Transatlantická roztržka: USA chtějí mírnější pravidla v EU, evropští investoři naopak hájí přísnější standardy v Americe

Propast mezi Spojenými státy a Evropskou unií v přístupu k firemní udržitelnosti se v letech 2025–2026 dramaticky prohloubila. Zatímco Washington aktivně tlačí na Brusel, aby oslabil své přísné environmentální, sociální a správní (ESG) regulace, evropští investoři zároveň vyvíjejí tlak na americkou vládu, aby nerušila vlastní pravidla pro vykazování klimatických rizik. Tento dvojí tlak odhaluje zásadní neshodu v tom, jak obě strany Atlantiku vnímají úlohu regulace v boji proti změně klimatu a ochraně investorů.

Americký nátlak na EU: Obchodní dohoda jako páka

Administrativa prezidenta Donalda Trumpa otevřeně spojila své požadavky s rámcovou obchodní dohodou mezi USA a EU uzavřenou v roce 2025. Američané argumentují, že evropské ESG předpisy znevýhodňují jejich firmy a že se Brusel v rámci dohody zavázal k jejich zmírnění .

• Veřejné ultimátum velvyslance. Dne 14. srpna 2026 napsal americký velvyslanec při EU Andrew Puzder na sociální síť X, že „nastal čas, aby EU dodržela svůj slib“ a zajistila, že americké společnosti nebudou čelit „nepřiměřeným omezením“ obchodu .

• Lobbistický tlak ze všech stran. Kromě diplomatických kroků se zapojily i vlivné americké obchodní komory, jako je Americká obchodní komora při EU (AmCham EU), která podala formální stížnost, že navrhované změny evropských pravidel dostatečně nechrání zájmy USA . Republikánští zákonodárci označili evropské normy za „nepřátelské“ .

• Cíl: Energetický sektor. Ropný lobbistický spolek American Petroleum Institute (API) si pro rok 2026 stanovil za hlavní prioritu „zajistit, aby zákony mimo USA neznevýhodňovaly americké výrobce“ a výslovně se zaměřil na evropskou metanovou regulaci a směrnici o náležité péči v dodavatelských řetězcích (CSDDD) . Administrativa společně s Katarem varovala, že přísná metanová pravidla ohrožují energetickou bezpečnost EU .

• Hmatatelné výsledky. Tento tlak přinesl ovoce. V listopadu 2025 odhlasoval Evropský parlament dramatické omezení ESG pravidel, čímž z povinností vyňal více než 90 % původně zahrnutých firem . V únoru 2026 dala členské státy EU konečné schválení oslabení pravidel pro náležitou péči v dodavatelských řetězcích . Šéf hospodářské politiky EU Valdis Dombrovskis přiznal, že blok kvůli americkému tlaku zvažuje úpravy svého přístupu .

Evropští investoři naopak brání americká pravidla

Zatímco americká vláda tlačí na Evropu, aby regulace omezila, evropští investoři – klíčoví hráči na amerických kapitálových trzích – usilovně lobbují za to, aby Washington svá vlastní klimatická pravidla nezrušil.

• Norský fond zasáhl. Dne 7. srpna 2026 podal norský státní fond (největší na světě, spravující 1,7 bilionu dolarů) oficiální připomínku proti záměru americké Komise pro cenné papíry a burzy (SEC) zrušit pravidla pro zveřejňování klimatických rizik . Fond uvedl, že SEC „nedoporučuje“ pravidla zcela zrušit .

• Širší koalice. Podle agentury Reuters se během připomínkového řízení, které skončilo v srpnu 2026, proti zrušení pravidel postavila řada institucionálních investorů a správců aktiv. Varují, že odstranění povinného standardizovaného vykazování vytvoří nejistotu a poškodí rozhodování investorů .

• Proč na tom evropským investorům záleží? Evropští správci aktiv a fondy s velkými americkými podíly potřebují standardizovaná klimatická data k posouzení rizik portfolia, plnění vlastních ESG závazků podle evropských norem a k alokaci kapitálu. Rušení pravidel SEC by znamenalo ztrátu srovnatelnosti a konzistence, kterou nutně potřebují .

Rostoucí transatlantická propast a „tři rychlosti“

Situace vytváří paradoxní dynamiku. USA tlačí na EU, aby deregulovala ve jménu obchodní konkurenceschopnosti, zatímco evropští investoři – klíčoví účastníci amerického kapitálového trhu – tlačí na Washington, aby naopak nedereguloval ve jménu transparentnosti a řízení klimatických rizik.

• Rozcházející se cesty. V únoru 2026 EU vyjmula z pravidel CSRD a CSDDD asi 80 % firem, zatímco USA se chystaly svůj rámec pro klimatické vykazování zcela zrušit . Spojené království mezitím dokončilo vlastní standardy sladěné s ISSB, čímž vznikl režim „tří rychlostí“ .

• Jádro sporu. Evropské vlády argumentují, že přísné regulace staví jejich firmy do nevýhody oproti americkým konkurentům . Zároveň ale evropští investoři, kteří na americkém trhu působí, tvrdí, že jednotná a srovnatelná klimatická data jsou nezbytná pro správné řízení rizik. Tato trojúhelníková dynamika podtrhuje zásadní ideologický střet: Washington upřednostňuje energetickou dominanci a snížení regulatorní zátěže, zatímco EU a evropští investoři (přes vlastní ústupky) stále vnímají povinnou klimatickou odpovědnost jako nástroj pro dlouhodobé oceňování rizik a správu kapitálu.