Jak íránská válka vyčerpala zásoby hliníku na LME na nejnižší úroveň za 36 let

V srpnu 2026 klesly zásoby hliníku na Londýnské burze kovů (LME) na přibližně 250 000 tun – nejnižší úroveň od roku 1990. Příčinou je íránská válka, která zničila zhruba 2 miliony tun roční produkce v Perském zálivu, uzavřela Hormuzský průliv a přiměla spotřebitele k horečnému stahování fyzického kovu ze skladů burzy .

Tato událost není jen otřesem na komoditním trhu. Je to případová studie toho, jak jediné geopolitické ohnisko může odhalit křehkost dodavatelských řetězců kritických surovin, na nichž Západ závisí ve výrobě, obraně a energetické transformaci.

Přímá příčina: válečná díra v nabídce

Dodavatelská krize začala 28. února 2026, kdy USA a Izrael podnikly údery na Írán. Írán odpověděl nálety, které poškodily dvě z největších hliníkových hutí na Středním východě, provozované společnostmi Aluminium Bahrain (Alba) a Emirates Global Aluminium (EGA) . Pracovníci byli zraněni, zařízení poškozena a obě hutě omezily výrobu .

Současně došlo k faktickému uzavření Hormuzského průlivu – vodní cesty, kterou kdysi procházelo zhruba 10 % světové produkce hliníku. To zablokovalo vývoz ze zemí Zálivu do Evropy, USA a Asie a také znemožnilo dovoz bauxitu a oxidu hlinitého, na které jsou tamní hutě odkázány .

Podle Mezinárodního institutu hliníku klesla prvovýroba hliníku v Zálivu mezi únorem a květnem 2026 v přepočtu na roční bázi o 2 miliony tun – což představuje zhruba 3 % celosvětové roční produkce, která byla vymazána během několika měsíců .

S mizením fyzického kovu z trhu se výrobci, obchodníci a spotřebitelé obrátili na LME jako na dodavatele poslední instance. Zásoby kovu dostupného k dodání (on-warrant stocks) se snížily na polovinu, z přibližně 440 000 tun v lednu na zhruba 250 000 tun do poloviny srpna .

Cenová dynamika: skok, ústup a nejistá rovnováha

Šok poslal cenu tříměsíčního kontraktu na hliník na LME na čtyřleté maximum 3 787,50 USD za tunu na začátku června 2026 . Někteří analytici v té době předpovídali, že by ceny mohly prorazit hranici 4 000 USD za tunu, čímž by se přiblížily historickým rekordům .

Do konce července však ceny klesly zpět na přibližně 3 170 USD za tunu – zhruba na úroveň před eskalací války . Tento částečný pokles naznačuje, že trh započítal určitý pokles poptávky v důsledku zpomalující se globální ekonomiky a víru, že se produkce v Zálivu nakonec obnoví. Základní napětí na trhu však zůstává vážné, zásoby jsou na historických minimech a nová nabídka z Číny a Indonésie není schopna pokles vyrovnat .

Koncentrované držby: riziko jednoho subjektu a jedné země původu

To, co v systému LME zbývá, je mimořádně koncentrované – strukturální varovný signál pro trh, který má být hluboký a likvidní.

• Dominance ruského hliníku: Ruský kov tvořil v květnu 2026 93 % všech zásob hliníku na LME (on-warrant), oproti 72 % v dubnu . Indické značky, které byly druhým hlavním zdrojem, byly spotřebiteli během krize hromadně stahovány .
• Jeden dominantní držitel: Téměř všechen ruský hliník, který je na LME na skladě, je údajně vlastněn jediným subjektem . To znamená, že efektivní „dostupný fond" není 250 000 tun různorodého kovu, ale pozice ovládaná jedním protistranou, což vytváří akutní riziko zmáčknutí trhu (squeeze), pokud se tento držitel rozhodne nedodávat .

Tato koncentrace není způsobena nárůstem ruských objemů, ale aktivním stahováním veškerého kovu z jiných zemí původu . Jak uvedla jedna analýza, jde o „pasivní koncentraci" – a ta ponechává trh nebezpečně zranitelný.

Širší rizika pro kritické suroviny Západu

Krize hliníku je varováním, které přesahuje rámec jediného kovu.

Závislost Západu na dovozu: Region Perského zálivu dodával Evropě a USA miliony tun prvovýroby hliníku a vysoce čistého oxidu hlinitého. Jeho náhlá ztráta odhalila, jak málo volné kapacity existuje mimo Čínu . EU klasifikuje hliník jako kritickou a strategickou surovinu podle svého aktu o kritických surovinách .

Vojenský hliník: nejslabší článek: Válečná hra Pentagonu z poloviny roku 2025 – několik měsíců před začátkem íránské války – simulovala velký konflikt a dospěla k závěru, že by americký dodavatelský řetězec hliníku „potenciálně neobstál" . Konkrétní zranitelností byl vysoce čistý hliník, ultračistá forma nezbytná pro stíhací letouny a obrněná vozidla. USA jsou na dovozu tohoto kovu ze Spojených arabských emirátů závislé z přibližně 90 % .

Kaskáda úzkých hrdel: Uzavření Hormuzského průlivu nezablokovalo pouze hotový hliník. Zablokovalo také dovoz bauxitu a oxidu hlinitého, které hutě v Zálivu dovážejí, což vedlo k samovolnému zesilujícímu se propadu výroby . Jeden jediný námořní bod ohrozil celý hodnotový řetězec kritické suroviny.

Dopad na průmysl: Stavebnictví, obalový průmysl, doprava a zelená energie – solární rámy, karoserie elektromobilů, obaly baterií – všechny čelí růstu nákladů a nedostatku materiálu v důsledku tohoto tlaku . Poradenská společnost Wood Mackenzie odhadla, že globální trh by mohl v roce 2026 čelit deficitu nabídky až 4 miliony tun .

Shrnutí

Íránská válka obrátila během šesti měsíců dříve dobře zásobený trh s hliníkem naruby. Produkce v Zálivu se propadla o 2 miliony tun ročně, zásoby na LME byly vyčerpány na 36leté minimum, zbývající kov k dodání je z 93 % ruský a držen jedním subjektem, ceny vyletěly o 30 %, než se ustálily v nejisté rovnováze, a předválečná válečná hra Pentagonu již upozornila přesně na tuto zranitelnost .

Tato epizoda je varováním pro každý dodavatelský řetězec kritických surovin, který spoléhá na úzký okruh výrobců, jediná úzká hrdla a papírově tenké burzovní zásoby. Otázkou není, zda přijde další krize – ale který kov zasáhne.