Zemětřesení o síle 7,4 stupně zpustošilo západ Kolumbie. Nejméně 287 mrtvých a politická roztržka

Ráno 10. srpna 2026 zasáhlo západní Kolumbii ničivé zemětřesení, které se stalo nejtragičtější seismickou událostí v zemi v 21. století. Katastrofa přišla jen několik dní poté, co se ujal úřadu nový prezident, a kromě humanitární krize brzy vyvolala i ostrý politický spor o mezinárodní pomoc.

Co se stalo a kde bylo epicentrum

Zemětřesení udeřilo v 7:34 místního času (12:34 GMT) v pondělí 10. srpna 2026 o síle Mw 7,4–7,5 . Epicentrum se nacházelo poblíž města San José del Palmar v departementu Chocó, v hloubce přibližně 107 km . Americká geologická služba (USGS) i kolumbijská geologická služba otřesy potvrdily. Zemětřesení bylo cítit na velké části západní a střední Kolumbie, ale také v Panamě a Ekvádoru . Šlo o nejsilnější zemětřesení v Kolumbii od roku 1979 a nejsilnější v tomto století .

Mrtví, zranění a pohřešovaní

Počet obětí postupně rostl, jak se záchranáři dostávali do odlehlých oblastí. Konečná čísla z následujících dní uvádějí:

• Nejméně 287 mrtvých .
• Přes 3 900 zraněných .
• 379 až 4 178 pohřešovaných v závislosti na zdroji; vyšší číslo se objevilo v širších provinčních hlášeních .

Prvotní zprávy v den zemětřesení hovořily o mnohem nižších číslech (111–132 mrtvých), ale bilance rychle stoupala, jak záchranáři vytahovali další těla z trosek . Do 11.–12. srpna agentura Reuters a CNBC uváděly, že počet obětí přesáhl 250 a téměř 500 lidí bylo stále nezvěstných .

Zkáza velkých měst

Města na západě Kolumbie utrpěla katastrofální škody:

• Cali: Jen první den zemřelo nejméně 85 lidí. Město zasáhly rozsáhlé kolapsy budov, starosta Alejandro Eder uvedl, že lidé uvízli v nejméně 19 zřícených budovách .
• Pereira: Těžce zničené město s mnoha oběťmi. Spolu s Cali patřilo k nejhůře postiženým oblastem . Místní média ukazovala poškození letiště .
• Quibdó a Manizales: Rovněž utrpěly vážné škody a ztráty na životech .

Stovky budov se zřítily nebo byly vážně poškozeny, včetně nemocnic, škol a domů. V Cali se zřítila mimo jiné dětská a novorozenecká oddělení nemocnice . Zemětřesení zasáhlo kolumbijskou kávovou oblast a vytvořilo hory sutin, které záchranáři museli prohrabávat ručně i s těžkou technikou .

Vzácná záchrana: Muž vyproštěný z hotelu po čtyřech dnech

V pátek 14. srpna – téměř čtyři dny po otřesech – záchranáři usilovně pracovali na vysvobození čtyř lidí uvězněných v troskách zříceného hotelu. Šlo o "vzácný záblesk naděje" uprostřed zkázy . Jedna zpráva výslovně uvádí, že jeden muž byl zachráněn živý, i když osud všech čtyř lidí nebyl v době vydání zprávy stále znám .

Reakce prezidenta Abelarda de la Esprielly

Katastrofa udeřila sotva 72 hodin poté, co byl složen prezidentský slib krajně pravicového lídra, a stala se tak první velkou zkouškou jeho administrativy . Jeho okamžitá reakce zahrnovala:

• Vyhlášení národního stavu nouze a nařízení plného nasazení vládních kapacit .
• Vyhlášení třídenního národního smutku .
• Zrušení cestovních plánů, zveřejnění videa z prezidentského letadla, v němž uvedl, že míří do Bogoty, aby osobně vedl reakci na katastrofu, a přímý přesun do Národního úřadu pro řízení rizik a katastrof .
• 12. srpna přislíbil zřízení nouzového rekonstrukčního fondu na obnovu nemocnic, škol, domů a infrastruktury .

Navzdory těmto krokům čelila jeho vláda kritice za pomalé tempo a koordinaci záchranných prací a také za omezení zahraničních záchranných týmů pouze na země považované za politicky spřízněné .

Kontroverze kolem pomoci: Odmítnutí mexických „Los Topos"

Nejvíce diskutovaným aspektem reakce na katastrofu bylo rozhodnutí Kolumbie odmítnout mexický záchranný tým „Los Topos", celosvětově uznávanou městskou pátrací a záchrannou brigádu .

Vláda oficiálně přijala záchranné týmy pouze ze čtyř zemí: Ekvádoru, Salvadoru, Spojených států a Izraele . Mexiko spolu s dalšími nabízejícími státy bylo odmítnuto. Národní koordinátor pro řízení rizik uvedl, že Kolumbie přijme pouze týmy se „specifickými mezinárodními certifikacemi" .

Kritici, včetně mexických záchranných skupin a mezinárodních pozorovatelů, obvinili novou pravicovou vládu, že blokuje pomoc z ideologických důvodů – konkrétně že odmítá pomoc od států s levicovým vedením . Mexická prezidentka Claudia Sheinbaumová potvrdila, že Kolumbie odmítla vojenskou záchrannou brigádu své země, a uvedla, že ačkoli byl tým certifikovaný, Kolumbie „nyní požaduje jinou certifikaci" .

De la Espriellova administrativa popřela ideologické motivy a trvala na tom, že rozhodnutí bylo otázkou profesionálních standardů a koordinačních kapacit . Ministryně zahraničí Laura Sarabia řekla: „Nevyloučili jsme žádnou zemi" a uvedla, že pomoc z Mexika ve formě zásob je přijímána .

Stávající zranitelnost postižených regionů

Nejhůře zasažené departementy – Chocó, Risaralda a Valle del Cauca – trpěly již před zemětřesením výraznou chudobou, slabou infrastrukturou, omezeným přístupem ke zdravotní péči a historickým zanedbáváním. Chocó je jedním z nejchudších regionů Kolumbie s vysokou mírou neuspokojených základních potřeb. Zemětřesení tyto zranitelnosti ještě prohloubilo, zahltilo již tak křehké místní služby a zkomplikovalo distribuci pomoci .

Následné otřesy a vysídlení

• V následujících dnech po hlavním zemětřesení bylo hlášeno několik následných otřesů, včetně jednoho dost silného na to, aby vyvolal nové evakuace .
• Tisíce přeživších byly vysídleny a žily v přístřešcích, stanech nebo pod širým nebem, protože se bály vrátit do poškozených domů .
• Probíhající seismická aktivita brzdila záchranné práce a vyvolávala obavy z dalších kolapsů budov .