Tři ohniska napětí, která dnes sleduje Blízký východ

1. Izrael oznámil zabití velitele Hizballáhu v jižním Libanonu

Izraelské obranné síly uvedly, že při úderu v oblasti Dajr az-Zahrání v jižním Libanonu, která spadá pod obec Ansár, zabily vysokého velitele Hizballáhu Abú Hasana Aláa. Izrael ho identifikoval také jako Alího Muhammada Fachra ad-Dína či Alího Muhammada Fachruddína a označil ho za velitele jednotky Badr, někdy přepisované jako Badder.

Podle izraelské verze šlo o odvetu za předchozí útok Hizballáhu výbušným dronem, při němž byli vážně zraněni tři izraelští vojáci.

Širší izraelské údery si podle některých zpráv vyžádaly 11 obětí včetně tří dětí. Šlo by o nejkrvavější násilí v jižním Libanonu od dohod z června, které zmírnily přeshraniční boje. Údaje o obětech se však liší. Libanonské ministerstvo zdravotnictví podle samostatného hlášení uvedlo, že samotný úder v Dajr az-Zahrání zabil čtyři lidi a dalších 17 zranil. Rozdíl může souviset s odlišným rozsahem započítaných útoků nebo s časovým obdobím, proto je třeba celkový počet brát s rezervou.

Izrael zároveň uvedl, že další úder zasáhl velitelství Hizballáhu v Ansáru a zabil Alího Samíra al-Hádž Hasana, kterého označil za velitele praporu elitních jednotek Radwán. Hizballáh podle dostupných zpráv do 16. srpna Aláovu smrt veřejně nepotvrdil.

Proč je úder důležitý

K útoku došlo navzdory rámci, který měl omezit přeshraniční násilí. Počet hlášených obětí i následná výměna útoků ukazují, že červnové dohody neodstranily riziko nové eskalace v jižním Libanonu.

Bezprostřední sled událostí je v izraelském popisu jednoznačný: útok Hizballáhu zranil izraelské vojáky a následovaly izraelské údery na vysoce postavené představitele a pozice této skupiny. Dostupné informace ale vycházejí především z izraelských tvrzení o zasažených velitelích a důvodech operace; potvrzení ze strany Hizballáhu v případě Aláa stále chybělo.

2. Příměří mezi USA a Íránem narazilo na termín 17. srpna

Samostatným problémem je šedesátidenní příměří mezi Spojenými státy a Íránem uzavřené v rámci takzvaného Islá­mábádského memoranda o porozumění. Jeho platnost měla skončit v pondělí 17. srpna. Dohoda měla udržet jednání o širším urovnání, které se týká íránského jaderného programu, sankcí a dalších sporných otázek.

K 16. srpnu byla jednání popisována jako zablokovaná a obě strany podle dostupných zpráv neprovedly klíčové části memoranda. Pákistánské vládní zdroje už dříve agentuře Anadolu sdělily, že Washington a Teherán v principu souhlasily s prodloužením příměří. Délka prodloužení však nebyla dohodnuta a žádná z vlád tento krok veřejně nepotvrdila.

Rozhodující je proto rozdíl mezi souhlasem tlumočeným prostředníky a veřejně potvrzeným, dokončeným dodatkem k dohodě. Dostupné zprávy podporovaly první možnost, nikoli druhou. S blížícím se termínem tak zůstávalo nejasné, zda příměří skutečně pokračuje na základě formálně uzavřeného ujednání.

3. Hormuzský průliv zůstává téměř uzavřený pro obchodní dopravu

Třetím hlavním ohniskem je strategický Hormuzský průliv. Po útocích na další dvě obchodní lodě 14. srpna, z nichž Spojené arabské emiráty obvinily Írán, se provoz podle dostupných informací zpomalil téměř k úplnému zastavení. Agentura Reuters uvedla, že ve čtvrtek průlivem proplulo pouze devět plavidel.

Podle shrnutí americké Kongresové výzkumné služby Spojené státy znovu zavedly námořní blokádu íránských přístavů v reakci na obnovené útoky na obchodní lodě a arabské státy. Varování pro námořní dopravu zůstávala na nejvyšší úrovni rizika.

Íránské revoluční gardy uvedly, že otevření průlivu podmiňují přijetím požadavků Washingtonem. Patří mezi ně ukončení hrozeb proti Íránu, zmírnění sankcí a uvolnění zmrazených íránských aktiv. Gardy zároveň prohlásily, že znovuotevření průlivu nezávisí na jednáních mezi Íránem a Ománem.

Íránští poslanci také projednávali návrh, který by dočasně zakázal průjezd americkým a izraelským lodím a u ostatních obchodních plavidel zavedl poplatek až ve výši 7 % hodnoty nákladu, dokud Írán nedostane náhradu za válečné škody. Podle dostupných informací šlo o projednávaný návrh, nikoli o platné pravidlo pro lodní dopravu.

Co z toho plyne

Tyto tři události nejsou součástí jediné společné diplomacie, vytvářejí však mimořádně nestabilní regionální kulisu. V jižním Libanonu došlo k nejtvrdšímu hlášenému násilí od červnového příměří, dohoda mezi USA a Íránem se přiblížila k rozhodujícímu termínu bez veřejně potvrzeného prodloužení a doprava přes Hormuz zůstala omezena kvůli vojenským hrozbám, blokádám a rozdílným podmínkám pro znovuotevření průlivu.

Nejdůležitější zůstává míra nejistoty. Izraelské tvrzení o smrti velitele Hizballáhu nebylo v dostupných zprávách potvrzeno samotným Hizballáhem, počet obětí se lišil podle zdroje a rozsahu započítaných útoků a údajný souhlas s prodloužením americko-íránského příměří zůstával provizorní. Právě tyto rozdíly jsou zásadní při posuzování, zda se region blíží uklidnění, nebo další eskalaci.