Španělský premiér Pedro Sánchez obvinil z události pašerácké gangy a označil nápor za „porušení španělských hranic“ . Příliv byl údajně vyvolán rozhodnutím španělského Nejvyššího soudu, které zakázalo rychlé vracení migrantů zadržených na moři, čehož pašeráci podle zpráv využili .

Společný tlak Meloniové a Frederiksenové (10. srpna 2026)

10. srpna Meloniová a dánská premiérka Mette Frederiksenová vydaly společné prohlášení – zveřejněné současně na sociálních sítích – ve kterém odmítají „neřízenou imigraci“ a požadují:

• Repatriační centra ve třetích zemích mimo EU, kam by byli posíláni odmítnutí žadatelé o azyl .
• Razantní zvýšení deportací a propojení neregulérní migrace s rostoucí kriminalitou a sexuálním násilím v Evropě .
• Ochranu „evropských křesťanských hodnot“ před tím, co označily za hrozbu masové migrace .

Společné prohlášení bylo pozoruhodné tím, že Meloniová patří k pravicově populistickým Bratrům Itálie, zatímco Frederiksenová stojí v čele dánské středolevicové Sociální demokracie – což signalizuje napříč politickým spektrem sílící tvrdnutí migrační politiky v EU .

Dánská hrozba uzavřením hranic a schengenské napětí

Dánsko mělo již od 12. července 2026 v platnosti dočasné hraniční kontroly, prodloužené do 11. listopadu 2026, s odvoláním na ohrožení veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti . Dne 12. srpna během mimořádné parlamentní rozpravy o krizi v Ceutě Frederiksenová varovala: „Pokud migrační vlny znovu zesílí, uzavřeme naše hranice“ – míněno úplné uzavření jako krajní možnost . Zároveň obhajovala setrvání Dánska v Schengenu, ale požadovala zásadní reformu migračních pravidel EU a tlačila na realizaci plánů na repatriační centra mimo EU .

Dánský parlament uspořádal 12. srpna mimořádnou schengenskou rozpravu, kde zákonodárci vyslýchali ministryni pro imigraci ohledně vnější bezpečnosti hranic a přezkoumávali dánskou účast v Schengenu . Dánsko také obvinilo Rusko z vedení hybridní války šířením 2 000 falešných zpráv a příspěvků na sociálních sítích, které měly zesílit paniku po překročení hranice v Ceutě .

Reakce EU a vnitřní rozpory

• 22 členských států EU podepsalo společný dopis požadující koordinovanou akci a posílení vnějších hranic, přičemž nápor do Ceuty označily za „hybridní hrozbu vytvářející dojem, že nelegální vstup je možný“ .
• EU svolala mimořádné jednání ministrů vnitra k řešení krize .
• Předseda Evropské lidové strany (EPP) navrhl vytvoření repatriačních hubů podporovaných EU v Africe, což se shoduje s modelem Meloniové a Frederiksenové .
• Hluboké rozpory přetrvávaly: Itálie a Dánsko vedly jestřábí blok požadující centra ve třetích zemích, zatímco Sánchez čelil domácí politické kritice za řízení hranic. Krize narušila schengenskou solidaritu, když členské státy jednostranně zaváděly hraniční kontroly namísto důvěry v koordinaci na úrovni EU.

Širší souvislosti

Události ze srpna 2026 představují nejvážnější krizi Schengenu za poslední roky. Osa Meloniová–Frederiksenová může přetvořit azylovou politiku EU směrem k externím zpracovatelským centrům, ale jednostranné hraniční akce Itálie i Dánska ukazují, že důvěra v kolektivní řízení migrace v rámci EU se zhroutila.

Španělský premiér Pedro Sánchez obvinil z události pašerácké gangy a označil nápor za „porušení španělských hranic“ . Příliv byl údajně vyvolán rozhodnutím španělského Nejvyššího soudu, které zakázalo rychlé vracení migrantů zadržených na moři, čehož pašeráci podle zpráv využili .

Společný tlak Meloniové a Frederiksenové (10. srpna 2026)

10. srpna Meloniová a dánská premiérka Mette Frederiksenová vydaly společné prohlášení – zveřejněné současně na sociálních sítích – ve kterém odmítají „neřízenou imigraci“ a požadují:

• Repatriační centra ve třetích zemích mimo EU, kam by byli posíláni odmítnutí žadatelé o azyl .
• Razantní zvýšení deportací a propojení neregulérní migrace s rostoucí kriminalitou a sexuálním násilím v Evropě .
• Ochranu „evropských křesťanských hodnot“ před tím, co označily za hrozbu masové migrace .

Společné prohlášení bylo pozoruhodné tím, že Meloniová patří k pravicově populistickým Bratrům Itálie, zatímco Frederiksenová stojí v čele dánské středolevicové Sociální demokracie – což signalizuje napříč politickým spektrem sílící tvrdnutí migrační politiky v EU .

Dánská hrozba uzavřením hranic a schengenské napětí

Dánsko mělo již od 12. července 2026 v platnosti dočasné hraniční kontroly, prodloužené do 11. listopadu 2026, s odvoláním na ohrožení veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti . Dne 12. srpna během mimořádné parlamentní rozpravy o krizi v Ceutě Frederiksenová varovala: „Pokud migrační vlny znovu zesílí, uzavřeme naše hranice“ – míněno úplné uzavření jako krajní možnost . Zároveň obhajovala setrvání Dánska v Schengenu, ale požadovala zásadní reformu migračních pravidel EU a tlačila na realizaci plánů na repatriační centra mimo EU .

Dánský parlament uspořádal 12. srpna mimořádnou schengenskou rozpravu, kde zákonodárci vyslýchali ministryni pro imigraci ohledně vnější bezpečnosti hranic a přezkoumávali dánskou účast v Schengenu . Dánsko také obvinilo Rusko z vedení hybridní války šířením 2 000 falešných zpráv a příspěvků na sociálních sítích, které měly zesílit paniku po překročení hranice v Ceutě .

Reakce EU a vnitřní rozpory

• 22 členských států EU podepsalo společný dopis požadující koordinovanou akci a posílení vnějších hranic, přičemž nápor do Ceuty označily za „hybridní hrozbu vytvářející dojem, že nelegální vstup je možný“ .
• EU svolala mimořádné jednání ministrů vnitra k řešení krize .
• Předseda Evropské lidové strany (EPP) navrhl vytvoření repatriačních hubů podporovaných EU v Africe, což se shoduje s modelem Meloniové a Frederiksenové .
• Hluboké rozpory přetrvávaly: Itálie a Dánsko vedly jestřábí blok požadující centra ve třetích zemích, zatímco Sánchez čelil domácí politické kritice za řízení hranic. Krize narušila schengenskou solidaritu, když členské státy jednostranně zaváděly hraniční kontroly namísto důvěry v koordinaci na úrovni EU.

Širší souvislosti

Události ze srpna 2026 představují nejvážnější krizi Schengenu za poslední roky. Osa Meloniová–Frederiksenová může přetvořit azylovou politiku EU směrem k externím zpracovatelským centrům, ale jednostranné hraniční akce Itálie i Dánska ukazují, že důvěra v kolektivní řízení migrace v rámci EU se zhroutila.