendum jako dvoufázový demokratický proces: nyní by voliči povolili zahájení jednání a později by schvalovali či odmítali konkrétní přístupovou dohodu.

Proevropští islandští politici zdůrazňují, že hlas „ano“ není nevratným rozhodnutím o vstupu. Euroskeptici naopak upozorňují, že obnovení jednání vytvoří politický tlak směřující ke členství a vystaví nejcitlivější národní zájmy vyjednávání.

Evropská komisařka pro rozšíření Marta Kos uvedla, že během přístupových jednání lze najít „kreativní řešení“ pro rybolov. Zároveň předem neslíbila, že EU přijme islandské požadavky.

Brusel se veřejně drží zpátky a nechce vyvolat dojem, že do islandského hlasování zasahuje. Unijní představitelé však vnímají případné kladné rozhodnutí jako šanci na úspěšný příběh rozšíření EU v době, kdy je postup v jiných kandidátských zemích obtížnější.

Výsledek tak může otevřít dveře k novému kolu jednání, ale sám o sobě Island do Evropské unie nepřivede. O tom by se rozhodovalo až později — po vyjednání podmínek, mezi nimiž bude mít rybolov pravděpodobně největší váhu.

To je důležitý rozdíl: volič může podpořit zjištění skutečných podmínek členství, aniž by se už nyní zavázal ke vstupu do Unie.

Proč Island původní žádost odložil

Island podal žádost o členství v roce 2009, krátce po zhroucení svého bankovního sektoru. V době hluboké hospodářské krize vypadalo členství v EU a případné pozdější přijetí eura jako možný zdroj větší stability.

Po parlamentních volbách v roce 2013 však nastoupila středopravá, euroskeptická vláda a jednání pozastavila. Veřejná podpora členství i eura mezitím klesala a Evropou otřásala dluhová krize eurozóny. Do té doby bylo otevřeno 27 vyjednávacích kapitol, z nichž 11 bylo předběžně uzavřeno.

Nejcitlivější oblasti se ale k podrobnému vyjednávání prakticky nedostaly:

• kapitola zemědělství nebyla vůbec otevřena;
• jednání o rybolovu se zastavila ještě před zahájením vlastní vyjednávací fáze.

Právě rybolov, ochrana domácího zemědělství, možnost řídit vlastní hospodářskou politiku a obava z přebírání pravidel z Bruselu patřily k hlavním argumentům proti členství.

Proč se otázka vrací právě teď

Geopolitické prostředí se za poslední desetiletí výrazně změnilo. Ruská válka proti Ukrajině, rostoucí soupeření v Arktidě a severním Atlantiku i pochybnosti o dlouhodobé spolehlivosti Spojených států posílily argument zastánců užšího politického spojení s Evropou.

Do islandské debaty se promítla také otázka Grónska. Americký tlak a výroky týkající se tohoto strategicky položeného dánského území upozornily na zranitelnost i význam prostoru mezi Grónskem, Islandem a Spojeným královstvím.

Island je už nyní členem NATO. Zastánci členství v EU tvrdí, že Unie by k alianční bezpečnostní garanci přidala politickou a ekonomickou váhu. Odpůrci namítají, že pro obranu a bezpečnost je rozhodující NATO, nikoli EU.

V kampani však geopolitika nemusí být tím nejsilnějším tématem. Pro mnoho voličů zůstávají bezprostřednějšími otázkami ceny, stabilita měny, rybolov a rozsah národní suverenity.

Co naznačují průzkumy

Dostupné průzkumy ukazují větší podporu samotnému konání referenda a zjištění podmínek případné dohody než jednoznačnou podporu členství v EU. Aktuální briefing Evropského parlamentu uvádí většinovou podporu hlasování o zahájení jednání, zatímco názor na samotný vstup zůstává rozdělený.

Například průzkum Gallupu z dubna 2025 uváděl 43 procent respondentů pro členství a 39 procent proti. Výsledek se však může lišit podle přesného znění otázky a podle toho, zda se započítávají nerozhodnutí voliči.

Nejopatrnější závěr proto zní, že referendum je skutečně otevřené. Nelze z dostupných souhrnů průzkumů vyvodit jediný spolehlivý konečný podíl podpory.

Co už Island díky Evropě má

Island je s EU úzce propojen už dnes. Prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru (EHP), v němž jsou vedle Islandu také Norsko a Lichtenštejnsko, se účastní velké části jednotného trhu a přebírá rozsáhlý soubor relevantních pravidel EU včetně pravidel volného pohybu.

Zároveň je součástí schengenského prostoru, takže jeho obyvatelé mohou cestovat bez pravidelných pasových kontrol mezi zeměmi Schengenu.

