Americká námořní blokáda íránských přístavů byla dosud nejúčinnější ekonomickou zbraní v konfliktu. Podle odhadů přichází Írán kvůli blokádě denně o 435 milionů dolarů a může přijít až o 70 % svých exportních příjmů (odhad Oxford Economics) . Protože ropa je hlavním zdrojem cizí měny, blokáda připravila stát o devizové rezervy a přímo způsobila pád rialu
.
Rial je v prudkém pádu. Začátkem srpna 2026 spadl na rekordních 1,88 milionu za americký dolar, přitom těsně před konfliktem byl na 1,65 milionu . Dvanáctiměsíční inflace ke konci března 2026 činila 53,7 % a v polovině roku 2026 byl index spotřebitelských cen v některých obdobích meziročně vyšší o 88,6 %
. Íránský „index bídy“ (inflace plus nezaměstnanost) dosáhl rekordních 91,1 %
.
Dopad na domácnosti je ničivý. Íránské rodiny nyní vydávají zhruba 70 % svých příjmů jen na jídlo, na bydlení, zdravotní péči nebo další potřeby jim už skoro nic nezbývá . Válka už připravila o práci přes milion lidí, některé odhady mluví až o 12 milionech ohrožených pracovních míst – tedy zhruba polovině pracovní síly
.
Dlouholeté americké sankce se během konfliktu ještě prohloubily a rozšířily, čímž Írán dále odřízly od globálního finančního systému a téměř znemožnily dovoz zboží, prodej ropy nebo přístup k zahraničním rezervám .
Tento krok má jasný cíl: zajistit si alternativní financování mimo americký dolarový systém a získat kapitál na obnovu infrastruktury. NDB by se pro Írán mohla stát „sankcemi neprůstřelným“ kanálem pro kapitál v situaci, kdy jsou všechny západní instituce Teheránu uzavřeny . Vstup do NDB by Íránu otevřel přístup k finančním zdrojům Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky – zemí, které se k západnímu sankčnímu režimu nepřipojily.
Írán uvízl v začarovaném kruhu válečných škod, ztráty příjmů z ropy, měnového kolapsu a dusivých sankcí – a nyní se obrací na instituce BRICS jako na záchranný poklop, protože všechny běžné ekonomické únikové cesty jsou odříznuty.