Tajná tankerová síť udržuje vývoz ropy přes Hormuz navzdory válce

Jak funguje přeprava „ve tmě“

Nejde o běžnou exportní trasu, ale spíše o kyvadlový systém:

1. Menší nebo kyvadlové tankery naloží ropu v Perském zálivu.
2. Vypnou automatický identifikační systém AIS, který běžně vysílá jejich polohu, směr a další údaje.
3. Překonají Hormuz navzdory výrazně menšímu počtu veřejně sledovaných plavidel.
4. V Ománském zálivu přeloží náklad na větší tankery pokračující na světové trhy.

Satelitní snímky 10. srpna identifikovaly 12 překladišť ropy mezi loděmi podél ománského a emirátského pobřeží. Zjištění naznačují, že některé tankery stále proplouvají Hormuzem bez aktivního vysílání polohy.

To ovšem neznamená, že je průliv otevřený v běžném obchodním smyslu. Podle dat společnosti Kpler, která citovala BBC, proplouvalo začátkem srpna průlivem v jednotlivých dnech jen osm až 11 lodí, zatímco před válkou jich bylo více než 100 denně. CNN za celý jeden týden zaznamenala 84 plavidel, tedy přibližně pětinu očekávaného předválečného provozu.

Proč se ceny ropy nezvyšují ještě prudčeji

Utajená přeprava zachovává alespoň částečně otevřený ventil dodávek v době, kdy viditelný provoz téměř zamrzl. Fyzický tok ropy pomáhá zmírnit okamžitý nedostatek. Samotné vědomí, že ropa ze zálivu stále odchází, může zároveň omezovat panické nákupy a takzvanou geopolitickou rizikovou přirážku v cenách.

Zprávy o těchto dodávkách uvádějí, že pomáhají bránit prudkému růstu cen. Dostupné podklady však samy o sobě nepotvrzují přesné rozpětí ceny Brentu ani neprokazují, že právě utajený obchod je jediným faktorem určujícím cenu ropy.

Klíčový rozdíl spočívá mezi stabilizací dodávek a jejich zajištěním. Více než 4 miliony barelů denně představují významný objem, ale stále jde o výrazně méně než před válkou. Pokud by došlo k útoku na překladiště, dalšímu úbytku posádek či majitelů ochotných riskovat plavbu nebo k úspěšnému zásahu tankeru plujícího „ve tmě“, značná část zbývajícího toku by mohla rychle zmizet.

Proč se odhady objemu tolik liší

Nejčastěji uváděné číslo je sporné především proto, že plavby bez AIS se obtížně sledují. Analytici mohou přehlédnout lodě, které nevysílají svou polohu, a jeden náklad může být v některých statistikách započítán dvakrát — před překladem i po něm.

Dostupné odhady zahrnují:

• Více než 4 miliony barelů denně: údaj připisovaný analytikům a lidem obeznámeným s utajenými přepravami.
• Téměř 9 milionů barelů denně: veřejný odhad amerického ministra energetiky Chrise Wrighta.
• Přibližně 4 miliony barelů denně: nižší odhad připisovaný bance JPMorgan a citovaný CNN.
• Zhruba 3 miliony barelů denně: odhad společnosti Barclays pro čistý vývoz ropy a ropných produktů za týden končící 7. srpna.

Čísla nejsou přímo srovnatelná. Některá se týkají pouze ropy, jiná ropy společně s produkty; liší se také sledovaným obdobím a započítanými trasami. Nejbezpečnější závěr proto zní: z regionu odcházejí významné objemy ropy, přesný aktuální rozsah však nelze určit jediným číslem.

Různé jsou i zprávy o útocích na plavidla ADNOC

Na první pohled si odporují také informace o útocích na lodě spojené s emirátskou státní ropnou společností ADNOC. Rozdíly se však většinou vysvětlí datem a způsobem počítání.

Reuters informovala, že 8. srpna byl napaden jeden tanker spojený s ADNOC. Další zpráva Reuters uváděla útok na dvě plavidla ADNOC 13. srpna a report z 14. srpna popisoval napadení jednoho plavidla.

Tyto jednotlivé incidenty nemusí být v rozporu s širším prohlášením ADNOC ze 7. srpna, podle něhož bylo od začátku konfliktu napadeno 15 jejích lodí, včetně tří během daného týdne. Už dříve byly zasaženy dva emirátské tankery, Mombasa B a Al Bahyah. Jeden indický člen posádky zemřel a dalších osm utrpělo zranění.

Rozdíl tedy spočívá především v časovém rámci a rozsahu. Zpráva může popisovat jeden nový útok, zatímco souhrnný údaj ADNOC zahrnuje celý konflikt. Reportáže navíc používají různé pojmy — plavidla vlastněná ADNOC, s ADNOC propojená nebo pouze napadená. Čísla proto nelze bez ověření definic jednoduše sečíst.

Rizika pro posádky, majitele i náklad

Plavba bez aktivního AIS přidává další nebezpečí do už tak rizikové vodní cesty. Loď, která nevysílá svou polohu, se hůře identifikuje ostatním plavidlům, námořním silám i záchranným službám. Noční plavby a překládání nákladu zvyšují riziko navigačních chyb, srážek, požárů a komplikované reakce na nouzovou situaci.

