Čínští výrobci baterií se hrnou do bezuhlíkových parků. Důvod? Tvrdý emisní strop EU od roku 2028

Čínští výrobci baterií ve velkém obsazují bezuhlíkové průmyslové parky. Nejde o ekologické nadšení, ale o tvrdou defenzivu. Evropská unie totiž chystá přísná pravidla, která by mohla uzavřít jeden z jejich nejdůležitějších vývozních trhů.

Klíčem je nařízení EU o bateriích (EU Battery Regulation). To od 18. února 2027 vyžaduje, aby všechny elektromobilové, lehké dopravní (LMT) a průmyslové baterie nad 2 kWh prodávané v EU měly digitální pas přístupný přes QR kód . Už od roku 2026 jsou nutná prohlášení o uhlíkové stopě a zařazení do výkonnostních tříd. Největší zlom ale přijde 18. února 2028, kdy začnou platit maximální limity uhlíkové stopy – absolutní emisní strop pro životní cyklus baterie . Kdo ho překročí, na trh EU nesmí, ať už vyrábí kdekoli na světě.

Čína je dominantním dodavatelem baterií do Evropy. Ztráta tohoto trhu by pro její výrobce znamenala obrovskou ránu.

Proč utíkají zrovna výrobci baterií?

Podle analýzy poradenské společnosti Gavekal Technologies, kterou citoval deník South China Morning Post (SCMP), je nápor do bezuhlíkových zón jednoznačně veden sektorem baterií . Z celkového počtu ohlášených projektů v 52 pilotních zónách připadá 79 na baterie, elektromobily a skladování energie. Na tradiční těžký průmysl, jako je výroba oceli a hliníku, zbývá jen 19 projektů .

Tento poměr 4:1 není náhodný. Baterie čelí nejbližšímu a nejpřísnějšímu termínu pro splnění emisních limitů. Ocel a hliník jsou pod menším tlakem, protože jejich emisní regulace (např. CBAM – uhlíkové clo na hranicích) zatím není tak přímočará.

Z obrany útokem: Jak se může vyplatit být „zelený“

Budování bezuhlíkových parků nutí čínské firmy řešit problémy, které nikde jinde na světě nemají komerčně odzkoušené: integraci obnovitelných zdrojů přímo v areálu, nasazení chytrých sítí a systémů pro ukládání energie nebo sledování uhlíkové stopy v reálném čase. Parky jsou soustředěny v jihovýchodních pobřežních provinciích poblíž velkých průmyslových klastrů a silně spoléhají na větrnou a solární energii .

Čínský 15. pětiletý plán (2026–2030) počítá se zhruba 100 národními bezuhlíkovými parky . Současných 52 pilotních zón je záměrným testovacím polygony. Jakmile bude model fungovat u baterií, může se replikovat pro jiná odvětví a vyvážet do světa jako „modul bezuhlíkového parku na klíč“.

Právě rozvíjející se trhy (jihovýchodní Asie, Afrika, Blízký východ) budují vlastní dodavatelské řetězce pro baterie a elektromobily, ale chybí jim infrastruktura pro nízkouhlíkovou výrobu. Čína jim může nabídnout hotový balíček: obnovitelné zdroje, bateriová úložiště, digitální platformy pro správu uhlíku a vyrovnávání sítě. Místo levnějších baterií by prodávala celý systém. Zpráva Gavekal Technologies, kterou cituje SCMP, tuto strategii označuje za „exportovatelnou výhodu v průmyslovém řízení uhlíkové stopy“ .

A v neposlední řadě: výrobci s certifikovanými nízkoemisními bateriemi budou v budoucnu čelit nižším clům a sankcím v rámci rozšiřujících se mechanismů uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM).

Jedna velká nejistota

Evropská komise dosud nestanovila přesné hodnoty emisního stropu pro rok 2028; určí je až prováděcími akty . Pokud budou limity benevolentní, tlak by polevil. Ovšem k polovině roku 2026 čínský průmysl jedná, jako by měly být přísné. Poměr 79 ku 19 projektů je toho jasným důkazem – výrobci baterií vnímají nejvyšší riziko, ale i největší šanci být první.