EHP ale nezahrnuje společnou zemědělskou a rybářskou politiku EU. Island také není součástí celní unie ani společné obchodní politiky, nevolí poslance Evropského parlamentu, nenavrhuje eurokomisaře a nemá formální hlas při tvorbě unijních právních předpisů. Jeho účast na jednotném trhu je proto rozsáhlá, ale není totožná s členstvím v EU.

Plné členství by obvykle znamenalo zastoupení a hlasovací práva v institucích EU, příspěvky do rozpočtu Unie, účast na společné obchodní politice a uplatňování společné zemědělské a společné rybářské politiky.

Argumenty pro obnovení jednání

Zastánci tvrdí, že Island dnes přejímá mnoho pravidel EU prostřednictvím EHP, aniž by měl přímý hlas při jejich vytváření. Členství by podle nich mohlo vyměnit současnou roli „příjemce pravidel“ za zastoupení a možnost ovlivňovat rozhodnutí.

EU by podle této argumentace nabídla větší politické zázemí a předvídatelnější ekonomický rámec v době nejistoty v severním Atlantiku. Samotná jednání by navíc mohla vyjasnit, jak by vypadala případná pravidla pro rybolov, zemědělství, měnu a finanční příspěvky.

Podpora hlasování „ano“ tedy nemusí znamenat bezpodmínečnou podporu členství. Pro část voličů je důležité nejprve zjistit konkrétní podmínky a teprve poté se rozhodnout.

Argumenty proti

Odpůrci namítají, že Island už získává hlavní obchodní výhodu — přístup na jednotný trh — bez plné politické ceny členství. Obávají se příspěvků do rozpočtu EU i menší volnosti při tvorbě domácí regulace a hospodářské politiky.

Členství by také znamenalo konec možnosti samostatně vyjednávat vlastní obchodní dohody, protože zahraniční obchodní politika patří mezi pravomoci EU.

Zemědělci se obávají větší konkurence dovozu z ostatních členských států a tlaku na domácí ochranná opatření. I to pomáhá vysvětlit, proč se zemědělství v prvním kole přístupových jednání vůbec neotevřelo.

Největší námitky se však týkají rybolovu. Ryby jsou pro Island ekonomicky i symbolicky zásadní a kritici tvrdí, že členství ve společné rybářské politice EU by mohlo přesunout otázky kvót a přístupu k lovištím do společného evropského rámce.

Proč se tolik mluví o makrelách

Makrela se stala zkratkou pro širší spor o kontrolu nad rybolovem. Změny v rozšíření makrelích populací a následné spory o kvóty udělaly z této otázky jeden z nejspornějších bodů dřívějšího jednání Islandu s EU.

Odpůrci se obávají, že by evropská plavidla mohla získat přístup k islandským vodám a že by Island už nemohl samostatně určovat podíly úlovků podle vlastního posouzení stavu populací. Zastánci odpovídají, že vyjednávání by mohla přinést přechodná nebo zvláštní ochranná pravidla. To je však vyjednávací cíl, nikoli záruka.

Islandská vláda se snaží svou červenou linii formulovat jednoznačně. Ministryně zahraničí Þorgerður Katrín Gunnarsdóttir uvedla, že Island by v jakékoli přístupové dohodě požadoval „suverénní kontrolu nad veškerým rybolovem“.

Jak reagují vláda a Brusel

Islandská vláda představuje referendum jako dvoufázový demokratický proces: nyní by voliči povolili zahájení jednání a později by schvalovali či odmítali konkrétní přístupovou dohodu.

Proevropští islandští politici zdůrazňují, že hlas „ano“ není nevratným rozhodnutím o vstupu. Euroskeptici naopak upozorňují, že obnovení jednání vytvoří politický tlak směřující ke členství a vystaví nejcitlivější národní zájmy vyjednávání.

Evropská komisařka pro rozšíření Marta Kos uvedla, že během přístupových jednání lze najít „kreativní řešení“ pro rybolov. Zároveň předem neslíbila, že EU přijme islandské požadavky.

Brusel se veřejně drží zpátky a nechce vyvolat dojem, že do islandského hlasování zasahuje. Unijní představitelé však vnímají případné kladné rozhodnutí jako šanci na úspěšný příběh rozšíření EU v době, kdy je postup v jiných kandidátských zemích obtížnější.

Výsledek tak může otevřít dveře k novému kolu jednání, ale sám o sobě Island do Evropské unie nepřivede. O tom by se rozhodovalo až později — po vyjednání podmínek, mezi nimiž bude mít rybolov pravděpodobně největší váhu.