Tankery navíc čelí útokům raketami a drony. Červencový zásah dvou emirátských tankerů si vyžádal jednoho mrtvého a osm zraněných členů posádky. Později byl poblíž Hormuzu poškozen katarský tanker LNG; požár ve strojovně vytvořil riziko výbuchu a posádka musela být evakuována.

Pro majitele lodí nekončí obchodní riziko u fyzického poškození. Krize přinesla odklony, zpoždění, ohrožení nákladu a vážné problémy s pojištěním. Podle Brookings se pojištění plavidel proplouvajících průlivem stalo nedostupným nebo neúměrně drahým a námořníci nebyli ochotni trasu absolvovat.

Proč alternativní infrastruktura Hormuz okamžitě nenahradí

Emirátská trasa do Fudžajry má omezenou kapacitu

Spojené arabské emiráty mohou část Hormuzu obejít ropovodem Abu Dhabi Crude Oil Pipeline, který spojuje pozemní těžbu s terminálem ve Fudžajře mimo průliv. Jeho současná kapacita se podle dostupných údajů blíží 1,8 milionu barelů denně. Emiráty i po narušení Fudžajry íránskou palbou stále vyvážely přibližně tento objem, zhruba polovinu předválečné produkce.

Nový ropovod West–East má exportní kapacitu přes Fudžajru zdvojnásobit. Do provozu však má být uveden až v roce 2027, takže současný nedostatek nevyřeší. Projekt v hodnotě přibližně 3 miliard dolarů proto představuje dlouhodobou pojistku, nikoli okamžitou náhradu.

Saúdskoarabský Petroline nepřepraví ropu všech producentů

Saúdskoarabský ropovod East–West, známý jako Petroline, vede ropu z východních polí království k terminálu Janbú u Rudého moře. Jeho nominální kapacita dosahuje až 7 milionů barelů denně, efektivní vývoz se však podle Reuters odhadoval přibližně na 4,5 milionu barelů v závislosti na dostupnosti tankerů a přístavních zařízení.

Ani tato kapacita není okamžitou náhradou za veškerou dopravu přes Hormuz. Záleží na volné infrastruktuře, skladování, terminálech, lodích, bezpečnosti i na druzích ropy, které lze přepravovat. Petroline navíc nedokáže přímo převzít vývoz pocházející z Kuvajtu, Kataru, Iráku nebo Spojených arabských emirátů.

Katarský LNG je na lodní dopravě závislý

Ropovody nedokážou vyřešit problém Kataru s LNG. Zkapalněný zemní plyn musí ke svým zahraničním odběratelům po moři, a zůstává proto vystaven stejnému námořnímu riziku.

Reuters informovala, že katarský LNG tanker Al Rekayyat po útoku zůstal stát u Ománu. Požár ve strojovně vytvořil riziko výbuchu, náklad však zůstal zajištěn a posádka byla evakuována.

Společnost QatarEnergy zároveň uvedla, že íránské útoky poškodily dva ze 14 katarských LNG vlaků a jedno ze zařízení na výrobu kapalných paliv. Výsledkem měl být výpadek odhadovaných 17 % exportní kapacity LNG. Tento výpadek nelze okamžitě nahradit přesměrováním ropy potrubím.

Čína zůstává velkou neznámou

Tempo, jakým se narušení projeví na světových cenách, mohou ovlivnit strategické a komerční zásoby ropy v Číně. Pokud by čínské firmy nebo vláda začaly čerpat ze skladovaných zásob, mohlo by to omezit okamžitou konkurenci o vzácné námořní dodávky.

Pokud by však Čína naopak zásoby doplňovala nebo agresivně soupeřila o zbývající náklady, tlak na trh by se mohl zvýšit. Dostupné zdroje neuvádějí velikost, dostupnost ani pravidla pro uvolnění čínských zásob. Čína proto představuje významnou nejistotu, nikoli spolehlivý zdroj úlevy.

Záchranné lano, ne návrat k normálu

Síť „temných“ tankerů ukazuje, že Hormuz nelze v současné situaci popsat jen jako otevřený, nebo uzavřený. Část ropy stále prochází vysoce omezeným a obtížně měřitelným kanálem, který stojí na riskantních plavbách a překládání nákladu u Ománu.

Systém však závisí na lodích ochotných vplout do oblasti s vážnou bezpečnostní hrozbou, na posádkách ochotných v ní pracovat, na pojišťovnách ochotných riziko krýt a na překladištích, která zůstanou dostupná. Při odhadech pohybujících se zhruba od 3 do 9 milionů barelů denně je směr dodávek zřejmý, jejich přesný rozsah však nikoli.

Utajené přepravy zatím zmírňují cenový šok. Nečiní ale dodávky energie z Perského zálivu bezpečnými. Nový útok, přísnější omezení pojištění, nedostatek posádek nebo změna čínského nákupního chování mohou rychle proměnit zvládnutelný nedostatek v mnohem větší výpadek ropy i LNG.